Helium-3 je forma helia, která sice na Zemi téměř není, ale Měsíc je jí plný. Dá se využít například na chlazení kvantových počítačů, proto je o něj takový zájem, že vznikají plány na jeho získávání právě z přirozeného satelitu planety.
Před čtyřiceti lety si vědci začali uvědomovat, že zásoby fosilních paliv ani uranu nejsou nekonečné – a začali hledat možné zdroje „nekonečné energie“. Jeden z nich tehdy našli na Měsíci. Vědci z Wisconsinské univerzity popsali, že na tomto přirozeném satelitu Země je tolik látky jménem helium-3, že by to mohlo lidstvu dát dost čisté energie na celé stovky let.
Už tehdy také experti spočítali, že by se bez problémů vyplatilo tuto látku na Zemi dovážet. Ale přestože se tehdy novinami přehnala bouře článků o „nové zlaté horečce“, jež měla potenciál rozpoutat velmocenský závod o tento energetický zdroj budoucnosti, od té doby na Zemi znovu helium-3 nedoputovalo. To se teď ale může změnit.
Helium-3 je izotopem helia. Pochází nejčastěji ze slunečního větru; jenže Zemi před ním chrání její atmosféra a magnetické pole, proto se tyto částice k povrchu téměř nedostanou. Měsíc ale vzduch nemá a jeho magnetické pole je velice slabé; díky tomu se na něm nahromadilo obrovské množství helia-3.
Po heliu-3 už ale netouží ani tak energetici, nýbrž průmysl. Tento izotop je totiž na Zemi nesmírně vzácný a žádá si ho celá řada expertů z několika průmyslových odvětví – hlavně pro výrobu kvantových počítačů. Minulý týden k tomu nakročilo první komerční partnerství: americká firma Interlune ze Seattlu oznámila, že začala spolupracovat s korporací Bluefors, která patří k hlavním spotřebitelům této látky. Cílem této kooperace je zařídit, aby se na Měsíci začala tato látka těžit; Interlune by ji pak ráda prodávala i dalším klientům v oborech, kde se helium-3 využívá – ať už je to lékařské zobrazování, kvantové počítače nebo třeba fúzní energie.
Bluefors využívá tento izotop ve svých chladničkách – nejsou to ale chladničky jen tak lecjaké: využívají se pro chlazení experimentálních kvantových počítačů, které potřebují pro své fungování extrémně nízké teploty.
První velký měsíční byznys
Bluefors chce mezi roky 2028 a 2037 odebrat od Interlune 10 tisíc litrů helia-3. Tato látka se podle odhadu společnosti The Edelgas Group z roku 2024 prodává za přibližně 2500 dolarů za litr. Jedná se o dosud největší nákup lunárních zdrojů.
„Většina odvětví kvantové technologie se při svém fungování a urychlování vývoje spoléhá na systémy společnosti Bluefors,“ uvedl Rob Meyerson, spoluzakladatel a generální ředitel společnosti Interlune, v tiskové zprávě společnosti. „Jsme nadšeni, že můžeme společnosti Bluefors pomoci pokračovat v rozvoji firem směrem k vědeckým a lékařským objevům, které jsou možné pouze při teplotách blízkých absolutní nule.“
Cena helia-3 (v přepočtu asi 50 tisíc korun za litr) je příliš malá na to, aby se to samo o sobě Interlune vyplatilo – ale dávalo by to smysl, kdyby se jednalo hlavně o technologickou demonstraci pro budoucí mise.
Jak bude vypadat těžba na Měsíci
Plán na těžbu na Měsíci může vypadat při současných technologických možnostech lidstva jako příliš optimistický a nerealistický. Za projektem ale stojí lidé, kteří ve svém oboru už něco dokázali. Zakladatelem Interlune je totiž Rob Meyerson, který býval dříve prezidentem společnosti Blue Origin, jež vynesla do kosmu celou řadu misí. V Interlune spojil síly s bývalým hlavním architektem mise New Shepard Garym Laiem a geologem Harrisonem Schmittem, jediným žijícím členem posádky Apolla 17.
Podle webu SpaceNews by měla být těžba na Měsíci autonomní, většina z 18 milionů dolarů, které získala od investorů, šla právě do vývoje robotických těžebních zařízení.
Více by se veřejnost měla dozvědět už roku 2027, kdy společnost slibuje demonstrační misi. Pokud uspěje, o dva roky později by firma chtěla začít stavět továrnu.
