Tasmánský úřad, který má za úkol sledovat přírodu, vodní zdroje a životní prostředí (DPIPWE) zveřejnil dokument, v němž různě detailně popisuje osm údajných setkání s vakovlkem. Šelma přezdívaná také tasmánský tygr přitom vyhynula ve volné přírodě na počátku minulého století, poslední exemplář zemřel v zoologické zahradě roku 1936 a za vyhynulého byl prohlášen roku 1982.
Poslední ze svědectví je staré asi dva měsíce, jiné pochází z letošního února: „Zvíře se otočilo a několikrát se podívalo na náš automobil, viděli jsme ho čistě po dobu asi 12–15 sekund.“ Manželé, kteří tvora měli pozorovat ze svého vozu, jsou si na sto procent jistí, že se jednalo právě o vakovlka. Poznali ho nejen podle tvaru těla, ale především podle typických pruhů na zadní části těla.
Výskyt vakovlka z poslední doby by měla dokládat i fotografie, kterou zveřejnila místní média. Pokud na ní není vakovlk, mohlo by se jedat o lišku postiženou prašivinou:
Jiné svědectví vakovlka popsalo jako tvora pohybem podobného kočce, který se hýbal mlhou. Další svědek oznámil během loňského listopadu, že pozoroval nejen tasmánského tygra, ale také dvě mláďata. Další svědectví uvádějí, že tvor byl podobný vlku nebo lišce, ale od nich se lišil ocasem, který vypadal spíše jako kočičí.
Dvakrát vyhynulé zvíře
V Austrálii i Tasmánii byl vakovlk dlouhé statisíce let vrcholným predátorem – dravcem, který v ekosystému nemá konkurenta. Asi 130 centimetrů velký vačnatec byl podobný našim vlkům, měl však pruhovanou kůži, která připomínala Evropanům tygra.
Poprvé byl v přírodě spatřen roku 1805, naposledy v ní byl pozorován asi o sto let později. Vymřel však rovnou dvakrát.
V Austrálii začal vymírat asi před dvěma tisíci lety – není prokázané, že za to nutně nesl odpovědnost člověk. Jisté ale je, že Austrálci vakovlka lovili, důkazy existují například v podobě jeskynních maleb.
Za jeho vyhynutí v Austrálii může pes dingo, který se na kontinent dostal asi tři tisíce let před evropskými kolonisty. Vliv mohly mít také nemoci, které se na tento kontinent dostaly s evropskými kolonisty a jejich domestikovanými zvířaty.
V Tasmánii lidé za vybití vakovlků mohou jednoznačně. O těchto šelmách se říkalo, že loví ovce. Ty přitom tvořily dominantní zdroj příjmů kolonistů, a na lov pruhovaného dravce se tak vypisovala i finanční odměna. Dnes se ukazuje, že vakovlci zřejmě na ovce útočili jen výjimečně, neměli na to ideálně stavěné tělo. Nicméně to už bylo pozdě, poslední vakovlk pošel v zoologické zahradě 7. září 1936, zřejmě na následky zanedbání péče.
Jsou svědectví realistická?
Hlášení o viděných vakovlcích přicházejí v Tasmánii průběžně, ale byla považována za obdobu yettiho nebo příšery z jezera Loch Ness. V rozhovoru pro australskou stanici ABC se expert na vakovlky Col Bailey vyjádřil k nejnovější vlně pozorování velmi pozitivně: „Jsem si jistý, že nejsou vyhynulí… a tento dokument nám to poodhaluje,“ uvedl.
Sám věří, že vakovlka viděl před necelým půlstoletím. Úřad DPIPWE se k možné existenci vyhynulého zvířete nevyjádřil, jen oznámil, že bude zprávy o pozorováních detailně monitorovat.
Zatím byly všechny pokusy tohoto tvora najít nebo přinést jednoznačné důkazy, že někde v Tasmánii přežil, neúspěšné. Selhal v tom dokonce i Edmund Hillary, první pokořitel Mount Everestu, který se za symbolem Tasmánie vypravil s expedicí v 60. letech minulého století – ani on tohoto savce neobjevil.
