Přesně deset let už je ve Venezuele u moci Nicolás Maduro. Za vlády tohoto bývalého řidiče autobusu a odborového předáka se země propadla do hluboké hospodářské krize, která vedla k chaosu, prudkému nárůstu kriminality i hladu. Za poslední dekádu kvůli tomu z Venezuely uprchlo přes 7 milionů lidí, včetně části opozice, kterou Maduro tvrdě potírá.
Davy lidí prchají z Jižní do Střední Ameriky přes Panamskou šíji, brodí se vodou i blátem po nebezpečných stezkách. Asi 80 procent z nich jsou Venezuelané prchající ze lepším životem. Ani v místech, kam utíkají, na ně ale nečeká ráj na zemi. Pracují do úmoru v restauracích nebo v autodílnách, ale vracet se domů nechtějí za žádnou cenu.
Ti, kteří zůstali, potvrzují, že na základní potřeby si vydělávají horko těžko. Do zahraničí neodešli třeba proto, že se starají o rodiče, nebo z obavy, že v jejich věku už je venku nikdo nezaměstná. „Ať je to, jak chce, přežívám. Mám na jídlo, občas na boty. Je to tvrdé, ale přežívám,“ popisuje podmínky Luzmilla Arrechederová, která pracuje jako kadeřnice v Caracasu.
Někteří Venezuelané ujišťují, že hůř už bylo, vzpomínají na noci, kdy se báli vyjít do ulic, protože tam řádily násilnické gangy – často pod rouškou úplné tmy, protože zemi postihly masivní výpadky proudu. Ve dne zase lidé ze zoufalství i z hladu rabovali obchody, kde ještě zbylo nějaké zboží.
Mnozí vinu za kritický stav země připisují prezidentu Nicolási Madurovi, kterého si před deseti lety za svého nástupce vybral charismatický levicový vůdce Hugo Chávez, který sice řadu lidí vytáhl z chudoby, ale zároveň svými reformami zadělal na hospodářskou krizi.
Sedm let po svém nástupu měl Maduro namále. Špatné hospodaření, které nedokáže zastřít chávezovským charismatem, vyhnalo do ulic davy demonstrantů pod vedením opozičního lídra Juana Guaidóa. Ten se v lednu 2019 prohlásil za vítěze prezidentských voleb a řada zemí ho uznala. Maduro přesto moc nepustil. Opozici dál tvrdě pronásleduje a zemi dál opouštějí zoufalí lidé, kteří před sebou doma nevidí žádnou budoucnost.
