Česká republika by mohla do několika let vyslat do vesmíru vlastní družice. Pracovaly by ve prospěch aliančního satelitního centra SATCEN ČR, které provozuje česká tajná služba Vojenské zpravodajství (VZ). Za úkol má vyhodnocovat pro NATO, ale i pro českou armádu a české instituce snímky a data z vesmíru či letadel. V rámci projektu národní družicové technologie se počítá s vysláním více družic větší velikosti, řekla mluvčí VZ Alžběta Riethofová.
Plnou operační činnost satelitního centra SATCEN ČR zahájilo Vojenské zpravodajství od letošního roku. Na jeho vybudování vynaložilo ministerstvo obrany stamiliony korun. Vzhledem k tomu, že projekt spadá pod tajnou službu, příliš podrobností se o něm nezveřejňuje.
Centrum má vyhodnocovat například zpravodajské snímky z družic či z letadel. Zřízeno bylo v rámci českého závazku v Severoatlantické alianci. Experti v něm na základě získaných dat poskytují informace třeba vojákům v misích, ale i českým úřadům. Armáda tak může například prověřit bezpečnost cest, po kterých by se měli vojáci v cizím prostředí vydat, nebo analyzovat pohyb protivníka. Data mohou být využita i při osvobozování rukojmích.
Hasiči zase získají informace o požárech, o rozsahu povodní či o chemických haváriích. Informace mohou sloužit i pro lesníky nebo zemědělce při sledování polí a lesů.
Právě v souvislosti s centrem SATCEN Vojenské zpravodajství plánuje do budoucna projekt národní družicové technologie, ale také využívání umělé inteligence nebo projekt STRATOM (stratosférický obrazový systém), který by zajistil průzkumné obrazové informace z českého území.
GOLEM zaštítí tuzemské družice
Pořízení vlastní národní družicové technologie je plánováno pod projektem nazvaným GOLEM, pod nímž se skrývá globální orbitální elektrooptický systém. Vzniknout by mohl do roku 2024. Riethofová přiblížila, že projekt národní družicové technologie počítá s vývojem a výrobou více družic větší velikosti. Zapojen do něj bude český obranný průmysl, univerzity a specializované technologické společnosti.
„Projekt by zajistil absolutní datovou nezávislost České republiky, což může být důležité například při výjimečných stavech,“ poznamenala.
Zpravodajci v současné době mohou využívat pro získání potřebných snímků databáze nebo spojenecká, ale i komerční zařízení. S národními družicemi by ale mohli pořizovat potřebná data kdykoli. K dispozici by tak měli celý řetězec kosmického obrazového průzkumu.
Umělá inteligence pro armádu
Vojenské zpravodajství také počítá s tím, že v rámci SATCEN začne využívat i umělou inteligenci. Vyvíjí proto projekt MODES. „Což je modulární expertní systém využívající strojové učení, jehož schopnostmi bude automatická detekce, extrakce a identifikace zájmových objektů (například vojenské techniky) na družicových snímcích,“ uvedla mluvčí. Dodala, že projekt se vyvíjí v rámci českého výzkumu za účasti českých společností.
SATCEN podporuje alianční partnery, českou armádu i státní úřady či integrovaný záchranný systém. „Díky této nové schopnosti, kterou přispíváme do kolektivní obrany, zvyšujeme kredit České republiky v Alianci a potvrzujeme naše spojenecké závazky,“ uvedl ministr obrany Lubomír Metnar (za ANO).
Centrum začalo VZ podle svého ředitele Jana Berouna budovat v roce 2018. „Díky naší historické zkušenosti s obrazovým zpravodajstvím a odborníkům, které máme, je dnes plně funkční a plní své úkoly, které přispívají k bezpečnosti naší země a našich spojenců,“ uvedl.
Začalo to Magionem
Současné plány Vojenského zpravodajství mají na co navazovat. Česko, respektive Československo totiž začalo posílat své družice do vesmíru už před více než čtyřiceti lety. Konkrétně 14. listopadu 1978 byl na samostatnou oběžnou dráhu uveden satelit Magion 1 určený pro výzkum nízkofrekvenčních elektromagnetických jevů v magnetosféře a ionosféře.
Československo se díky němu stalo patnáctou zemí světa, která vyslala do vesmíru svou družici. Už dříve ale létaly na oběžné dráze sovětské satelity s československými přístroji.
Magion 1 měl tvar kvádru o rozměrech 30 krát 30 krát 16 centimetrů, hmotnost 15 kilogramů a na povrchu solární panely. Byl pozlacený, neboť původní hliníkový povrch se při zkouškách ve speciální komoře v Rusku ukázal jako nevyhovující. Do vesmíru byl vynesen se sovětskou družicí Interkosmos 18 a poznatky o prostorovém rozložení plazmových vln v ionosféře posílal až do září 1981, kdy shořel v atmosféře.
Mezitím se čeští a slovenští vědci podíleli třeba na vybavení sond Vega 1 a 2, které zkoumaly Venuši a Halleyovu kometu (1984), nebo sond Fobos, jež v roce 1988 zamířily k Marsovu měsíci Phobos.
V září 1989 byl na oběžnou dráhu vyslán Magion 2 a v prosinci 1991 pak Magion 3. Tyto družice už měly tvar dvacetišestihranu, z něhož vystupovaly antény a tyče s čidly přístrojů umístěných uvnitř, a vážily něco přes 50 kilogramů. Obě tělesa už neměla jen pasivně měřit okolí, ale prováděla aktivní experimenty v ionosféře a magnetosféře.
Samostatná Česká republika a družice
První satelit České republiky – Magion 4 – byl do vesmíru vynesen v srpnu 1995 spolu s ruskou družicí Interball 1 za pomoci rakety Molnija. Od ní se pak oba satelity oddělily a začaly mapovat fyzikální jevy. Díky nim se podařilo získat řadu cenných údajů, například příčnou rychlost pohybu magnetopauzy.
Magion 4, na jehož palubě byly mimo jiné přístroje k měření magnetického a elektrického pole Země, plazmových vln či optických jevů ve vnější atmosféře (třeba polární záře), ukončil činnost v září 1997.
V rámci projektu Interball, jehož se účastnila dvacítka zemí, včetně Ruska, Kanady, USA, Japonska a Evropské vesmírné agentury (ESA), byl vyslán i Magion 5. Do jeho přístrojového vybavení přibyl mimo jiné analyzátor chladného plazmatu a dvě kamery pro snímání noční strany Země a pozorování optických jevů. Poslední data z této družice přišla v roce 2002.
V současnosti má Česko dvě vlastní družice. VZLUSat-1, kterou provozuje Výzkumný a zkušební letecký ústav, a soukromou Lucky-7. Ta loni v srpnu poslala historicky první českou barevnou fotografii Země z vesmíru.
