Čínští vědci představili prvního naklonovaného plnokrevného koně, který přišel na svět v Číně a získal zde úřední registraci. Takto zrození koně by mohli snížit ceny zvířat používaných v jezdectví a napomoci k rozšíření tohoto sportu v asijské zemi. Klonování těchto zvířat zejména kvůli vylepšení genetických předpokladů se již používá v několika zemích zhruba dvacet let.
Čína začala klonovat závodní koně. Přidává se k sílícímu byznysu, klonů šampionů jsou stovky
Vraník jménem Čuang Čuang se narodil v červnu náhradní klisně a je klonem zvířete dovezeného z Německa. Za jeho vznikem stojí pekingská laboratoř Sinogene.
„Mluvil jsem s (čínskými) jezdci, kteří se účastní olympijských her. Všichni mají více než jednoho koně, obvykle dva nebo tři. Každý kůň stojí od několika milionů do deseti milionů jüanů (až 33 milionů korun),“ řekl agentuře AFP generální ředitel společnosti Sinogene Mi Ťi-tung. „Klonování může pomoci snížit cenu reprodukce a chovu koní,“ dodal.
Jezdecký sport, zejména parkurové skákání, získává v Číně v posledních letech na popularitě. Další rozvoj ale brzdí nedostatek dobrých koní a malé pokroky v jejich šlechtění. Klonování by mohlo vést k růstu konkurenceschopnosti Číny v jezdectví a snížit závislost na nákladném dovozu.
Před rokem 2020 se do Číny dováželo zhruba 2500 koní ročně. Čínské společnosti zabývající se klonováním zvířat nicméně dosáhly v posledních letech významného pokroku a v současné době používají tyto technologie také pro ovce, krávy, prasata, psy a kočky, píše AFP.
Když se naklonuje kůň
O klonování koní se začalo mluvit vlastně hned po stvoření prvního klonu, jímž byla ovce Dolly. První klonovaný kůň na světě spatřil světlo světa v Itálii v roce 2003, byla to klisna jménem Prometea. Následovaly Spojené státy, Argentina, Británie a Jižní Korea.
Od té doby se tento fenomén rozšířil natolik, že Mezinárodní jezdecká federace (FEI) povolila už před jedenácti lety účast klonů a jejich potomků v jezdeckých soutěžích.
Klonovaný kůň je geneticky identická kopie jiného koně. Koně se obvykle „kopírují“, aby se zachovala jejich cenná krevní linie, často v případech, kdy geneticky výjimečný nebo jinak velmi cenný kůň uhynul nebo byl vykastrován – a proto nemůže mít potomky.
Proces spočívá v tom, že se koni odebere vzorek tkáně a jádro buňky obsahující DNA se přenese do vajíčka příjemce, z něhož byla DNA odstraněna. Toto vajíčko se pak implantuje do klisny, která je příjemcem. Ta pak hříbě donosí a porodí. Dnes je už celý proces sice dost rozšířený a do značné míry automatizovaný, přesto je cenově dostupný stále jen pro velmi bohaté klienty. Za klonování koně u přední americké klonovací společnosti ViaGen například klient zaplatí kolem 85 tisíc dolarů – v přepočtu necelé dva miliony korun.
Je dokonce možné zdvojením zachránit i zvíře, které již uhynulo. V tomto případě se ale musí postupovat mimořádně rychle, než se začne genetický materiál kazit. Příslušné společnosti ho musí dostat nejpozději do pěti dnů od úmrtí, celou dobu samozřejmě musí být vzorky ve speciálním prostředí.
První naklonovaný kůň – Promethea se svou matkou
Klony kolem nás
Vědecké znásobení už bylo použité u celé řady slavných koní. Například dvojnásobný stříbrný olympijský medailista, skokan Gem Twist, má rovnou dva klony s vlastními úspěšnými potomky. Špičkový olympijský eventový hřebec Chilli Morning má tři klony; slavný irský hřebec Cruising byl rovněž naklonován.
Zajímavé je, že přestože jsou klony genetickými kopiemi, často nevypadají úplně stejně jako původní kůň. Nejzřetelnějším rozdílem je odlišnost ve značení – bílé znaky totiž nejsou dány genetikou, ale náhodnou migrací bílých krvinek během vývoje plodu. To znamená, že tvar a umístění bílých znaků se u původního koně a jeho klonů pravděpodobně liší.
Podobné to je i s osobností koně. Ta je totiž ovlivněna prostředím stejně jako genetikou, což znamená, že osobnost klonů se může značně lišit od osobnosti původního koně. Podle týmu společnosti ViaGen ale jejich klienti vždy uvádějí, že jim jejich klony připomínají osobnost původního zvířete, i když nejsou úplně stejné.
Jeden z prvních naklonovaných závodních koní
Když bojuje tým klonů
Velmi rozšířené jsou koňské klony v pólu. Zajímavým je případ argentinského sportovce Adolfa Cambiasa. Ten od roku 2013 sedlá právě koňské klony. Roku 2016 proběhl zápas, o kterém informoval vědecký žurnál Science. Cambiaso v něm využil rovnou šesti koní, které střídal, a všechno to byly klony jednoho původního zvířete – koně jménem Cuartetero.
- Pólo (z tibetského pu-lu) je kolektivní jezdecký sport, ve kterém proti sobě nastupují na venkovním hřišti dva čtyřčlenné týmy jezdců na koních. Cílem je dostat za pomoci dlouhé pálky míček do branky soupeře.
Podle časopisu Science mají klony v tomto sportu spoustu výhod – například už jen v tom, že při tréninku se jejich jezdec nemusí vždy nového koně „učit“; protože se přinejmenším část vlastností původního zvířete zachová, dá se snadněji cvičit.