Koně patřili v době vikinské mezi zvířata, se kterými se masivně obchodovalo. Často totiž sloužili jako obětiny pro rituály, při nichž byli pohřbíváni, a to zejména na severovýchodě Evropy. Vědci nyní díky moderním technologiím vysvětlili, jak rozsáhlý byl systém obchodu s nimi.
Archeologové popsali středověký obchod s koňmi. Zvířata určená na smrt cestovala stovky kilometrů
V době, kdy se významná část Evropy ocitla pod vlivem vikingů, spojovala starý světadíl obchodní síť, která prodávala koně. Nikoliv ale na jízdu, ale jako společníky pro pobyt ve věčnosti – jako obětiny pro pohřební rituály. Tuto pozoruhodnou a doposud nepříliš popsanou část dějin přiblížil výzkum archeologů z Cardiffské univerzity.
Vědci prokázali, že koně se při své poslední cestě plavili dokonce přes moře. Ukázalo se to, když archeologové pomocí moderních technologií analyzovali kosterní pozůstatky koní nalezených v Rusku a Litvě. Výzkumníci odhalili, že koně pocházeli z dnešní Skandinávie a Finska a do Ruska a Litvy se dostávali na palubách lodí s využitím rozsáhlých obchodních sítí spojujících vikinský svět s byzantskou a arabskou říší. Jejich cesta přes Baltské moře mohla měřit až 1500 kilometrů.
- Pravidla českého pravopisu připouštějí variantu vikingové i Vikingové; pravopis se liší podle významu. Přitom platí, že vikingové jsou původně námořní lupiči. V odborné etnologické literatuře byl vysloven názor, že „vikingové“ nikdy nebylo etnografické (kmenové) pojmenování, nýbrž jen obecné pojmenování jistého typu germánských bojovníků.
- Vikingové jsou pak prvoobjevitelé Ameriky i severské etnikum, Normani.
- Spory jsou často také o přídavné jméno vikinský/vikingský. Slovníky (NASCS, SSJČ) uvádějí pouze podobu vikinský, v úzu je však velmi častá (podle databází Českého národního korpusu dokonce častější) podoba vikingský.
Genetické stopy staré stovky let
Vědci využili pro svou studii analýzu izotopů stroncia. Ta je schopná zjistit nejen místo, kde se tvor narodil a žil, ale také spoustu dalších detailů. Jak to funguje? Izotopy stroncia se dostávají do potravy zvětráváním krystalických vyvřelin, z nichž lze rekonstruovat chemické složení půdy daného místa. Jejich nejvyšší množství se nachází v rostlinách. Díky tomu je tato metoda ideální právě u býložravců – a tedy i koní. V zubech se zachovává izotopový materiál z doby, kdy se mineralizovaly – tedy v tomto případě na začátku života koně. Autorům studie se podařilo získat vzorky od 74 zvířat.
Nejen hřebci
Koňské oběti byly v pohanské pravěké Evropě rozšířeným a symbolickým veřejným obřadem, který byl spojený s pohřby tehdejší společenské elity. Nejdéle se udržel u baltských kmenů, tam se používal až do 14. století našeho letopočtu. Obětní jámy mohly obsahovat více koní, jednotlivé celé koně nebo jen části zvířat. Na mnoha baltských pohřebištích byli koně pohřbíváni odděleně od lidí, ale existují také příklady, kdy byli v hrobech pohřbení koně i lidé současně.
Až doposud se vědci domnívali, že obětní koně byli vždy ti nejkrásnější a nejurostlejší hřebci z místních chovů. Jenže genetické informace získané ze zvířat této teorii neodpovídají. Navíc se ukázalo, že mocní tehdejší doby ani příliš nelpěli na pohlaví koní – asi třetina zvířat totiž byly klisny.
Rekonstrukce oběti koně z lokality Paprotki Kolonia
„Tento výzkum boří předchozí teorie, podle nichž byli k obětování vybíráni výhradně hřebci z místních zdrojů,“ uvedla hlavní autorka studie Katherine Frenchová, která působí na Washingtonské státní univerzitě.
Její tým přišel i s možným vysvětlením toho, co bylo při výběru zvířat zásadní. „Vzhledem k nečekanému množství klisen se domníváme, že důležitějším faktorem pro výběr zvířete byla jeho prestiž jako tvora pocházejícího z daleka,“ doplnila. Lze to srovnat například s popularitou amerických vozů v Evropě v době studené války.
Multikulturní vikinská Evropa
Vědci dokládají, že obchod s koňmi byl součástí rozsáhlejšího systému obchodních cest, který tehdy propojoval celý kontinent. „Obchodní cesty doby vikinské se táhly od dnešního Islandu, Británie a Irska na západě, až po Byzantskou a Arabskou říši na východě. Přítomnost obchodnické váhy v jednom koňském hrobě naznačuje klíčovou roli koní v těchto živých obchodních sítích,“ vysvětluje Frenchová.
Výzkum současně poukazuje na to, jak bohaté byly vztahy mezi křesťanskými a pohanskými částmi Evropy. A jak paradoxní mohly tyto vztahy být. „Pohanské baltské kmeny zjevně získávaly koně v zámoří od svých křesťanských sousedů, ale současně se bránily konverzi k novému náboženství. Toto nové revidované chápání koňských obětí poukazuje na dynamické a složité vztahy mezi pohanskými a křesťanskými komunitami v té době,“ dodává spoluautor práce Richard Madgwick z Cardiffské univerzity.
