Po téměř dvou desetiletích pátrání se americkým vědcům podařilo najít místo posledního odpočinku lodi Bear. Leží asi 140 kilometrů jižně od mysu Sable v Novém Skotsku. Tento kutr sloužil téměř osmdesát let, mimo jiné jako průzkumná loď v Antarktidě, a je pro svou dlouhou službu považován za jednu z historicky nejvýznamnějších lodí v dějinách USA.
Archeologové našli vrak slavné lodi Bear. Lovila tuleně, zachraňovala nemocné a prozkoumala Arktidu i Antarktidu
Od konce 70. let dvacátého století pátrají nejrůznější badatelé po místě, kde leží vrak legendární lodi USRC Bear. Na jejich teoretický výzkum navázal tým vědců a expertů na mořeplavbu z Pobřežní stráže USA a Národního úřadu pro oceán a atmosféru NOAA. Po slavném kutru se vydali pátrat s využitím pokročilých technologií, které umožňují najít pod hladinou i příslovečnou jehlu v kupce sena.
V roce 2019 zmapovali vědci z paluby výzkumné vědecké lodi Bear (pojmenované právě po slavném plavidle) asi 160 kilometrů čtverečních mořského dna a našli dva slibné cíle pro další průzkum. Zejména jeden cíl vypadal nadějně, protože se nacházel v blízkosti poslední známé polohy, kde se Bear v roce 1973 ztratil – a navíc se zdálo, že zhruba odpovídá rozměrům lodi.
V roce 2021 se výzkumníci na toto místo vrátili, tentokrát s moderním dálkově ovládanou miniponorkou vybavenou podvodními videokamerami s vysokým rozlišením. Cílem bylo detailně zdokumentovat cíl identifikovaný roku 2019. Přestože provozní podmínky, s nimiž se na místě setkali, byly nesmírně náročné, podařilo se týmu shromáždit řadu videozáběrů i fotografií – věří, že jsou to důkazy, které stačí pro potřebnou identifikaci vraku.
Záznamy pak prostudovali zkušení historici a archeologové, kteří dospěli k závěru, že „neidentifikovaný vrak je skutečně USRC Bear“.
GALERIE
Vrak lodi Bear
Ikona s bílými plachtami
Historie kutru Bear je spojena především s polárním průzkumem a zejména s její službou v Arktidě. Postavili ji ve Skotsku roku 1874 původně pro lov tuleňů – prvních deset let služby působila jako součást komerční tulení flotily u Newfoundlandu.
V roce 1884 ji zakoupila americká vláda a námořnictvo ji zařadilo do služby jako součást záchranné flotily pro Greelyho expedici do Arktidy. Poprvé se tedy proslavila jako loď, která zachránila několik přeživších z této katastrofické výpravy.
Roku 1885 byl Bear převelen z ministerstva financí do služby v Arktidě jako kutr – tedy jako strážní loď sloužící pro plavbu podél pobřeží. Bezprecedentních 41 let loď a její posádka hlídkovaly v Arktidě, zachraňovaly životy a také vykonávaly spravedlnost v této odlehlé oblasti.
Kapitán "Pekelně řvoucí" Mike Healy
V letech 1886 až 1895 byl kapitánem slavný Mike Healy. Pozoruhodný mořský vlk zkrotil nebezpečné vody v této oblasti, podařilo se mu lovit pašeráky, zachraňovat ztracené a ztroskotané – díky tomu získal přezdívku „Hell Roarin“ – neboli „Pekelně řvoucí“. Navíc byl první osobou afroamerického původu, která velela lodi americké vlády. Na jeho počest byl později pojmenován kutr americké pobřežní stráže Healy, který byl uveden do služby v roce 1999 a dodnes působí na Aljašce.
Slavnou se stala například pozemní záchranná akce z roku 1897. Poté, co se zjistilo, že osm velrybářských lodí uvázlo v ledu u Barrow, byl z Bearu vyslán malý tým pod vedením poručíka Davida Jarvise v doprovodu poručíka Ellswortha Berthoffa a lodního lékaře Samuela Calla z ostrova Nelson poblíž Beringovy úžiny.
Tito muži hnali stádo 450 sobů na vzdálenost 2500 kilometrů nehostinnou krajinou, za hustého sněžení a v životu nebezpečných podmínkách arktické zimy do Barrow, aby tam zvířata poskytla potravu 275 mužům z velrybářských lodí, které tam uvázly. Po vedoucím této výpravy, poručíku Davidu Jarvisovi, je dodnes pojmenováno nejvyšší vyznamenání Pobřežní stráže USA za statečnost.
USRC Bear
Během první světové války byl kutr převelen zpět k námořnictvu, po válce se vrátil na hlídky v arktických vodách. Účastnil se také záchranných operací během epidemie španělské chřipky v roce 1919.
V roce 1929 byla loď americkou vládou vyřazena z provozu a předána městu Oakland v Kalifornii. To ji využilo jako námořní muzeum a roku 1930 posloužila jako filmová kulisa pro film podle Jacka Londona Mořský vlk. Loď ale dlouho nezahálela, protože si ji koupil admirál Richard Byrd pro svou druhou antarktickou expedici. Po přestavbě a modernizaci skvěle plnila úkoly jak pro tuto úspěšnou expedici v letech 1933 až 1935, tak později pro americkou antarktickou expedici v letech 1939 až 1941.
Během druhé světové války byla loď Bear nasazena do služby pro americké námořnictvo v takzvané Grónské hlídce; podílela se například na zadržení německé špionážní lodi, trawleru Buskoe.
V roce 1944 Bear ukončil svou službu jako plavidlo určené k plnění úkolů a v roce 1948 byl prodán kanadské paroplavební společnosti, aby byl znovu upraven pro svůj původní účel lovu tuleňů. Špatné podmínky na trhu ale způsobily, že ho jeho majitel opustil a nechal stát u mola v Novém Skotsku.
Před nedůstojným koncem loď zachránil podnikatel z Pensylvánie, který ji počátkem 60. let koupil, aby se stala muzeem a restaurací ve Filadelfii. Bohužel loď se během plavby do nového kotviště v roce 1963 ztratila na moři – místo jejího posledního odpočinku leží podle polohy zaznamenané v době potopení asi 400 kilometrů od Bostonu a 140 kilometrů jižně od mysu Sable v Novém Skotsku.
Potápějící se USRC Bear
Vrak odpovídá popisu
Vrak vědci prostudovali zcela detailně, zabralo jim to několik měsíců. Našli loď, jejíž rozměry i řada vlastností odpovídají tomu, jak by měl vypadat Bear. Přestože je vrak ve velmi špatném stavu, řada důkazů je podle expertů jednoznačná.
„Je zřejmé, že tato loď měla stejně jako Bear dlouhou služební historii a prošla řadou modernizací, které odpovídaly měnícím se úkolům lodi v průběhu času. Silně konstruovaná a zesílená příďová část lodi, která byla nejvíce neporušenou částí vraku, by se vyskytovala pouze na lodi účelově postavené pro provoz v ledových vodách polárních moří,“ uvedla NOAA.
Posádka z lodi Bear zachraňuje velrybáře
Žádný z jednotlivých prvků lodi nestačí na spolehlivou identifikaci sám o sobě, ale celkem je soubor důkazů podle recenzentů výzkumu více než dostatečný k tomu, aby s velkou mírou jistoty identifikoval vrak jako Bear. „Proto je konsenzuálním závěrem hodnotícího týmu, že místo neidentifikovaného vraku je místem posledního odpočinku lodi USRC Bear,“ dodává NOAA.