Z minulých desetiletí existuje spousta důkazů o bezpečnosti vakcín. Vzhledem k nové vlně obav z očkování ale přicházejí i nové studie. Jedna z nich nyní rodiče uklidňuje – hrozby spojované s hliníkem v očkovacích látkách jsou dle ní nesmyslné.
Studie trvala celkem 24 let a sledovala zdravotní stav více než 1,2 milionu dánských dětí. Nenašla žádnou souvislost mezi očkováním látkami, které obsahují hliník, a autoimunitními, atopickými, alergickými nebo neurovývojovými onemocněními. Jde o další velmi silný důkaz, že pseudovědecká podezření, která naznačují, že by vakcíny mohly způsobovat například autismus, nejsou založená na důkazech.
Studie vyšla v časopise Annals of Internal Medicine v polovině července, jen měsíc poté, co americký ministr zdravotnictví a sociálních služeb Robert F. Kennedy mladší požádal vládní poradní skupinu pro vakcíny, aby prověřila desítky vakcín s obsahem hliníku, které se používají již téměř sto let. Ze stejných důvodů už zdravotnická komise pod jeho vedením zakázala pro děti vakcíny s látkou thimerosal, s níž jsou spojené podobné obavy jako ohledně hliníku.
Hliník a vakcíny
Přídavné látky neboli adjuvans na bázi hliníku se často používají v dětských vakcínách proti záškrtu, tetanu a černému kašli, Haemophilus influenzae typu b, vakcínách proti hepatitidě A a B a dalších. Působí v nich rovnou několika způsoby, přičemž všechny zvyšují účinnost očkovací látky. Jednak tyto substance podporují silnější aktivaci imunitních buněk, což vede k produkci většího množství protilátek, ale také prodlužují působení antigenu (část viru nebo bakterie, proti které vakcína cílí), což dává imunitnímu systému více času na reakci. V důsledku je tedy vakcína nejen účinnější, ale současně šetrnější, protože pro uspokojivý účinek stačí menší množství antigenu.
„Přestože se očkování dětí vakcínami s přídavkem hliníku používá po celém světě již mnoho desetiletí a je obecně považováno za bezpečné, obavy z možného poškození (zdraví) se stále vracejí,“ uvedli autoři práce. S podezřením, že vakcíny mohou způsobovat autismus, přišel britský gastroenterolog Andrew Wakefield v roce 1998. Jeho teorie sice byla mnohokrát vyvrácena, ale mýty o údajně nebezpečných látkách ve vakcínách se šíří dál – zejména po covidové pandemii a vzniku mRNA vakcín, které část společnosti nepřijala.
Zájem státu
V zájmu každého státu je, aby měl zdravou populaci a nemusel na lékařskou péči vynakládat finance zbytečně – proto se účinky očkovacích látek detailně sledují. V Dánsku to má za úkol Statens Serum Institut v Kodani, jehož experti vedli celostátní studii, která využívala údaje z registru o očkování dětí a obsahu hliníku, výsledcích a potenciálních matoucích faktorech v prvních dvou letech života u více než 1,2 milionu dětí narozených v Dánsku v letech 1997 až 2018.
Drtivá většina ze sledovaných dětí byla očkována vakcínami, které hliník obsahují, jen 1,2 procenta z nich dostalo očkovací látky bez tohoto prvku. Vědci se zaměřili na výskyt padesáti různých chronických onemocnění – od alergií a astmatu přes autoimunitní choroby až po poruchy autistického spektra. Zajímalo je, jestli děti, které dostaly „hliníkové“ vakcíny, mají větší pravděpodobnost vzniku těchto problémů. To se nepotvrdilo.
„Tato celostátní kohortová studie nenašla důkazy podporující zvýšené riziko autoimunitních, atopických nebo alergických či neurovývojových poruch spojených s expozicí vakcínám s přídavkem hliníku v raném dětství,“ napsali autoři práce. „U většiny výsledků neodpovídala zjištění mírnému až velkému relativnímu zvýšení rizika, ačkoli malé relativní účinky, zejména u některých vzácnějších poruch, nebylo možné statisticky vyloučit,“ dodali vědci.
Poslední věta tohoto prohlášení je důležitá zejména proto, že ukazuje poctivost výzkumu: autoři sice nenašli žádné důkazy o tom, že by se taková pravděpodobnost vyskytla, ale existují nemoci, kde to zkrátka vyloučit nelze. Proč? Protože jsou výjimečně vzácné a vyskytují se jen třeba u jednoho dítěte z milionu: ani vzorek zahrnující 1,2 milionu zkoumaných dětí pak není dostatečně velký.
Pokud by takový problém přesto existoval, měl by v populaci statisticky velmi malý dopad, který by objektivně měl oproti benefitům, jež vakcíny přinášejí, zanedbatelný společenský efekt.
