Před 20 lety oznámili vědci z Roslinova ústavu v Edinburghu, že se jim jako prvním na světě podařilo naklonovat dospělého savce – ovce Dolly se narodila v červenci 1996 a v roce 2003 byla kvůli vážnému onemocnění plic utracena.
Naklonovaná ovce Dolly změnila naše vnímání individuality – ale medicínu zásadně neovlivnila
Ve skotském Roslinově ústavu přišlo na svět zvíře, jehož narození znamenalo velký vědecký úspěch, současně ale otevřelo řadu otázek. Ovečka Dolly byla totiž prvním živočichem naklonovaným z dospělé buňky savce a metoda, díky níž se narodila, je teoreticky použitelná i v případě člověka. Asi nejznámější ovčí celebrita, narozená 5. července 1996, ovšem na výjimečnost možná doplatila, a to o půlku kratším životem ve srovnání s obyčejnými ovcemi.
Ovce Dolly - první naklonované zvíře (zdroj: ČT24)
Jméno, které se tak trochu stalo synonymem klonování, získala ovečka podle slavné americké countryové zpěvačky Dolly Partonové. Důvod médiím prozradil sám hlavní realizátor pokusu, profesor Ian Wilmut. „Dolly vznikla z buňky mléčné žlázy a my jsme si nemohli vzpomenout na působivější pár prsou, než jsou ta Dolly Partonové,“ prohlásil v narážce na zpěvaččin bujný dekolt. V polovině 90. let podobné prohlášení – naštěstí pro vědce – nemohlo vyvolat lavinu nesouhlasu na sociálních sítí.
Ovce Dolly a zpěvačka Dolly Parton
Jak vyrobit klon
Dolly vznikla metodou nukleárního transferu. To v praxi znamenalo, že z vajíčka jedné ovce bylo odstraněno jádro, které vědci nahradili jádrem buňky z vemene jiného jedince téhož druhu. Jehně, které se z upraveného vajíčka narodilo, tak bylo genetickou kopií dárkyně buněčného jádra. Protože však byla pravděpodobnost úspěchu velmi nízká, nechali skotští vědci pod vedením Wilmuta a Keitha Campbella splynout 277 párů buněk, z nichž se uspokojivě vyvinula asi desetina, přesně 29 embryí.
Ta vědci implantovali do děloh 13 náhradních ovčích matek, aby se nakonec narodilo jen jedno jediné mládě – Dolly. Na svět přišlo už v červenci 1996, ale jeho existence byla veřejnosti prozrazena až o sedm měsíců později. Utajení bylo tak přísné, že ani ošetřovatelé nevěděli, čím přesně je jehně, o které se starali, výjimečné. Svůj úspěch vědci oznámili teprve tehdy, když měli hotové všechny testy a bylo stoprocentně jisté, že Dolly je opravdu klon, tedy kopie původní ovce.
Oznámení o naklonování ovce z jádra dospělé buňky přinesl v únoru 1997 časopis Nature. Zpráva se ve vědecké komunitě stala opravdovou senzací. Nabourala totiž jedno z ústředních dogmat vývojové biologie, které tvrdilo, že specializovaná dospělá buňka se už nemůže vrátit zpět do univerzálního stadia a přeměnit se na buňku jiného orgánu. U Dolly k tomu ale evidentně došlo, neboť jádro buňky pocházelo z mléčné žlázy, přesto se z něj vyvinula kompletní ovce se všemi orgány.
Život Dolly
Zpočátku se Dolly nijak neodlišovala od svých vrstevnic, a dokonce byla posléze schopna přivést na svět potomky. Nicméně už ve věku jednoho roku vědci odhalili, že stav jejích chromozomů neodpovídá věku. Po zveřejnění této informace se objevily spekulace, že příroda „připočítala“ Dolly věk ovce, z jejíž DNA vzešla. Vědci z Roslinova institutu to však zpochybňují s tím, že při důkladné lékařské prohlídce nebyly u Dolly objeveny žádné abnormality související s předčasným stárnutím.
Tak či onak, na podzim 2001 se u Dolly projevila artritida, u zvířat jejího věku neobvyklá. A aby toho nebylo málo, někdy v té době začala ve stádu, jehož byla součástí, řádit neléčitelná plicní infekce. Ráno 10. února 2003 začala kašlat i samotná Dolly, která byla o čtyři dny později podrobena vyšetření na počítačovém tomografu. Ten v hrudi ovce odhalil nádor, který by zvířeti pravděpodobně přinesl velké utrpení. Proto byla Dolly raději utracena.
Přestože se oproti většině vrstevnic dožila jen polovičního věku, v jistém smyslu se stala nesmrtelnou. Ukázala totiž, že dospělé buňky zvířecích i lidských organismů jsou mnohem flexibilnější, než si vědci mysleli. Dala tak nový impulz terapeutickému klonování, od něhož si mnozí slibují vítězství nad řadou dosud neléčitelných chorob. I proto je Dollyino vycpané tělo jedním z nejvyhledávanějších exponátů přírodopisných sbírek expozice skotského Národního muzea.
Český klonovací úspěch
Roku 2015 bioložka Helena Fulková jako první český vědec naklonovala myši. Laboratorní testy prováděla v Japonsku, které je považováno za velmoc v reprodukční biologii. Z pokusů se narodilo šest myších mláďat. Úspěšnost metody, kterou při klonování vědkyně použila, je srovnatelná se zatím nejlepšími dosaženými výsledky ve světě – klonování myší přitom patří v oboru k tomu nejsložitějšímu.
- Helena Fulková, která pracuje ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Praze, patří do třetí generace vědců ve své rodině. Její dědeček Josef Fulka obor reprodukční biologie po druhé světové válce v Československu založil. Její otec Josef Fulka mladší v něm pokračoval.
Proč klonování neovládlo svět?
Vědci si před 20 let od klonování hodně slibovali, ale ukázalo se, že je to složitější. Přesné postupy klonování ještě nejsou v současné vědě zcela zvládnuty a jeho úspěšnost je poměrně nízká, v průměru kolem jednoho procenta. Například metoda, kterou použila česká vědkyně, dosáhla více než sedmiprocentní úspěšnosti vývoje zárodku až do narození a jeho životaschopnosti.
V současnosti se rozlišuje takzvané reprodukční klonování, aby vznikl nový jedinec, nebo terapeutické klonování. S ním se vědci snaží získat buňky, které by mohly pomoci léčit choroby, na něž je zatím medicína krátká. O budoucnosti klonování se také mluví kvůli záchraně ohrožených živočichů. Například právě k tomu by se výsledky tohoto výzkumu, který financovala i Grantová agentura ČR, mohly využít.