Ani po čtyřech týdnech protivládní protesty v Íránu nepolevují. Vláda se nepokoje snaží násilně potlačit. Nejtvrdší střety se odehrávají v kurdských městech, odkud pocházela i Mahsá Amíniová. Právě její smrt po zatčení mravnostní policií demonstrace vyvolala. Od poloviny září zemřelo při protestech 185 lidí, tisíce dalších úřady zatkly. Sankce na Teherán uvalily Spojené státy, Kanada i Velká Británie. Opatření připravuje i Brusel.
Kurdské město Sanandadž se proměnilo ve válečnou zónu. Zní zde ozvěny výstřelů a vzduch halí oblaka slzného plynu. Ulice se ocitly v plamenech. Těžce ozbrojení členové bezpečnostních složek míří přímo do davů. Členové revolučních gard hlídkují na motorkách. „Minulou noc bezpečnostní složky střílely přímo na domy. Užívají vojenskou munici, až do teď jsem takové výstřely neslyšel. Lidé se opravdu bojí,“ popsal demonstrant ze Sanandadže.
Kurdy režim dlouhodobě utlačuje. Teď se menšina stala hlavním terčem úřadů. Jen od neděle v kurdských městech zemřelo pět lidí, další čtyři stovky utrpěly zranění. Informace o brutálním postupu stát cenzuruje, internet i sociální sítě zablokoval.
„Rozsah masakru je mnohem větší, než jsme schopni zaznamenat. To, co vídáme, je jen kapka v moři. Dostali jsme videa ze Sanandadže, kde revoluční gardy a další bezpečnostní složky použily kulomety s kalibrem .50 (půl palce, příkladem je třeba M2 Browning, pozn. red.). To nejsou normální zbraně,“ podotýká Ramayar Hassani z Organizace pro lidská práva Hengaw.
Rozzuřený dav se ale brání a bezpečnostní složky vytlačuje z ulic. Rozzlobené matky odvádí své syny od revolučních gard. Avšak stát se vzdát nehodlá a do kurdských provincií převáží těžkou vojenskou techniku včetně tanků a dronů.
Protestuje se v padesáti městech napříč Íránem. Hybateli nepokojů se stali studenti vysokých i středních škol – mezi nimi mladé dívky, které nebojácně dál strhávají hidžáby.
Nika Šakaramiová
Od poloviny září zemřelo při protestech spolu s téměř dvěma stovkami lidí devatenáct nezletilých, mezi nimi i šestnáctiletá Nika Šakaramiová. Úřady tvrdí, že spadla ze střechy budovy a její smrt s nepokoji nesouvisí. Nejnovější záběry na sociálních sítích ale dokazují, že se dívka v den své smrti demonstrací skutečně zúčastnila.
Podle její rodiny ji režim zabil stejně jako Mahsá Amíniovou. Její matka tvrdí, že úřady jí dovolily vidět tělo dcery jen na pár vteřin. „(Úřady) ukradly bez našeho svolení její tělo a aniž by nám něco řekly, pohřbily ho v daleké vesnici za přísných bezpečnostních podmínek,“ hněvá se matka Niky Nasrín.
Smrt další dívky byla jen impulzem k pokračování protestů. Přidávají se obchodníci, kteří zavírají své prodejny i zaměstnanci rafinérií. Právě oni jsou v zemi s bohatými ložisky ropy rozhodující silou. Kdysi ovlivnili výsledek íránské revoluce a teď skandují hesla proti režimu, který v minulosti podpořili.
Íránské úřady přestávají mít situaci pod kontrolou. Kvůli mezinárodním sankcím se země propadá do stále hlubší krize. Za rok ceny potravin stouply o 75 procent a třetina obyvatel žije v chudobě. To, co začalo hnutím na podporu ženských práv, se tak proměnilo v masovou vlnu nespojenosti s celým státem v čele s ajatolláhem.
