Ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova přivezou do ukrajinského města Buča od válečného tribunálu a bude zde muset čelit pohledům místních žen a dětí. Věří v to bučský starosta Anatolij Fedoruk. Rozhovor s ním pro Události, komentáře vedl zpravodaj ČT David Borek.
Přijede sem Lavrov. Cestou od tribunálu, aby se podíval do očí zdejších žen, slibuje starosta Buči
Události, komentáře: Rozhovor se starostou ukrajinské Buči (zdroj: ČT24)
Řekněte mi, jak jste prožil ruskou okupaci? Byl jste tady? A vaše rodina také zůstala zde ve městě?
Jako starosta města jsem tu zůstal se svými spoluobčany po celou dobu okupace. A bylo nás dost. Setrvalo tu 3700 lidí. Rodinu se mi podařilo poslat pryč přes takzvané zelené koridory. Podobně jako další občané se tak dostala na bezpečnější místo.
Stojíme u střední školy přeměněné v centrum humanitární pomoci. Jak teď funguje vaše město?
Během okupace byla zničena prakticky veškerá infrastruktura. Kritickou infrastrukturu, která zajišťovala život zdejším obyvatelům, zničila ruská vojska, „orkové“, jak je nazýváme. Oni navíc infrastrukturu ničili úmyslně. Vodojem, transformační stanice, mobilní signál, vše bylo kompletně poškozeno, znefunkčněno. Teď pracujeme na obnově.
Největší problém je, že na vjezdu do města je poškozeno elektrické vedení i plynovod. A toto je opravdu problém. Ale máme naději, že za týden, týden a půl, už budeme mít ve městě zase elektrickou energii.
Co víme o masovém hrobu u kostela svatého Andreje? Kdo ho vykopal a kdo je zde pohřben?
Toto je výsledek zločinů spáchaných ruskými jednotkami v našem městě, v naší komunitě. Občané mého města, kteří byli zastřeleni, zraněni a zabiti během ruské okupace, tady museli být dočasně pohřbeni, a pokud to bylo možné, byli prozatímně pohřbeni zde v prvních dnech okupace.
Městská nemocnice pracovala jako jeden organismus a sbírala těla z ulic, přivážela je sem, protože nebylo možné se dostat na hřbitov. Až po odchodu okupantů jsme se dozvěděli, že všechna těla lidí, kteří byli zastřeleni na chodnících, na ulicích, byla svezena sem. Mnozí občané byli sebráni z chodníků, příjezdových cest a našli tady svůj hrob.
Kolik lidí celkem v Buče zemřelo? Známe nějaké číslo?
Nemáme ještě žádné finální číslo. Včera ráno to bylo 362 osob, ale ještě dnes mě policejní náčelník informoval, že v soukromých a v bytových domech se našla další těla.
Byli to naši spoluobčané. Nejsme velkoměsto. Žilo tu padesát tisíc lidí. Všichni se fakticky navzájem známe. K dnešku bylo identifikováno 162, 163 lidí včetně příjmení, křestního jména a otcovského jména a adresy. Až skončí expertiza, tak budeme moci poskytnout souhrnný přehled toho, kdo tito lidé byli, kde žili a také za jakých okolností skončili v Pánu. O toto teď jde.
Ruská propaganda tvrdí, že se v Buče masakry nestaly. Jak na to reagujete, když to posloucháte?
Absolutně mě nepřekvapuje, že to říkají. Myslím, že všichni rozumní lidé na světě už tomu ani nevěnují pozornost. Vzpomeňte si, když nejen Rusové a jejich propaganda, ale sám prezident Ruské federace Vladimir Putin čelil otázce „Kdo jsou ti zelení mužíčci na Krymu?“ A on odpověděl, že neví, a žargonem pouličního chuligána dodal „Dokažte to!“ (že jde o ruské vojáky). Takhle to dělají.
Navrhl jsem panu Lavrovovi, ať přijede do Buči. A on sem přijede. Přivezou ho od soudu, kde bude čelit tribunálu. A oni ho sem přivezou na místo činu a on se bude muset dívat do očí matek, dětí a mužů, aby pochopil, co tu ruská vojska prováděla zde, v našem městě.
Kromě Buči k nám patří i čtrnáct dalších obcí, které byly také po 24. únoru okupovány. Zdvyživka, malá vesnice, šest zabitých. Čtyři lidé byli zabiti ve vesnici Ljubljanka. Nebyli zabiti střepinou, granátem nebo puškou, ale umučeni a zavražděni. A tohle je pro mě odpověď. Rusům přece není možno věřit. Principiálně jim není možné důvěřovat, protože celá jejich historie je založena na lži. I jako historik můžu říct, že žádný jiný národ si tak jako oni nepřivlastňuje historické dědictví jiných a nepřepisuje dějiny.