Francouzský prezident Emmanuel Macron udělil v rámci osmdesátého výročí Dne D Řád čestné legie jedenácti americkým a jednomu britskému veteránovi z druhé světové války. Přímých účastníků spojeneckého vylodění každým rokem ubývá. Do Normandie jich letos dorazily desítky, mnohým je už ale přes sto let a akce se nejspíš účastní naposledy. Jeden z veteránů zemřel ve svých 102 letech přímo cestou na ceremonii oslavy ve Francii.
„Když se nehýbete, tak vás stejně zabijí.“ Veteránů, kteří zažili Den D na vlastní kůži, ubývá
Události: Na ceremonii v Normandii dorazily desítky veteránů (zdroj: ČT24)
Američan Robert „Al“ Persichitti z Rochesteru ve státě New York byl 30. května letecky přepraven do nemocnice v Německu poté, co měl zdravotní potíže na palubě lodi mířící do Evropy. Persichitti, kterého organizace popsala jako „skvělého a skromného člověka“, se účastnil spojenecké operace v Japonsku.
„Jsem opravdu nadšený, že pojedu,“ řekl Persichitti den před odjezdem stanici WROC-TV. Muže ve věku 102 let vybralo k účasti na akci v Normandii Národní muzeum druhé světové války v New Orleansu, které cestu zaplatilo a zorganizovalo, uvedla místní pobočka CBS News.
I přes potíže s porouchaným letadlem se na oslavy v Normandii nakonec dostali veteráni z druhé světové války Jiří Kafka a Charles Gad Strasser. Na posledním úseku cesty do Francie jim vypomohlo britské Královské letectvo, oznámila ministryně obrany Jana Černochová (ODS).
Strasser, který v dubnu oslavil 97. narozeniny, se účastnil bojů u Dunkerque a byl členem československé delegace tribunálu soudícího válečné zločince v Norimberku. Kafka vstoupil do armády jako osmnáctiletý v roce 1942. První měsíce sloužil v československé pozemní jednotce, prodělal základní výcvik a poté byl vybrán do RAF. Do Prahy se dvojice vrací s prezidentem Petrem Pavlem.
Předávání zkušeností
Kde se veteráni objeví, budí respekt, úctu, obdiv i zájem. V Normandii se setkávají s místními a trpělivě odpovídají na otázky, přestože se stále opakují. Dětem setkání s veterány pomáhá zaplnit případné mezery ve vzdělání. „Vylodili se za úsvitu na pláži Omaha. Němci je moc nečekali, příjezd Američanů je překvapil. Pak už toho moc nevím,“ uvedl jeden ze studentů Ivan.
Veterán Franklin Simon z Massachusetts oslavil předevčírem sté narozeniny. Vylodil se v první vlně a zúčastnil se i osvobozování tehdejšího Československa – některá místa si dobře pamatuje. „Prachatice jsou blízko Prahy, ne?“ říká Američan.
Den D prožil jako ve snu, není schopen o něm mluvit, ale během vylodění se prý řídil pravidlem, které mu poradili zkušenější. „Musíte se hýbat, když se nehýbete, tak vás stejně zabijí. Musíte být v pohybu, ale máte strach, takže potřebujete někoho, aby vás pořád strkal,“ vzpomíná Simon.
Kromě oficiálního ceremoniálu proběhla po celém pobřeží v blízkosti pláží vylodění řada dalších vzpomínkových akcí. Sjeli se sem členové vojenských klubů z velké části Evropy. Z nebe skáčou parašutisté, konají se koncerty, probíhají tu přehlídky vojenské dobové techniky.
Mnohé přivedli k zájmu o historii jejich blízcí, třeba prarodiče. „Jednoho dědu na začátku války zajali a odvezli do Německa, ale podařilo se mu uprchnout. Druhý působil v odboji,“ prohlásil jeden z účastníků Serge z vojenského klubu z Versailles.
Britským veteránům vzdalo hold město Bayeux, známé svou tapisérií. Průvod, který vyšel z katedrály, došel až na britský hřbitov.
Bez ohledu na často folklorní, někdy až téměř happeningový způsob oslav, zůstává Normandie pro mnohé smutným místem. „Nejvíce mi rve srdce, že tady bylo tolik smrti, tolik lidí tady padlo, to je první, na co člověk myslí,“ podotkl filmový režisér Václav Marhoul.
Námořní invaze historicky nevídaných rozměrů spojeneckým vojskům navzdory svému krvavému průběhu zajistila rozhodující vítězství nad nacistickým Německem na západní frontě. Akcí v Normandii se účastnila řada světových státníků včetně amerického prezidenta Joea Bidena, britského krále Karla III. či ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského.
