Přesně před 75 lety, 2. srpna 1946, byl v Moskvě spolu s jedenácti dalšími osobami popraven za vlastizradu ruský generál Andrej Vlasov, který patří mezi nejrozporuplnější postavy druhé světové války. Vysoký důstojník Rudé armády se v závěru války stal velitelem Ruské osvobozenecké armády (ROA), která bojovala po boku nacistů proti Rudé armádě. V závěru války v květnu 1945 vojáci ROA pomohli pražskému povstání k osvobození města od německých okupantů.
Před 75 lety v Moskvě poslali na smrt rozporuplného generála Vlasova
Andrej Andrejevič Vlasov, který se narodil 14. září 1901 v chudé zemědělské rodině ve vsi Lomakino, vstoupil v osmnácti letech dobrovolně do Rudé armády a bojoval proti bělogvardějcům. Dostal se do vysokých velitelských funkcí a byl několikrát vyznamenán sovětským diktátorem Josifem Vissarionovičem Stalinem.
V zimě 1941 se vyznamenal při odražení německých vojsk útočících na Moskvu. Začátkem roku 1942 byl pověřen velením druhé úderné armády, ale v červenci téhož roku, když se pokoušel prorazit obklíčení Leningradu, padl s dalšími svými vojáky do německého zajetí.
V zajetí dospěl k závěru, že musí povstat proti diktátorskému režimu a přistoupil na spolupráci s Němci. Důvodem bylo podle historiků i to, že Stalin považoval vojáky, kteří padli do zajetí, za zrádce a při případném návratu do Sovětského svazu jim hrozila smrt.
ROA bojovala proti sovětskému režimu
Ze sovětských zajatců vytvořil armádu (podle některých zdrojů měla v dubnu 1945 padesát tisíc vojáků, podle jiných až 130 tisíc vojáků), jejímž cílem bylo bojovat proti bolševickému režimu. V listopadu 1944 byl v Praze ustanoven Komitét pro osvobození národů Ruska (KONR) v čele s Vlasovem, z jehož podnětu vznikla ROA. Její základ tvořili sovětští váleční zajatci, bývalí příslušníci 29. granátnické divize SS (1. ruské) a bývalí příslušníci 30. granátnické divize SS (2. ruské), ale i zběhové a dobrovolníci z řad emigrantů a dalších odpůrců sovětského režimu.
ROA se v závěru války zúčastnila některých bojů proti Rudé armádě v Polsku, významnějšímu nasazení se však velitelé pokoušeli vyhnout. Podle historiků se Vlasov snažil, aby byla ROA uchována pro případnou válku proti bolševickému Sovětskému svazu, ve kterou mnozí věřili, že vypukne po kapitulaci německé armády.
Spolupráce s nacisty však Vlasovovi zlomila vaz, po válce se marně snažil získat ochranu pro své vojáky u Američanů či Britů. Američané ho 3. července 1946 předali sovětským úřadům, které ho odsoudily jako zrádce k trestu smrti. Sovětská NKVD již na českém území mnoho vlasovců popravila, další skončili na popravištích či v gulazích v Sovětském svazu.
Pomník v Řeporyjích
Postava generálka Vlasova dodnes budí vášně. V poslední době kvůli vzpomínkovému místu, který nechala vojákům ROA vybudovat pražská městská část Řeporyje. Památník vznikl v Řeporyjích loni v dubnu. Na desce je vyryt citát z knihy Souostroví gulag Alexandra Solženicyna „Zdali všichni Češi pak pochopili, kteří Rusové zachránili jejich město?“ Další krátký text pak připomíná Pražské povstání a tři sta vlasovců, kteří při něm padli.
Podle historika Pavla Žáčka bylo právě v Řeporyjích rozhodnuto, že jedna z divizí ROA pomůže českým povstalcům proti Němcům.
Pražský pomník vlasovců ostře kritizovali ruští představitelé. Letos na jaře desku někdo posprejoval, což policie vyšetřuje jako spáchání trestného činu poškození cizí věci.
V Rusku návrh na rehabilitaci Vlasova zamítli
V Rusku se také před lety řešil návrh na rehabilitaci Vlasova a dalších popravených důstojníků. V roce 2001 ruská vojenská prokuratura žádost o rehabilitaci zamítla s tím, že pro ni není důvod. Hlavní vojenský prokurátor Michail Kislicyn k tomu řekl: „Pro mne, jako pro důstojníka i jako pro vojáka důstojník, který zradil vlast, zůstává zrádcem nezávisle na režimu. Bylo to dokázáno vyšetřováním a Vlasov to přiznal také sám“.
V roce 2009 rozhodl synod exilové ruské pravoslavné církve, že Vlasov nemá být považován za zrádce, ale za „symbol odporu proti bezbožnému bolševismu“.
