Čeští vědci upozorňují na dramatické změny v Antarktidě, tají i vrcholky ledovců, což se dříve nestávalo. Na vině jsou nečistoty, které přináší vítr z odledněných a vyschlých částí a které se na vrcholcích hromadí. Tmavé znečištěné plochy více pohlcují sluneční záření a absorbují více tepla, což tání urychluje, řekl na pražské konferenci Česká věda v Antarktidě vedoucí Českého antarktického výzkumného programu Daniel Nývlt.
Měření prováděná pomocí satelitních dat a geometrických metod ukazují, že dříve zaznamenávané přírůstky ledu na vrcholových částech ledovců ustaly. „Využíváme také terénních měření, například zasazováním bambusových tyčí, které umožňují přesně monitorovat změny výšky ledu,“ popsal Nývlt. Tyto tyče podle něj mají výhodu, že nevedou teplo, jako by mohly například ty vyrobené z hliníku, a proto nezrychlují tání.
Klimatické změny se projevují také na půdním a vegetačním krytu Antarktidy. Filip Hrbáček z Masarykovy univerzity upozornil na prohlubování aktivní vrstvy permafrostu, což je část půdy, která během léta rozmrzá. „Od roku 2014 pozorujeme zřetelné vysoušení povrchu na mnoha lokalitách na ostrově Jamese Rosse. Tyto změny mají zásadní dopad na místní vegetaci, která je na vlhkost extrémně citlivá,“ uvedl.
Problémy pro vědce
Proměny klimatu ovlivňují i výzkumné podmínky. „Počasí na stanici J. G. Mendela je extrémně proměnlivé. Dramatické projevy počasí jako silný vítr a nízká viditelnost znemožňují práci venku,“ přiblížil Nývlt. Pozitivním trendem však podle něj je, že kvůli klimatické změně ubývá dní s extrémními podmínkami, což usnadňuje terénní výzkum.
Čeští vědci se snaží minimalizovat dopady své činnosti na životní prostředí. „Dbáme na co nejnižší uhlíkovou stopu, a pokud je to možné, využíváme obnovitelné zdroje energie,“ sdělil Nývlt.
Malé změny a velký světadíl
Antarktida je nejchladnější a odlehlý kontinent, který hraje důležitou roli v globálním klimatickém systému. Její ledovce zadržují téměř 70 procent světové sladké vody, a proto i malé změny v jejich objemu mohou významně ovlivnit hladinu světových oceánů.
Český výzkum se na Antarktidě zaměřuje především na studium klimatických změn, půdních procesů a dopadů oteplování na místní ekosystémy. Základnu J. G. Mendela na ostrově Jamese Rosse provozuje brněnská Masarykova univerzita od roku 2007.
Takzvanou Smlouvu o Antarktidě, která nabyla platnosti v roce 1961, podepsalo 1. prosince 1959 dvanáct států. Jedná se o mezinárodní dohodu, která stanovuje Antarktidu jako území určené výhradně pro mírové účely a vědecký výzkum. Zakazuje vojenské aktivity, jaderné zkoušky a ukládání radioaktivního odpadu na kontinentu. Smlouva podporuje mezinárodní spolupráci, sdílení vědeckých dat a ochranu přírodního prostředí. Postupem času se k dohodě připojily desítky dalších zemí, Česko nevyjímaje.
