Před návštěvou papeže ve Španělsku kritizují ateistické a sekulární organizace údajné „privilegované zacházení“ a „falešný sekularismus“ státu. Samotný papežův příjezd jim nevadí, odmítají ale, aby se s ním zacházelo jako s hlavou státu a aby se na bezpečnost či logistiku využívaly veřejné prostředky. Tvrdí, že tím stát porušuje princip odluky církve od státu i ústavu.
Čísla spojená s návštěvou papeže Lva XIV. ve Španělsku mezi 6. a 12. červnem jsou ohromující. Návštěva bude stát 15 milionů eur, tedy přibližně 364 milionů korun. Na hromadné akce v Madridu, Barceloně, na Tenerife a Gran Canarii je registrováno více než půl milionu lidí. Jen v hlavním městě bude přes 18 tisíc dobrovolníků a nasazeno má být více než 13 tisíc příslušníků Národní policie a Civilní gardy. Do tohoto čísla se navíc nepočítají místní policejní sbory, které budou rovněž posíleny.
Jako zvláštní gesto Madrid papeže přivítá více než sto tisíci bílými a žlutými květinami, stejně jako bannery, polepy na autobusech a výstavou plakátů.
Taková okázalá prezentace i samotná papežská návštěva – poslední se uskutečnila před patnácti lety – vyvolávají u části katolíků opravdové nadšení. Ve Španělsku jsou ale také lidé, kteří toto „turné“ sledují s pocity sahajícími od lhostejnosti přes podezřívavost až po hněv a otevřený odpor.
Kritika nákladů a „preferenčního zacházení“
Právě náklady hrazené z veřejných peněz patří k hlavním argumentům kritiků papežovy návštěvy. Poukazují nejen na výdaje spojené s logistikou a nasazením státních zaměstnanců, které někteří politici označili za „největší policejní mobilizaci, jakou kdy Španělsko zažilo“, ale také na omezení pro veřejnost – od uzavírek silnic přes odklony autobusů až po uzavírání stanic metra.
Kritika návštěvy tak přichází především od sekulárních a ateistických organizací, které prosazují odluku církve od státu a odmítají využití veřejných prostředků na náboženskou událost. Výhrady ale míří také na takzvaný „náboženský turismus“ organizovaný kolem papežovy cesty. Stejně jako při některých předchozích papežských návštěvách se očekávají i protesty.
Za posledních padesát let Španělsko hostilo osm papežských návštěv. Pětkrát přijel Jan Pavel II. a třikrát Benedikt XVI.
Osmasedmdesátiletý madridský ekonom Antonio Navarro, který se označuje za ateistu, mnohé z nich zažil. V rozhovoru pro RTVE ostře kritizoval nynější návštěvu i „historická privilegia“ církve, „papežskou okázalost“ a „plýtvání finančními prostředky“, které podle něj cesta představuje.
Papežova návštěva je financována z několika zdrojů. Španělská biskupská konference hradí náklady na náboženské akce z příspěvků firem, věřících a mecenášů, kteří platí až milion eur, tedy zhruba 24,3 milionu korun, za soukromá setkání. Stát a regionální i místní úřady pak pokrývají výdaje na veřejnou infrastrukturu, bezpečnost a protokol.
Albert Riba, předseda sdružení Ateos de Cataluña, kritizuje skutečnost, že „návštěva náboženské povahy je institucemi pojímána jako státní návštěva, se vším nasazením veřejných prostředků, které z toho vyplývá“. Zpochybňuje „institucionální neutralitu“ a domnívá se, že tím přetrvává „privilegované zacházení“ s církví.
„Papež může přijet, kdy chce, a říkat, co chce, ale úřady by s ním neměly zacházet jako s hlavou státu,“ tvrdí a odsuzuje „daňová privilegia“ církve. V souvislosti se „zabíráním veřejného prostoru“, které působí „značné nepříjemnosti veřejnosti“, ironicky poznamenává: „Bude barcelonská radnice papeži účtovat turistickou daň?“
Hungria Panaderová, ředitelka sekulární nadace Ferrer i Guàrdia, se domnívá, že „pokud jde o náboženskou návštěvu, náklady na organizaci náboženských akcí by měla nést církev nebo její věřící“.
„Veřejné prostředky – tedy daně všech, věřících i nevěřících – nelze používat k financování akcí pořádaných konkrétní náboženskou denominací. Přesně to požadujeme v manifestu s heslem ‚Jejich cesta, vaše daně‘,“ uvedla.
Panaderová se domnívá, že papežova návštěva by měla být „striktně soukromá“. „Problém není v tom, že přijíždí do Španělska. Problém je v tom, jak k této návštěvě přistupují instituce – s protokolem státní návštěvy, nasazením veřejných prostředků, využíváním veřejných prostor, akcemi v parlamentu a pokrytím ze strany veřejnoprávních médií,“ vysvětlila.
Je Španělsko sekulární stát?
Ve Španělsku se podle letošních údajů Centra pro sociologický výzkum (CIS) 36,3 procenta lidí označuje za nepraktikující katolíky, 18,2 procenta za praktikující katolíky a tři procenta za vyznavače jiného náboženství.
Mezi nevěřícími se 15,3 procenta lidí označuje za ateisty, tedy za ty, kteří popírají existenci Boha. Dalších 13,4 procenta se hlásí k agnosticismu, existenci Boha tedy ani nepotvrzuje, ani nepopírá, protože ji považuje za neprokazatelnou nebo lidskému poznání nedostupnou. Dalších dvanáct procent se označuje za nábožensky lhostejné nebo nevěřící.
Mar Grieraová, profesorka sociologie z institutu ISOR, který se zabývá výzkumem sociologie náboženství, pro RTVE vysvětlila, že ačkoli „sekularizace společnosti zjevně postupuje“ a méně lidí se označuje za katolíky, „viditelnost katolicismu roste“. Podle ní se zároveň mění i náboženská krajina ve Španělsku. Už není „tak binární“ a otevírá se v ní prostor také pro lidi, kteří přijímají jiné formy spirituality.
Výzkumnice vysvětluje, že katolicismus ve Španělsku „prostoupil kulturní strukturu“ a těší se „velmi jasnému institucionálnímu privilegiu“ i „významné moci ve srovnání s jinými náboženskými vyznáními, která by si teoreticky měla být rovna“.
Mluví o „historické ústřední roli“, kvůli níž katolicismus formuje „dokonce i kalendář se svými svátky“, a to z důvodů „zvyku“ a „nepsaných pravidel“. „To vše se velmi jasně ukazuje při papežově návštěvě,“ uzavírá.
Zároveň poznamenává, že „ačkoli některé strany podpořily zákon o náboženské svobodě, nikdo se neodvažuje postavit se tomuto tématu čelem a zajistit větší začlenění náboženských menšin“.
Kritici návštěvy se odvolávají na ústavu
Antonio Navarro, který jako ateista bude papežovu návštěvu hlavního města sledovat s naprostou „lhostejností“, se při své kritice odvolává na ústavu, konkrétně na článek 16. Ten vymezuje „sekulární povahu státu“ a stanoví, že ve Španělsku „žádné náboženství nesmí mít charakter státního náboženství“.
„Církev a stát obcházejí článek 16 ústavy. Katolické náboženství je reálně a prakticky oficiálním náboženstvím,“ tvrdí tento občan. Dodává, že to dokazují „četné příklady, od dobrovolného příspěvku církvi v rámci daně z příjmu přes dotace pro státem podporované soukromé školy až po výuku náboženství ve všech vzdělávacích zařízeních, včetně státních škol“.
„Mluvit o sekulární povaze státu je naprostý nesmysl. Některé strany říkají, že ji budou prosazovat ve svých volebních programech, ale když se dostanou k moci, privilegia zachovávají,“ stěžuje si předseda sdružení Ateos de Cataluña.
Nadace Ferrer i Guàrdia se domnívá, že „v praxi“ Španělsko není sekulární zemí. „Ústava stanoví nekonfesní charakter státu, ale to, co každý rok dokumentujeme v naší zprávě Sekularismus v číslech, označujeme jako ‚skrytý konfesionalismus‘ nebo ‚pasivní sekularismus‘,“ říká ředitelka nadace Panaderová.
Všechny tyto výhrady jsou shrnuty v manifestu, který v rámci kampaně „Jo no t'espero“ („Nečekám tě“) podepsaly nadace Ferrer i Guàrdia a organizace Ateos de Cataluña a Europa Laica. Jde o stejnou kampaň, která v roce 2010 inspirovala část protestů v Barceloně proti návštěvě papeže Benedikta XVI.
Tento kritický manifest požaduje neutralitu veřejných institucí, aby se političtí představitelé neúčastnili akcí ve své oficiální funkci, aby na ně nebyly vyčleněny žádné veřejné prostředky a aby bylo přezkoumáno pokrytí veřejnoprávními médii.
Papežův projev v parlamentu
Organizace Europa Laica zvlášť kritizuje plánovaný papežův projev ve španělském parlamentu. Tvrdí, že by představoval „nepřijatelnou institucionální urážku v demokratickém a sekulárním státě“.
Nadace Ferrer i Guàrdia také ostře kritizuje papežovu přítomnost v Kongresu: „Jde o sídlo lidové suverenity, místo, které zastupuje nás všechny – katolíky, ale také téměř 40 procent Španělů, kteří se dnes označují za nevěřící. Mezi mladými lidmi tento podíl přesahuje 55 procent.“
Dále tvrdí, že toto rozhodnutí připomíná „období spojená s Frankovým národním katolicismem, kdy měla církev přímý a privilegovaný přístup k centru politické moci“. „Ptáme se, zda by stejné privilegium získal i představitel jakéhokoli jiného náboženského vyznání. Tato otázka se zodpovídá sama,“ zdůrazňuje nadace.
Článek napsala María Menéndezová (RTVE), poprvé byl publikován 27. května 2026 v 07:15 (SELČ).
Tento článek byl přeložen za pomoci umělé inteligence.
