Švédská vláda se kvůli obavám z ruského hromadění vojenských sil u západních hranic rozhodla posílit obranu Gotlandu v Baltském moři. Už dva roky po první agresi Kremlu proti Ukrajině ostrov remilitarizovala. „Rusko má desítky tisíc vojáků kolem Ukrajiny a své jednotky může nasazovat také do a z Běloruska. Chceme tedy jasně ukázat, že jsme připraveni bránit švédskou půdu,“ slibuje ministr obrany Peter Hultqvist. Reportáž z místa přinesl web Deutsche Welle.
Švédsko kvůli nervozitě z Ruska posiluje obranu donedávna demilitarizovaného ostrova
Místní obyvatel ostrova Henrik Hellvard právě dojídá oběd v restauraci v hlavním městě Visby. S úsměvem přitom vzpomíná na povinný vojenský výcvik na ostrově. „Víte, vždycky to byli Rusové,“ říká jízlivě. „Při výcviku jsme mířili se zbraněmi na cíl a představovali si při tom Rusy.“
K nácviku obrany ostrova měly švédské jednotky vždycky dobrý důvod: pokud získáte kontrolu nad Gotlandem, kontrolujete tím celý vzdušný prostor nad Baltským mořem a přístup k moři pro Estonsko, Lotyšsko, Litvu i Finsko.
Rusové se o dobytí Gotlandu nepokoušeli, pokud nepočítáme okupaci trvající pár týdnů na samém počátku 19. století. A jak se vztahy po Studené válce začaly ohřívat, Švédsko ty své s Moskvou vyhodnotilo jako natolik dobré, že se rozhodlo ostrov kompletně demilitarizovat, a s příchodem roku 2005 tam tak nezůstaly žádné jednotky s trvalým působením.
O tři roky později Rusko zaútočilo na Gruzii. Reakce Západu však byla příliš vlažná, aby zafungovala jako odstrašující prostředek, myslí si Niklas Granholm, ředitel studií ve Swedish Defense Research Agency. „Zazvonil nám budík, ale my jsme ho zamáčkli a zase šli spát.“
Až v roce 2016, dva roky po ruské invazi na Krym, poslala švédská vláda jednotky a tanky zpět na Gotland. „Fakt, že je Rusko připravené použít vojenskou sílu proti svým menším sousedům, nás přiměl změnit pohled na věc,“ vysvětluje Granholm. V roce 2019 pak švédská armáda na ostrov umístila vylepšenou raketovou obranu země-vzduch.
Jsme připraveni bránit švédskou půdu
Změna pohledu se ještě více urychlila v posledních měsících, kdy Rusko začalo shromažďovat vojáky na svých hranicích s Ukrajinou a ruské válečné lodě provádějí cvičení v Baltském moři. Švédský ministr obrany Peter Hultqvist proto tvrdí, že útok na jeho zemi nelze vyloučit.
„Rusko má 100 tisíc ruských vojáků kolem Ukrajiny. Své jednotky mohou okamžitě posílat také z a do Běloruska. My máme za sebou hybridní útoky vůči Litvě a Polsku a Kreml se vyjadřuje hodně brutálně,“ vysvětlil Hultqvist. „Má to tedy skutečný dopad na celkovou bezpečnostní situaci. Chceme nyní dát jasně najevo, že jsme připraveni Švédsko bránit. Kvůli tomu také na ostrově Gotland podnikáme tyto kroky.“
Co naopak Švédsko nedělá, je hrnout se do členství v Severoatlantické alianci. Sám Hultqvist je proti připojení Švédska k NATO. Podle něj to není potřeba, protože Stockholm má zhruba dvacet dohod o obranné spolupráci s dalšími zeměmi včetně USA, má bezpečnostní záruky jako člen EU a má „velmi hluboký vztah“ se sousedním Finskem. „Připravili jsme se na situaci, kdy budeme potřebovat interoperabilitu a možnost spolupráce s dalšími zeměmi,“ řekl Hultqvist. „A pokud by se něco stalo tady v našem regionu, bude to mít přímý dopad na všechny zdejší země a také na NATO, takže musíme situaci řešit společně.“
Dobří sousedé nejsou dost dobří?
Stockholm nemůže počítat s tím, že by NATO ve vlastním zájmu jednalo ve prospěch Švédska, říká předseda výboru pro obranu švédského parlamentu Pal Jonson. „Můžeme doufat, můžeme předpokládat, můžeme si přát, že se nám dostane podpory ze strany NATO, ale nemůžeme si být jistí, dokud do Aliance nevstoupíme,“ řekl Jonson. „Můžeme mít obrannou spolupráci, ale to je něco kvalitativně jiného než být členem Aliance. Členství teď je pro Švédsko klíčové, protože naše bezpečnostní prostředí se v posledních letech výrazně zhoršilo.“
Jako příklady rostoucích hrozeb uvádí Jonson zvýšený počet kybernetických útoků, dezinformace, propagandu a přímé zahraniční investice do kritické infrastruktury. Švédská veřejnost podle něj v důsledku toho výrazně změnila své názory na NATO oproti situaci před několika lety. „Dnes asi třetina lidí podporuje členství v NATO, třetina je nerozhodnutá a třetina je proti,“ uvedl.
Jonson lobbuje u svých kolegů, aby ve švédském parlamentu získali většinu pro vstup do NATO. Granholm se domnívá, že pokud by ruský prezident Vladimir Putin učinil v Baltském moři nějaké unáhlené kroky, „tak bychom se o členství přihlásili velmi rychle, protože pak by se hodně proměnily výchozí pozice a velmi rychle by se vytvořila nějaká koalice pro-NATO.“
Jak to dopadne?
Co se týče dalších kroků Kremlu, ani dlouholetý pozorovatel Ruska Granholm si prozatím netroufá odhadovat, jak se věc bude vyvíjet. „Je to trochu jako hra na kuře, kdy jeden z řidičů – v tomto případě Rusko – právě vyhodil volant z okna,“ řekl. „Takže podle mého názoru bohužel směřujeme k nějakému druhu havárie.“ Na otázku, jak by taková havárie mohla vypadat, odpověděl: „To je nepředvídatelné. Jakmile začnete konflikt, kostky byly vrženy. Nemůžete vědět, jak to skončí.“
Zpátky na Gotland, kde Henrik Hellvard nakupuje nábytek do svého nového letního domu. Říká, že se zatím nebojí, ale přiznává, že nyní vidí vývoj o něco méně optimisticky než před půl rokem, kdy byt kupoval. „Nejsme zvyklí, že by armáda byla ve Švédsku tak vidět,“ řekl. Zároveň podotkl, že ruský přízrak se vždycky vznášel na obzoru. „Strach z Rusů, ten tu byl vždycky, už od mého dětství. Takže to vlastně není nic nového.“