Po boku ukrajinských obránců bojují proti ruským okupantům také někteří čeští občané. Povolení připojit se do tamní armády jich získalo od prezidenta Petra Pavla a jeho předchůdce Miloše Zemana přes sto padesát. Na bojišti našli také nové přátele.
Jeden z českých dobrovolníků se k ukrajinské armádě připojil předloni v březnu, tedy jen krátce po začátku plnohodnotné ruské invaze. Na vojenské základně v Kyjevě se učí řídit speciální drony, které umožňují zásah nepřítele na dálku.
„Hlavní motivací byly záběry se začátku války, kdy jsem viděl třeba studenty vysokých škol, kteří kopou zákopy. Potom také vzpomínky na naši českou okupaci naši Sovětským svazem,“ přibližuje muž, který pomáhá v rozvědce.
Nejtěžší je pro něj vidět ve frontových městech děti a také přicházet o kamarády. Jednoho z nich se mu při boji o město Vuhledar povedlo zachránit. „Šlápl jsem na protipěchotní minu a v důsledku toho jsem přišel o část pravé nohy. Levá noha byla těžce poškozená, ale pak ji dali dohromady. Takže je dobře, že mám alespoň jednu,“ popisuje zachráněný ukrajinský voják Vadim Komisarjuk.
„V ten moment do vás kopne ten trénink – to, co máte dělat. Děláte všechno automaticky a ty pocity se dostaví až potom,“ vzpomíná český bojovník na pomoc kamarádovi.
Vadim Komisarjuk rok rehabilitoval, pak se učil chodit s protézou. Na frontu se chce vrátit. „Když pocítím, že můžu, že už jsem fyzicky zdatný, okamžitě se vrátím. Kluci už tam na mě čekají,“ zmiňuje jednu z jeho motivací k návratu.
Českých bojovníků na Ukrajině by mohlo přibýt
Důvody, proč jít na ukrajinskou frontu, mají i čeští dobrovolníci. „Každý, kdo by zamýšlel sem přijet, se musí hodně dobře zamyslet nad tím, jestli je schopný to psychicky zvládnout a proč sem jde. Musí to být opravdu něco v srdci,“ uzavírá český dobrovolník.
Do budoucna by se počet českých občanů bojujících za Ukrajinu mohl zvýšit. Kancelář českého prezidenta Pavla chce ve spolupráci s ministerstvy upravit proces udělování souhlasu tak, aby byl flexibilnější.
