Planety obyčejně obíhají po oběžné dráze kolem nějaké hvězdy. Jenže temnotou kosmu se pohybují i stejně temné planety bez hvězd, označují se za bludné. Astronomové nyní takových objevili sedm.
Tým vědců z projektu evropského dalekohledu Euclid na konci května zveřejnil výsledky nových pozorování. Jeho cílem je kromě pátrání po záhadné temné hmotě také hledání takzvaných „bludných planet“ – tedy planet, které nemají hvězdy a putují vesmírným prostorem zcela osamoceně. A astronomové v tom uspěli: oznámili objev rovnou sedmi takových objektů.
Evropská vesmírná agentura uvedla, že všem sedmi planetám chybí hvězda, jež by je zahřívala nebo zásobovala světlem. Tato tělesa byla až donedávna ryze hypotetická, vědci o jejich existenci sice uvažovali, ale chyběly jim nástroje, které by hmotné a temné objekty dokázaly najít. To se změnilo kolem roku 2000, kdy se podařilo první z planetárních bludiček odhalit pomocí infračervených dalekohledů.
- Euclid je evropská mise, kterou vybudovala a provozuje Evropská vesmírná agentura (ESA) za přispění americké NASA. Za zajištění vědeckých přístrojů a analýzu vědeckých dat je zodpovědné konsorcium Euclid, které tvoří více než dva tisíce vědců z tří stovek institutů v patnácti evropských zemích, USA, Kanadě a Japonsku.
- ESA vybrala jako hlavního dodavatele pro stavbu družice a jejího servisního modulu společnost Thales Alenia Space, pro vývoj modulu užitečného zatížení včetně teleskopu byla vybrána společnost Airbus Defence and Space. NASA zase poskytla detektory spektrometru a fotometru pro blízkou infračervenou oblast.
Obrovské množství planet bloudících temnotou
V současné době věda popsala několik stovek těchto těles, jedná se ale zřejmě jenom o pouhý zlomek jejich celkového počtu. Před rokem 2023 oznámila NASA, že by těchto planet mohlo být v kosmu obrovské množství – možná dokonce až dvacetkrát více než samotných hvězd.
Pátrání po nich je ale nesmírně složité, protože tito „Bludní Holanďani“ se pohybují v mezihvězdném prostoru, kde se od nich neodráží žádné světlo – takže jsou pro klasické dalekohledy neviditelné. V současné době se po nich pátrá úspěšně pomocí už zmíněných infračervených teleskopů, ale také takzvaným gravitačním mikročočkováním. Tato metoda využívá toho, že hmotné objekty ohýbají světlo kolem sebe, což vytváří jakési obří čočky, jež se dají využít k pozorování objektů za nimi.
Způsob vzniku bludných planet může být zřejmě značně rozmanitý: ty největší pravděpodobně vznikají podobně jako hvězdy, tedy zahuštěním hmoty v molekulárních mračnech. Ale některé také mohou uniknout gravitaci svých hvězd, anebo mohou vznikat z oblaků prachu kolem hvězd.
„Všichni jsme vyrostli se Sluncem na obloze. Představa planety, která jen tak pluje vesmírem a nemá na obzoru žádnou hvězdu, je fascinující,“ popsal londýnský astronom Gavin Coleman z Queen Mary University pro agenturu AFP. Dodal, že tato tělesa jsou z hlediska pátrání po životě zcela nezajímavá: pokud nedisponují nějakým neznámým fyzikálním mechanismem, temnota a chlad znemožňují, aby tak cokoliv založené na uhlíku existovalo.
