Turecko zažívá nejhorší měnovou krizi za poslední čtvrtstoletí. Tamní lira jen za poslední měsíc ztratila třetinu hodnoty. Prezident Recep Tayyip Erdogan ignoruje kritiku své politiky nízkých úroků během vysoké inflace. Autoritářský lídr ji obhajuje mimo jiné muslimskou vírou a tvrdí, že vede ekonomickou válku za nezávislost.
V severozápadní Sýrii, na územích pod vlivem Ankary a mimo kontrolu Damašku, loni turecká lira ve velkém nahradila kolabující místní měnu. Rok poté se role obrací a místní počítají ztráty. Pád turecké liry ovlivňuje směnárníky, majitele obchodů i zákazníky.
Dění v severozápadní Sýrii je další díl do skládačky turecké měnové krize. Prezident Erdogan připouští existenci problémů, tvrdí ale, že se je záhy podaří vyřešit a pokračuje v politice, která neodpovídá obvyklým ekonomickým poučkám.
Erdogan dál tlačí na snižování úroků v době, kdy oficiální míra inflace přesahuje dvacet procent. Tváří v tvář růstu cen, pádu měny a hlasité kritice oznámil zvýšení minimální mzdy o padesát procent – v přepočtu na pět a půl tisíce korun měsíčně. To je dle Erdogana nejvyšší nárůst za posledních padesát let.
Turci radost nemají
V ulicích tureckých měst tento krok příliš nadšení nebudí. Tempo devalvace liry totiž plánované zvýšení mezd překonává, stejně jako růst cen některých produktů. „Někde nám přidávají a jinde zase berou. Neznamená to nic,“ postěžoval si třeba turecký kuchař Cengiz Tasdemir.
Minimální mzda v Turecku není výjimka, ale téměř pravidlo. Podle odborů ji pobírá polovina všech zaměstnanců. Ekonomové varují, že její zvýšení přispěje k dalšímu růstu cen, respektive přinutí zaměstnavatele propouštět.
„Musíme zdražit a vyrovnat tak padesátiprocentní zvýšení minimální mzdy. Jak si to ale mají dovolit zákazníci? Jak to máme řešit?“ ptá se majitel pekárny Askin Camli.
Prezident Erdogan tvrdí, že levné půjčky rozhýbají produkci a podpoří zaměstnanost. Ekonomický experiment ale nefunguje a v jeho úspěch nevěří nejen odborníci ale podle průzkumů také většina voličů.
