Ruský vládce Vladimir Putin začátkem května zahájil další šestiletý mandát. Ne všem Rusům se to ale líbí, i když jsou v menšině. Patří mezi ně i lidskoprávní aktivistka a kritička Kremlu Světlana Gannuškinová. Sama cítí určitou odpovědnost za to, co se v Rusku děje. „My aktivisté jsme málo pracovali s našimi lidmi,“ míní. Vystudovaná matematička začátkem 90. let založila v Rusku Občanskou pomoc – první organizaci na pomoc migrantům. Vladimira Putina zná velmi dobře. V letech 2002 až 2008 byla v Radě ruského prezidenta pro otázky lidských práv.
Začalo páté období Vladimira Putina jako ruského prezidenta, umožnila to změna ústavy potvrzená referendem. Co to vypovídá o Putinovi, co to vypovídá o Rusku?
Co tak můžu říct. Odpovědi můžou být různé. Vypovídá to o tom, že si lidé ještě dávno předtím, než vznikl Sovětský svaz, zvykli chovat se k úřadům velmi rezervovaně. Vždycky mluvili o úřadech jako o „nich“. Úřady pro ně nikdy nebyly jako „jejich“, jako „naši“. Obyčejní občané se s úřady nikdy neztotožňovali. Říkali: Oni s námi stejně udělají, co chtějí. To, co oni rozhodnou, my neovlivníme. Bohužel jsme si nezvykli sami sebe považovat za občany naší země. Byli jsme poddanými a poddanými jsme zůstali. Sama cítím odpovědnost za to, co se v naší zemi děje. Jako občanka se nemůžu zbavit odpovědnosti. My, liberálové, aktivisté, jsme málo pracovali s našimi lidmi. Takže je to i naše vina.
Ze začátku se Putin choval jako liberál, v průběhu své vlády se ale změnil v diktátora. Byla to hra? Vy ho znáte osobně, byl ze začátku opravdu liberál?
Ne. On se umí velmi dobře přetvařovat. To je realita. Podle mého názoru to souvisí s jeho vzděláním, kterého se mu dostalo v KGB. Tam ho to naučili. Když s vámi mluví, máte pocit, že vám naslouchá a chápe vás. To, že s vámi souhlasí, zopakuje i několikrát. Dívá se vám přímo do očí a vy máte pocit, že vám naslouchá, že vás chápe. Mnoho lidí o tom bylo přesvědčeno. Tak to je. Mně ale jako liberál a jako přívrženec svobody příliš nikdy nepřipadal. Prostě vzdělání získal v KGB, i když stále dokola opakují, že oni prošli už jiným vzdělávacím systémem.
Výběr takovéhoto člověka za prezidenta byla obrovská chyba Borise Jelcina. Ten sám byl sovětským aparátčíkem, ze kterého se stal demokrat. Byl vybrán do čela demokratického společenství a stal se platným politikem. Dodnes nechápu, proč nakonec za svého nástupce vybral Putina. Měl místo něj určit někoho jiného ze svého okolí. Prostě udělal chybu. Já to můžu přirovnat k chybě, kterou udělá žena, když si ze svých ctitelů vybere toho nejvíc nevýrazného a neprůbojného. Protože si myslí, že ji bude nosit na rukou. A stane se pravý opak.
V éře Vladimíra Putina byli zabiti nebo zemřeli ve vězení jeho hlavní kritici Boris Němcov a Alexej Navalnyj. Ostatní zástupci opozice jsou buď ve vězení nebo v zahraničí. Opoziční hlasy se jenom minimálně objevují na sociálních sítích a internetu. Je možné to změnit? Aby byl v Rusku znovu slyšet hlas liberálních demokratů?
Bohužel ne. Myslím si, že v okolí Putina je hodně lidí, kteří chápou, co se děje na Ukrajině, že jsme začali válku. Tito lidé by mohli přejít na stranu opozice. Nemyslím si, že by se to stalo v současné době a revoluční cestou. Vláda přijímá neuvěřitelné zákony, aby ochránila svoje zájmy. Na druhou stranu revoluce není to, k čemu bych chtěla vyzývat. Dobře víte, co je to ruská vzpoura. Je nesmyslná a nemilosrdná, jak říkal Puškin. Tak to přesně je. Vzpoura ano, ale revoluční přechod, tedy jakési sametové nebo květinové revoluce, u nás možné nejsou.
Vy jste ale v Rusku zůstala a pokračujete v práci.
Pokračuji ve své práci, protože cítím podporu. Nemám pocit, že jsou naši lidé hloupí, že nás nikdo nepodporuje. To není pravda. Přichází k nám lidi i přesto, že nás označili za zahraniční agenty. Já sama jsem „zahraniční agent“, což je směšné. Po rozhovorech, které mám už jenom na sociálních sítích, mě zastavují lidé na ulici a děkují mi. Chtějí, abychom věděli, že nás podporují, že mají stejné názory, i když se s nimi bojí veřejně vystoupit. Všichni totiž vědí, jak dopadli ti, kteří se nebáli veřejně mluvit. A oni nejsou připraveni riskovat.
Bojí se?
Samozřejmě, že se bojí. Mají velkou zkušenost. Například viděli, jak byl Navalnyj ve vězení zlikvidovaný. Byl-li zavražděný přímo tak, že ho nějakým způsobem otrávili, nebo mu jen vytvořili takové podmínky, o kterých lékaři hovoří jako o stavu neumožňujícím přežití. Je to stejné. Tak či tak ho prostě zavraždili. Tím, co udělali, ale dosáhli opačného efektu. V této chvíli je Navalnyj člověkem, který se stane součástí ruské historie jako hrdina. Stane se to. Otázkou je, že nevíme kdy.
Vy sama se nebojíte?
Víte, nepřemýšlím o tom. Strach je věc, kterou v sobě nemůžete kontrolovat. Mě jen tak něco nevyleká. Strach prostě nemám. I když jsem zažila různé excesy. Třeba se moje jméno objevilo na seznamu lidí, které je nutné v Rusku zastřelit. Nakonec se ale nikomu z tohoto seznamu nic nestalo, nikoho nezabili. A co se týká komentářů na sociálních sítích, tak tam je to teď naopak. Dřív tam bylo hodně nesouhlasných a negativních ohlasů. Teď je to naopak. V současnosti tam vidím mnoho podporujících a pozitivních komentářů. A to hodně. Cítím, že nejsem sama.
To znamená, že máte naději na změnu atmosféry v Rusku?
Samozřejmě. Máme naději. Navíc jsme přesvědčeni, že takhle to nemůže pokračovat, že musí přijít změna. Měla jsem takový pocit už před lety. Říkala jsem si tehdy, že změny budou. Nevěděla jsem ale, jestli budou k lepšímu nebo k horšímu. A nakonec byly k horšímu. Teď žádný takový pocit nemám. Není ale možné podporovat zabíjení. Naší vládě se podařilo unikátním způsobem dosáhnout opačného efektu, než měla za cíl. Dříve říkali, že Rusové a Ukrajinci jsou jeden národ. Ukrajinci to už ale teď neřeknou. Už s námi nechtějí být jedním národem. Proto si už nemohu dovolit nazvat tuto válku bratrovraždou. Je to strašná věc, když umírá tolik lidí, včetně dětí a žen. Mladí muži umírají v této válce úplně zbytečně. Proto mě kromě pocitu smutku jímá i hrůza. To se nemůže dít.
Co bude s Ruském dál? Jaké má být Rusko, které byste vy chtěla?
Chtěla bych demokratickou zemi, ve které vláda naslouchá lidem, svým voličům. Abychom lidi, kteří k nám přijedou ze zahraničí, vítali jako hosty. Aby se tady cítili dobře a spokojeně.
A to se stane?
Chci tomu věřit, samozřejmě. Budeme se snažit na tom pracovat.
