Maksym Butkevyč za svou snahu hájit práva ostatních letos získal cenu Václava Havla. Do ruského zajetí se dostal v létě 2022 jako velitel čety ukrajinské armády. O rok později mu soud v Moskvě vyměřil třináct let vězení po vykonstruovaném procesu. Za mřížemi byl až do výměny vězňů v říjnu 2024. České televizi řekl, že zajatci a vězni v Rusku čelí systematickému mučení. Rozhovor v Knihovně Václava Havla vedla Dominika Vřešťálová.
Dokázal byste říct, jak velká část násilí je organizovaná a systémově řízená a jak velkou část určuje člověk, který vás má zrovna ve své moci?
Těžko říct. Ale myslím si, že platí přístup, že by se násilí mělo používat. Že je v pořádku používat násilí, že je systematicky podporované. Co se mění, jsou různé drobnosti. Například během prvních měsíců v zajetí proti nám víceméně každý den používali sílu. Byli jsme vystaveni třeba přehnaným fyzickým cvičením. Někteří dozorci si to užívali. Ale také tam byli jiní – a mluvím o celých směnách – kteří to očividně dělat nechtěli. Ale museli. Znamená to, že jim to někdo nařídil.
Prosím, řekněte nám víc o době, kdy jste byl zajatý s dalšími ukrajinskými vojáky. Jak s vámi zacházeli?
Ti, kteří nás zajali, se k nám nechovali zas tak špatně. Samozřejmě nám sebrali majetek, došlo na kopance a rány, ale dál nezašli. Dali nám vodu. Pak nás převezli hlouběji na okupovaná území. A tehdy začalo skutečné násilí, ještě cestou do Luhansku. Další den mě poprvé zmlátili. Byla to ukázka pro všechny přítomné válečné zajatce, že naši věznitelé s námi mohou dělat cokoli.
Teď jsi nahrál video a pro Ukrajinu jsi zrádce
Přečetla jsem si rozhovor s bývalým starostou Chersonu, který říkal, že někteří váleční zajatci kvůli psychickému týrání zvažovali sebevraždu. Chápete, z jakého důvodu? Rozumíte proč?
Myslím, že ano. Někteří lidé uvažovali o sebevraždě v okamžiku, kdy je zajali. Byli jsme pod silným fyzickým tlakem, ale ten duševní byl občas ještě silnější. Například někteří ukrajinští váleční zajatci byli násilím donuceni natočit videa, ve kterých obviňovali sebe nebo své velitele ze smyšlených věcí. A potom si vyslechli: Dobře, teď jsi nahrál toto video a pro Ukrajinu jsi zrádce. Takže i když tě vymění, propustí a půjdeš zpátky na Ukrajinu, tak tě tam odsoudí. Půjdeš do vězení.
Do jaké míry se vás snažili doopravdy přesvědčit, abyste uvěřil jejich názorům? A do jaké míry vás chtěli jenom umlčet a ponížit?
Strávili poměrně mnoho času tím, že se snažili přesvědčit ukrajinské válečné zajatce. Některé se pokoušeli přimět, aby přešli na druhou stranu a přidali se k boji proti Ukrajině. Některé prostě jenom přesvědčovali o správnosti svých tvrzení. Že Ukrajina není skutečnou zemí. Že kvůli vysoké sociální nerovnosti, jaká na Ukrajině je, by se Ukrajině lépe dařilo pod vládou Ruska. A tak dál a tak dál.
Se mnou se původně také snažili, ale pak toho jednoduše nechali. Velmi rychle pochopili, že se nepoddávám. Tak se rozhodli, že proti mně vytvoří vykonstruované trestní řízení. Donutili mě, abych se přiznal k válečným zločinům, které jsem nikdy nespáchal.
Když jste se vrátil na Ukrajinu, byl jste překvapený? Co vás překvapilo?
Skutečně jsem byl překvapený. Kvůli nedostatku informací a neúplným informacím jsem si v hlavě vytvořil dva scénáře. Ten nejhorší a ten ideální.
Soustředil jsem se na ten nejhorší, protože se mi zdál realističtější. Předpokládal, že všechno bude velmi kruté. Že moc a rozhodování budou extrémně centralizované. Že nebude žádná svoboda slova a všechno bude sloužit vojenským účelům.
Ukázalo se, že to není pravda. Setkal jsem se s vyostřenými debatami skoro o všem, jaké jsou pro Ukrajince obvyklé. S neuvěřitelným rozvojem kultury a také s mobilizací občanské společnosti. To na mě velmi zapůsobilo.
