S válkou na Ukrajině se pozornost čím dál více upíná také k Pobaltí, jehož státy spadají do sféry bývalého Sovětského svazu a kde žije početná ruská komunita. V Estonsku, které má milion tři sta tisíc obyvatel, je 25 procent etnických Rusů. Většina z nich žije u východní estonské hranice s Ruskem, která dodnes není ani oficiálně ratifikována. Soužití estonské většiny s ruskou menšinou je složité a s válkou na Ukrajině se mnozí obávají vyhrocení vztahů. Pro Reportéry ČT v Estonsku natáčela Tereza Engelová.
Válka na Ukrajině přináší obavy ohledně soužití Estonců a Rusů
Reportéři ČT: Aljoša z Tallinnu (zdroj: ČT24)
Socha vojína sovětské armády shlíží na stovky pomníčků padlých vojáků z obou světových válek na tallinnském vojenském hřbitově. Místní mu důvěrně říkají Aljoša. Památník, kde vedle ruských vlajek zaujme i vzkaz na podporu Ukrajiny, vypadá nyní jako místo smíření. Ještě před několika lety to byla ale právě tato socha, která odhalila obrovské tenze v estonské společnosti.
„Bronzový voják byl hlavním sovětským válečným pomníkem v centru Tallinnu. Dlouhá léta tam jen tiše stál. Jenže pak se v Rusku začalo formovat hnutí putinovské mládeže a pomník se stal místem shromažďování lidí, kteří přijížděli z Ruska se sovětskými slogany, ale to se estonské veřejnosti hodně nelíbilo,“ popisuje novinářka a analytička Kadri Liiková.
Památník vztyčili Sověti v roce 1947. Pro Estonce na rozdíl od Rusů nesymbolizoval jen porážku nacismu, ale především Stalinovu okupaci jejich země. „Pro Estonce skončila válka až s odchodem ruských okupačních vojsk v 90. letech 20. století. Proto byly oslavy 9. května vždy otázkou sporu mezi Rusy a Estonci,“ vysvětlil redaktor ruského vysílání estonské televize ERR Juri Nikolaev.
U sochy Aljoši na sebe čím dál častěji naráželi ruští a estonští nacionalisté. Ti se například snažili na památník umístit věnec s ostnatým drátem a nápisem Vrazi estonského národa. Militantní ruská mládež u něj zase držela takzvané noční hlídky.
Dezinformace a kyberútoky
Nepokoje neukončilo ani oplocení památníku a estonská vláda se ho rozhodla v dubnu 2007 přemístit z centra na bezpečnější místo. Několik dní předtím začala na ruských webech kolovat fotomontáž tvrdící, že Estonci sochu rozřezali na kusy. Pečlivě připravená dezinformace zapůsobila jako rozbuška. „Lidé si mysleli, že vláda sochu nechala úplně odstranit. V noci začaly v Tallinnu střety, což bylo dost děsivé,“ říká Liiková.
Střety estonských nacionalistů s těmi ruskými koncem dubna 2007 trvaly několik dní. Policie pozatýkala tisícovku lidí. Na tři stovky lidí utrpěly zranění. Jeden člověk přišel o život. Krize poukázala nejen na opomíjené tenze mezi ruskou menšinou a etnickými Estonci, ale také na to, jak s takovým potenciálem dokáže naložit ruský prezident Vladimir Putin. „Mluvíme tu o neúctě nejen k naší historii, ale světové historii. Je to vandalismus, je to fašistická akce, je to hrozné,“ komentovala věc ruská aktivistka Julia Orlová.
V Moskvě před estonskou ambasádou protestovala ruská mládež. Téměř simultánně Estonsko zasáhla největší vlna kyberútoků, jakou do té doby země zažila. Postihla státní instituce, bankovní systém i média. „Myslím, že estonská vláda od té doby pochopila, že místní Rusové mají své vlastní vidění světa i názory, a pokud chce, aby přemýšleli víc jako Estonci, musí k nim být přístupnější, začít s nimi víc komunikovat a lépe věci vysvětlovat. A to se začalo dít,“ podotkla Liiková.
Jenže s válkou na Ukrajině se staré rány začínají znovu otevírat. Mnozí Rusové se pro Reportéry ČT nechtěli k válce vyjadřovat. Někteří se ale svěřili se svými obavami. Ty, jak známo, se dají v konfliktech dobře zneužít. Na sociálních sítích se už například objevily lživé informace o tom, že lidem s ruským občanstvím neprodlouží povolení k pobytu.
Dvojjazyčné vzdělávání
Nejvýchodnějším městem Estonska je Narva. Leží přímo na hranici s Ruskem. Mezi obyvateli města jich je 97 procent ruské národnosti. Ulice i obchody jsou ale označené estonsky, tímto jazykem tam však téměř nikdo nemluví.
Irene Käosaarová vede integrační a jazykové centrum v Narvě. Jeho cílem je výuka estonštiny pro místní dospělé obyvatele. „V Estonsku stále žije deset procent obyvatel jiných národností, kteří neumí estonsky. To je docela dobrý výsledek, protože před deseti, dvaceti lety to bylo mnohem víc,“ říká.
Jazyková uzavřenost s sebou nese nejen pracovní omezení. Bez estonštiny člověk nemůže vystudovat vysokou školu nebo pracovat ve státní správě, v armádě nebo na policii. Vede ale i ke kulturní uzavřenosti. „Bohužel i v roce 2022 je náš vzdělávací systém dvojjazyčný. Osnovy jsou stejné, ale přibližně šestnáct procent dětí studuje v ruskojazyčných školách,“ uvedla Käosaarová.
Jekaterina Tabriová žila v Narvě do svých devatenácti let. Estonštinu měla jako povinný školní předmět. Sama ale přiznává, že bez praxe nemluvila dobře. Změnila to až touha jít na vysokou školu. „Zpočátku to bylo skutečně velmi těžké. Bývala bych si přála studovat estonštinu už od první třídy,“ podotkla.
Jekaterina je ruského původu. Za manžela má Estonce. Žije v dvojjazyčné domácnosti, a i když se synem mluví rusky, zapsala ho do estonské školy. Nejen kvůli integraci, ale i kvůli její lepší úrovni. Podle Jekateriny ale ne všichni Rusové o zapojení do estonské společnosti stojí.
Ruská propaganda v Estonsku
Válka na Ukrajině přinesla podle Jekateriny do domácností estonských Rusů hodně napětí. „Ani já nemůžu mluvit o všem s některými svými přáteli, protože bychom se začali hádat,“ sdělila.
Propagandistické působení ruských kanálů na ruskojazyčné Estonce vedlo vládu k tomu, že hned po začátku ruské invaze na Ukrajinu zakázala vysílání velké části ruských i běloruských televizních kanálů. Množství Rusů to v Estonsku nese nelibě. „Například moje babička, která žije v Narvě, nemluví estonsky ani anglicky a je teď rozzlobená, že ty ruské programy vypnuli,“ přiblížuje Tabriová.
Část ruskojazyčných diváků tak ale začala víc sledovat vysílání estonské televize v ruském jazyce, které už od roku 2015 nabízí objektivní zpravodajství v ruštině. Pro ruskojazyčný kanál estonské televize ERR v Narvě pracuje i Juri Nikolaev. Vnímá, co propaganda dokáže s lidmi udělat. „Já žiji mezi lidmi, u kterých se naprosto liší názory na to, co se děje na Ukrajině. Někdo říká, že Putin chce Ukrajinu obsadit a uchvátit, jiní tvrdí, že to tak není. Rozpory jsou napříč společností. Mezi spolupracovníky, v rodinách,“ popsal.
Černý trh
Narva se nachází v jedné z nejchudších oblastí Estonska. Velká část obyvatel města v době Sovětského svazu pracovala v místní obrovské textilní továrně. Ta ale změnu režimu nepřežila a plno lidí přišlo o zdroj obživy. Vzpomínají tak rádi na „staré dobré sovětské časy“.
„Nedokázali jsme se bohužel správně nebo úspěšně přeorientovat na malé a střední podniky. Tento proces ještě není dokončen – stále probíhá. Ale Narvu v jistém smyslu zachraňuje naše geografická poloha. Tedy že jsme na hranici s Ruskem,“ uvedl místostarosta města a učitel historie Vladimir Žavoronkov. Ten otevřeně přiznává, že řada lidí na hranici chudoby se v Narvě živí pašováním. Využívají rozdílů v cenách. „Teď můžete vidět, že u nás stojí palivo dvě eura, tam stojí 40 centů,“ dodal.
Přeshraniční obchod nyní zkomplikovaly sankce uvalené na Rusko. A i to se podle Žavoronkova odráží v náladách obyvatel Narvy. „Pokud uvalíte sankce, musíte být připraveni na to, že černý trh bude vzkvétat. Bojujeme proti tomu, ano, dokážeme to omezit, ale bohužel to nejde zastavit. To výrazně mění myšlení lidí – přestávají myslet čestně, přestávají se ztotožňovat se státem,“ upozornil.
V tom vidí Žavoronkov v současné chvíli největší nebezpečí, které může ještě více rozdělit společnost. Zlepšení životní úrovně je tak podle něj nejlepší cestou k integraci ruskojazyčných Estonců na východě země. „Když se lidé cítí nejistě, nechtěně se ocitnou v nejasné situaci, je pro ně těžké najít práci. Nemají jistou budoucnost. Pak lidé hledají vládu pevné ruky. Hledají diktaturu. Samozřejmě neřeknou: Potřebujeme diktátora. Ale začnou takové režimy obdivovat,“ míní.
Podle Käosaarové sice někteří rusky mluvící obyvatelé Narvy vzhlížejí k Putinovi, jako zásadní problém to ale nevnímá. „Tady v Estonsku není ruskojazyčná komunita jako v Donbasu nebo v Luhansku. Místní Rusové se cítí být součástí Estonska, jsou to rusky mluvící Estonci. Jejich domovem je Estonsko, ne Rusko,“ podotáká.
Z Ruska nyní přichází čím dál víc emigrantů. Ti proudí také z Ukrajiny. V Narvě jsou zatím jen čtyři ukrajinské rodiny. Další prchající Ukrajince by ale místní příliš nevítali. Bojí se možných konfliktů. „Převažuje takové negativní myšlení – přišel Ukrajinec a vzal mi práci,“ popisuje Žavoronkov.
Navzdory strachům, které zatím nikdo neventiluje na veřejnosti, ale spíše v rámci rodin, Tabriová věří, že v případě bojového ohrožení Estonska by místní společnost zůstala jednotná. Z napadení Ruskem strach má. „Jestli jste slyšeli, co řekl Putin o Ukrajině, že nebyla nezávislá, že byla vždy součástí Ruska, to samé může říct o Pobaltí. Jediné, co nás v tuhle chvíli může ochránit, je NATO. A to je důvod, proč jsme ještě tady. Protože já nechci žít pod putinovským režimem,“ řekla.