Dopady kosmické radiace a ultrafialového záření na přežití a růst mikrořas zkoumají vědci z Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. Loni je vyslali do stratosféry v sondě, která nesla několik desítek vzorků. Krátký pobyt ve vesmíru řasy dlouhodobě ovlivnil. Nové poznatky chtějí vědci využít k vytipování odolných druhů, které by astronauti mohli využívat například k výrobě biopaliva nebo čištění vody.
„Na mikrořasách je skvělé, že mají několik využití. Lidé znají třeba chlorelu, která se používá jako doplněk stravy a obsahuje proteiny, vitamíny, antioxidanty, B12 a další prospěšné věci. Ve vesmíru se ale nabízí možností mnohem víc,“ řekla Katarína Molnárová z Laboratoře Space Agri Technologies.
„Chtěla bych se věnovat i odbourávání toxických látek s využitím mikrořas. Například půda na Marsu obsahuje velké množství perchlorátů, což jsou toxické soli, které způsobují poruchy štítné žlázy. Při pěstování na takové půdě se soli dostanou do těla rostliny a pro astronauty by konzumace těchto plodin představovala značné zdravotní riziko,“ vysvětlila Molnárová. Za pomoci mikrořas by ale podle vědkyně bylo teoreticky možné perchloráty odbourat.
Řasy vydrží – a mají potenciál
Při experimentálním letu vyslali vědci loni na podzim do stratosféry kolem 70 vzorků. Ve výšce 35 kilometrů zůstala sonda zhruba hodinu. Na mikrořasy působila radiace, záření, ale také změna teploty. „Cestu do vesmíru nepřežilo zhruba pět procent vzorků, což považujeme za dobrý výsledek,“ konstatovala vědkyně.
V laboratoři vědci část přeživších mikrořas kultivovali a část zmrazili. Po dvou týdnech kultivace se zaměřili na spektrální analýzy. „Překvapilo nás, že ještě i po těch dvou týdnech byla zvýšená antioxidační aktivita, to znamená, že se vzorky stále vzpamatovávaly. I takto krátké vystavení vesmírným podmínkám tedy dokázalo mikrořasy poznamenat na několik generací,“ upozornila Molnárová. Aktuálně mají odborníci v plánu zaměřit se ještě na molekulární studie a izolaci RNA.
Zároveň už vědci plánují další výzkumy i praktické využití získaných dat. Jednou z možností je vytvoření katalogu mikrořas, který by shrnoval, jak různé druhy reagují na vesmírné podmínky. „Popsali bychom, že například tento druh produkuje ve vesmíru velké množství lipidů, takže ho budeme používat na výrobu biopaliva. Jiný produkuje silný antioxidant, takže bude vhodným doplňkem stravy astronautů,“ dodala vědkyně.
Do budoucna by odborníci chtěli také využít genové inženýrství a „vyšlechtit“ dokonalou vesmírnou řasu. „Když budeme vědět, za co je zodpovědný určitý gen, můžeme ho upravit tak, aby vesmírná řasa například produkovala ještě víc lipidů, antioxidantů a tak dále,“ řekla Molnárová.
