Vláda oznámila zájem o to, aby do pěti let mělo Česko astronauta, který se reálně vydá do kosmu. Měl by tam provádět náročný a důležitý výzkum, ale také motivovat mladé lidi k většímu zájmu o vědu. Má takový projekt smysl? O svůj názor se podělilo několik expertů na vesmír a výzkum.
Česká republika by mohla mít svého prvního astronauta. Jak tento záměr vidí několik významných tuzemských expertů na kosmonautiku, astronomii a popularizaci těchto věd? Jaký je jejich pohled na tento ambiciózní plán?
Všichni dostali stejné tři otázky:
- Česká republika by mohla mít vlastního astronauta. Dokázal byste říct tři dobré argumenty, v čem by to Česku prospělo?
- Jak drahá by podle vás byla taková mise?
- Napadá vás nějaký důvod, proč by Česká republika neměla usilovat o vlastního astronauta?
Dušan Majer, šéfredaktor webu Kosmonautix.cz
1) Prvním argumentem je vědecký výzkum, který by astronaut mohl na oběžné dráze provádět pro české instituce – ať už soukromé firmy, nebo akademickou sféru.
Druhý argument je úzce svázán s tím prvním. Zmíněné experimenty by pomohly českým institucím udělat si na kosmickém trhu dobré jméno a v mnoha případech by bylo možné i certifikovat konkrétní metody či produkty pro použití v kosmickém prostoru, což by daným institucím otevřelo dveře do různých výběrových řízení.
Třetí argument se týká popularizačního potenciálu takové mise. Už let Vladimíra Remka měl velmi pozitivní vliv na zájem o technická témata. Dnešní technika navíc tyto možnosti ještě umocňuje. Především u mladé generace by taková mise umožnila zažehnout zájem o studium technických oborů, které dlouhodobě trpí klesajícím zájmem studentů. Tele/videokonference z ISS do škol jsou k tomu ideálním prostředkem, stejně jako následné besedy po celé České republice.
2) Záleží určitě na konkrétní nabídce i na tom, co přesně by Česko všechno chtělo. Pokud bychom ale měli stanovit nějaký zlatý střed, pak bychom se pohybovali někde kolem 1,5 miliardy korun.
3) Pokud bychom se zabývali pouze rozumnými argumenty a nechali stranou poznámky typu „že by se ty peníze měly dát na něco jiného“, pak mne napadá pouze jediná možnost. V případě, že by nebyl připraven dostatek práce pro astronauta, pak nemá smysl na jeho misi spěchat. Pokud by nebyly připraveny vědecké a popularizační činnosti, pak by se vyplatilo si třeba pár let počkat a vše mezitím přichystat. Jelikož však výzva ministerstva dopravy na předkládání podnětů přinesla celou řadu návrhů, domnívám se, že tato možnost nehrozí.
Michal Václavík, vysokoškolský pedagog, Česká kosmická kancelář
1) Zejména v posledních letech vidíme bezprecedentní pozitivní dopad těchto pilotovaných kosmických letů. V prosazení kosmického letu českého astronauta jsem sice neměl žádnou roli, ale dovolím si následující velmi stručné poznatky. Bez diskuze jde o nejviditelnější součást kosmonautiky jako takové. Dopad takových misí na veřejnost je bezprecedentní a vidíme to i na letech astronautů z malých států, jako je Dánsko nebo Švédsko. Samozřejmě je nutné pak tuto příležitost chytnout „za pačesy“ a pracovat s ní. Osobně se neobávám, že bychom jako Česká republika popularizační část mise nenaplnili.
Při správné prezentaci je to jako fandit „našim klukům“ v hokeji. Toto semknutí českého národa může být vlastně i jedním z dalších nepřímých dopadů letu českého astronauta do kosmického prostoru. Na to navazuje další část spojená s jistou hrdostí. Státy okolo nás, zejména ty nově zapojené do evropských kosmonautických struktur, chtějí a prosazují velmi aktivně let vlastního astronauta. A zde já upozorňuji na nutnost se pozastavit.
Bezmyšlenkovitá mise je škoda peněz. V rámci mise českého astronauta bychom měli být připraveni nejenom danou osobu poslat na oběžnou dráhu a na stanici ISS, ale připravit adekvátní vědecký program. Rozhodně bude náš nový astronaut hrdinou a budou k němu vzhlížet tisíce dětí. A tak je to správně. Ale nesmíme zapomenout na to, že tato příležitost není pouze o letu jako takovém. Naše podniky, instituce a vysoké školy mohou této příležitosti využít pro realizaci vlastních experimentů. Zjednodušeně i to samo o sobě ukáže světu, že jsme v těchto oblastech na velmi vysoké vědecko-technické úrovni. Pragmaticky nám vlastní let astronauta umožní realizovat cokoli. Let jako takový bude zaplacený a v jistých situacích umožní realizaci čehokoli. To je opět příležitost. Ne vždy jsou naše podniky a vědecké instituce připravené na světovou konkurenci. Let českého astronauta nám dovolí si na naše náklady ověřit experimenty, postupy a technologie, ve které věříme a posléze je můžeme nabídnout v celosvětové konkurenci. Abych to tedy shrnul, tak čistě ekonomicky máme při dobrém uchopení šanci velmi profitovat z letu našeho astronauta.
Ale tímto ekonomickým a vědeckým dopadem to vůbec nekončí. Je jisté, že mladí chlapci a dívky budou k osobě českého astronauta vzhlížet. Podpoří to zájem o studium technických oborů, jazyků, odvahu za studiem vycestovat. Těchto nepřímých dopadů bude jistě mnoho a je nyní na odborných orgánech je kvantifikovat, ale opět apeluji na selský rozum. Ne vždy to bude možné a jednoznačné. Ale doufám a věřím, že v každém z nás dřímá duch něco podniknout. A když už nemůžeme my sami, tak to umožněme někomu, kdo to udělá za nás. A astronaut z České republiky je určitě velmi dobrý nástroj.
A stačí se rozhlédnout okolo sebe. Let astronauta chystá Polsko, Maďarsko, Rakousko a další státy se časem jistě přidají. Situace nám hraje do karet, na druhou stranu buďme pragmatičtí a vytěžme z toho co nejvíce. Ať už ve vědě, vzdělávání, popularizaci, nebo i prosté podpoře národní pospolitosti.
2) Osobně nesouhlasím s pojmem, „jak drahá“ mise bude. To již předjímá, že se bavíme v negativní pozici. Náklady na kompletní zajištění mise s ohledem na současné požadavky společnosti Axiom vidím na úrovní okolo dvou miliard korun. Do této částky by se měl vejít výcvik, samotný let, ale i podpora přípravy vědeckých, vzdělávacích a popularizačních projektů, které by náš astronaut měl při misi realizovat. Jak jsem psal výše, tyto náklady se odrazí v několika oblastech, a to různě intenzivně. Za mně jde o náklad akceptovatelný a věřím, že se nám plně do společnosti vrátí.
3) S ohledem na mé jasné a plně pozitivní stanovisko je už tato otázka de facto zbytečná. Ale pokud by nebyla naplněna výše uvedená vědecká a vzdělávací podstata mise, tak pak si myslím, že by takový let byl zbytečný. Pouze aby někdo letěl jen tak, tak to i selský rozum může vyhodnotit jako neadekvátní výdaj. Stručně si tedy nepřeji, a na to upozorňuji od počátku, aby šlo pouze o let pro let. Jak vidíme ze zkušeností ze zahraničí, je možné i v relativně krátkém čase připravit kvalitní vědecký program. A přeji si a věřím, že půjdeme jako Česká republika tímto směrem.
Pavel Suchan, tiskový tajemník Astronomického ústavu Akademie věd
1) Podobně jako hokej dodává národní sebevědomí, je tomu stejně u českého astronauta. Česká republika, i když není tou největší „kosmickou“ velmocí, se především v rámci Evropské kosmické agentury výrazně podílí na misích do vesmíru, ale i na výrobě částí raket a družic. Let českého astronauta nám přinese další milník a známost v „kosmickém světě“.
Pořád se mluví o odklonu mladé generace od studia přírodovědných a technických oborů. Tak tady je šance zvednout zájem.
2) Hovoří se o miliardě a půl a méně to asi nebude. Je ale spočítáno, že každá koruna vložená do takového letu se několikanásobně vrátí.
3) Nabízí se samozřejmě možnost dát ty peníze na něco jiného. Půjde o politické rozhodnutí, vědecká obec už pro českého astronauta připravila na šedesát návrhů experimentů na palubě Mezinárodní vesmírné stanice.
Milan Halousek, popularizátor kosmonautiky
1) Především to je zvýšení prestiže České republiky ve vědeckém světě, ve vědecké komunitě. Dále potom výrazné zintenzivnění zájmu současných středoškolských a vysokoškolských studentů o obory, které jsou s dobýváním kosmu přímo, a leckdy i nepřímo propojené. A v neposlední řadě možnost navazujícího dlouhodobého zvyšování povědomí široké veřejnosti o tom, co kosmické vědy přinášejí běžné populaci v podobě aplikací, které z kosmického sektoru přicházejí do normálního pozemského lidského života.
2) Kosmonautika je mimořádně finančně náročný obor. Uvedením prostého čísla, bez vysvětlení všech navazujících, respektive předcházejících aktivit, bude ta částka velmi vysoká. Bude se pohybovat někde kolem 1,7 až 1,8 miliardy korun. Ale je dobré to brát jako vklad do budoucnosti. Těžko se budou v absolutní číselné hodnotě vyjadřovat přínosy tohoto kosmického letu. Pokud ale dokážeme díky vesmírné misi Aleše Svobody třeba podnítit mladé studenty ke studiu klíčových technických a přírodovědných oborů, tak to bude potom přinášet benefity po dlouhou dobu. To se ale finančně vyjádřit nedá.
3) Ne, nenapadá. Tak jako se stala Česká republika v listopadu 2008 prvním státem postsovětského bloku, který se stal členem Evropské vesmírné agentury ESA, tak by bylo fajn, kdybychom byli na předních místech i v tomto současném vesmírném dobrodružství.
Tomáš Přibyl, kurátor letectví a kosmonautiky Technického muzea v Brně
1) Je to signál. Bereme špičkové technologie vážně, chceme být u jejich rozvoje a chceme se na nich aktivně podílet. Ne – slovy klasika – „vše zpovzdálí sledovat a v pravou chvíli se do věci vložit“. Jak víme, princ Drsoň s touto filozofií ostrouhal. Je to investice. Investice do budoucnosti, do vztahů s mezinárodními partnery, do vědy a techniky, do mládeže, do vzdělání, do perspektivních oborů, do snů a nadějí... Je to inspirace. Program Apollo, který dostal člověka na Měsíc a bezpečně zpět, inspiroval celé generace inženýrů, techniků, inovátorů. „Apollo bylo jednou z největších inspirací v historii,“ prohlásil Elon Musk. „Apollo mě inspirovalo,“ řekl Jeff Bezos. O inspiraci Apollem mluvili Paul Allen, Sergey Brin, Bill Gates nebo Steve Jobs. Co jméno, to člověk, který změnil nebo stále ještě mění svět.
2) Je to o naší šikovnosti. Kosmický turista Richard Garriott, který si let na Mezinárodní kosmickou stanici v roce 2008 zaplatil ze své kapsy, kdysi prohlásil, že moc nechybělo a mise byla zisková. Turista, soukromá mise – a dokázala se blížit nule. Mise klidně může být extrémně drahá, ale pokud nakonec dokážeme skončit v černých číslech, tak je to dobrá investice.
3) Ano. Pokud chceme zůstat stranou nejprogresivnějšího a nejperspektivnějšího oboru současnosti. Tedy kosmonautiky. Oboru, který přináší nové technologie, poznatky, je hybatelem pokroku, má vysokou přidanou hodnotu, konkurenceschopnost, zajímavá a kvalifikovaná pracovní místa. Je to samozřejmě naše rozhodnutí zůstat stát na perónu, bít se v prsa, jak jsme to zase jednou vyšvejkovali, a koukat, kterak nám světla vlaku jménem Budoucnost mizí v dáli. Pak budeme v dešti a mrazu na nástupišti kňučet, že se nikdo nepostará, že máme malé platy, že jsme montovna, že o nás nikdo nestojí, že s námi ostatní zametají, že soused se má lépe...
Petr Horálek, astronom a astrofotograf, český delegát Mezinárodní asociace pro temné nebe
1) Česko patří mezi jedny z nejvýznamnějších výrobců a dodavatelů součástek do výzkumných družic a kosmických teleskopů, mělo by tedy logicky mít i astronauta, který bude zástupcem vědecké i technické komunity zabývající se výzkumem vesmíru pomocí těchto zařízení. Navíc astronaut by byl přímým delegátem těchto vědecko-technických týmů v rámci misí do vesmíru za účelem například oprav takových zařízení.
Česko má jedny z nejvýznamnějších vědecko-technických univerzit i vědeckých pracovišť, se kterými by astronaut (astronauté) mohl přímo pracovat na konkrétních experimentech, ať už na oběžné dráze Země, nebo třeba při budoucích cestách na Měsíc či na Mars. Ostatně mladí čeští účastníci mezinárodního projektu Expedice Mars pravidelně trénovali během simulací na případnou misi. První český astronaut by mohl otevřít dveře k realizaci skutečných cest po těchto simulacích jak stávajícím zájemcům, tak i budoucím generacím.
Z historického hlediska je to logický krok, který v současné polarizované době může opět přinést trošku smíru do nejen naší krajiny. Ostatně Česko už nyní má být na co hrdé, existuje několik privilegií, pro které se náš národ dokáže sjednotit, ale mít astronauta by byl jeden z těch nejsilnějších takových momentů pro celý národ.
2) To nedokážu odhadnout. Záleží na druhu mise, její délce, spolupráce s těmi organizacemi, které poskytnou našemu astronautovi patřičný výcvik. Odhaduji, že se to může pohybovat v řádu desítek až stovek milionů korun, ovšem ta investice je z výše zmíněných důvodů velmi důležitá.
3) Nenapadá. Naopak mne mrzí, že už astronauta nemá. Rovněž hluboce doufám, že se podobný úspěch podaří i slovenským kolegům. Je v tom nejen obří prestiž a velká reprezentativní síla, ale rovněž potenciál pro posun vzdělanosti i technického rozvoje našeho národa (obou národů) nesmírně kupředu.
Vladimír Remek, jediný československý kosmonaut
1) V jiných oborech se často používá argument: „Když to dělají ostatní, tak proč ne my?“ Belgie, Dánsko nebo Holandsko jsou počtem obyvatel srovnatelné země a vesmírem se zabývají, posílají tam své lidi. Belgické astronauty znám už přinejmenším tři. Za druhé je to silně motivační pro mladé, to říkám opakovaně. Že někdo letěl někdy před padesáti lety, to už dnes moc motivační nemusí být. Ale nový astronaut může být pro mladé lidi velmi motivační, a to řekněme pro celou jednu generaci.
Je to trošku podobné jako odpověď na otázku, proč máme muzea, třeba letecká. Není z nich žádný ekonomický profit – ale jednou za deset let to třeba motivuje jednoho kluka, ze kterého se pak stane šéf nějakého významného technologického koncernu. A tímto způsobem se nám muzea vyplatí. A to stejné je teď u kosmonautiky.
A v neposlední řadě je to také mezinárordní prestiž, která se musí pořád udržovat.
2) Nevím, kolik to teď stojí, nejsem už v žádné volené funkci, jsem jen důchodce. Slyšel jsem různé cifry, ale myslím si, že žádná není dost vysoká ve srovnání s tím, na co všechno se plýtvá.
3) Ne. Nenapadá.
