Na Aljašce v důsledku klimatických změn stoupá hrozba masivního sesuvu půdy do moře. Energie takové události by byla tak velká, že by podle geologů zvedla ničivou vlnu tsunami. Vědci varují, že není otázka, jestli se to může stát, ale kdy.
Aljašce hrozí obří tsunami. Před půl stoletím ji zasáhla vlna vysoká půl kilometru
Městečko Whittier vypadá nenápadně – většinou ho tvoří staré domy, které zde zbyly po vojenské základně, jinak působí jako jiné přístavy na Aljašce. Ale na rozdíl od nich mu hrozí zkáza, kterou mu může kdykoliv přinést extrémně silná vlna tsunami.
Pro místní představují tyto vlny hrozbu už desítky let. První známá ho zasáhla roku 1964: její příčinou bylo zemětřesení, které zvedlo hladinu o osm metrů. Tsunami tehdy připravila o život 13 lidí a způsobila materiální škody ve výši desítek milionů dolarů.
Podle expertů ale nyní hrozí městu i dalším podobným místům na Aljašce mnohem hrozivější vlna. V polovině května letošního roku před vznikem silnějších tsunami varoval aljašské úřady otevřený dopis 14 předních vědců: jejich hlavní příčinou by mohly být sesuvy půdy způsobené změnami klimatu. Svahy hor totiž byly až doposud zpevňované ledovci a stabilizované mrazem – jenže klimatické změny tato pouta uvolňují.
Půl kilometru ničící vlna
Aljaška už několik takových událostí zažila, a to v letech 1958, 1967 a 2015, tsunami hrozila i při silných zemětřeseních roku 2018. Ta z roku 1958 se zapsala do učebnic – vznikla při ní totiž vůbec nejvyšší přílivová vlna ve známé historii. V zátoce Lituya tehdy uvolnilo zemětřesení asi 90 milionů tun horniny, která se z výšky několika set metrů zřítila do vod zátoky. Tato vlna zničila v zátoce vegetaci ve výšce až 525 metrů nad hladinou – tak vysoko tedy musela vlna dosáhnout.
Ale nyní je hrozba podle geologů ještě větší – hrozí totiž utržení obrovské masy hmoty v zálivu Prince Williama. A energie, která by se přitom uvolnila, by byla až desetkrát větší než při podobných událostech v minulosti.
Riziko uvolnění hmoty se v této oblasti zvyšuje od roku 1957, kdy se začal zmenšovat Barryho ledovec, jenž ji předtím stabilizoval a zadržoval. S tím, jak ledovec ustupoval, zrácel svah oporu a začal se pomalu naklánět směrem k moři. Od roku 2006 do současnosti tento ledovec ustoupil o více než tři kilometry, a je tedy prakticky jisté, že se svah utrhne do dvaceti let – může k tomu ale dojít už letos.
Co se s tím dá dělat
Příčinou ústupu ledovce je klimatická změna – podobné hrozby se tedy mohou objevovat na více místech planety, kde je situace podobná. „Tyto události v nás vyvolávají obavy vždy, bez ohledu na klimatické změny,“ uvedl geolog Brentwood Higman pro časopis Wired. „Ale je mnoho důvodů domnívat se, že změna klimatu je učiní mnohem pravděpodobnějšími,“ dodal.
Vědci proto vybízejí v dlouhodobějším horizontu k omezení spalování fosilních paliv, což je jediný známý způsob, jak oteplování planety zpomalit. V krátkodobém horizontu pak k tomu, aby se identifikovala místa, kde hrozí podobné destruktivní procesy nejvíc a nejakutněji. Na nich by se pak měly instalovat přístroje, které by ledovce a svahy pod nimi monitorovaly 24 hodin denně, a včas tak varovaly místní občany před hrozbami.