Už osmým rokem probíhá v oblasti Sahelu největší zahraniční operace francouzské armády s cílem porazit islamisty v čele s odnožemi al-Káidy a Islámského státu. Ozbrojené útoky si vyžádaly na deset tisíc mrtvých a milion lidí muselo opustit své domovy. I přes snahy o spolupráci s africkými silami obětí přibývá. Mnozí tak varují, že se ze Sahelu stává „francouzský Afghánistán“. Za ukončení intervence se protestuje v Africe i v samotné Francii. Paříž má však v oblasti své zájmy, a zatímco Spojené státy uvažují o stažení vojáků, do boje s džihádisty vyrazily další francouzské posily.
Sahelský region se nachází jižně od Sahary a tvoří frontovou linii ve válce proti islamistickým militantům již téměř celou dekádu. Kromě útoků džihádistů čelí oblast sektářskému násilí, ale také změnám klimatu a nedostatečnému ekonomickému rozvoji.
V příštích dvaceti letech se přitom očekává zdvojnásobení populace regionu, který už nyní nezvládá nasytit své obyvatele. Zranitelná je celá budoucí generace, jelikož statisíce dětí nemohou kvůli bojům chodit do škol. Navíc panují obavy, že se krize může rozšířit dál do západní Afriky, tedy do zemí jako Benin, Pobřeží slonoviny nebo Togo.
Vše začalo nepovedeným tuarežským povstáním
Největší komplikace přináší aktuálně napjatá situace v Mali. Západoafrickým státem zmítají nepokoje od roku 2012, kdy se Tuaregové pokusili s pomocí islamistů ustanovit nezávislý stát Azawad. Džihádisté tehdy využili tuarežského povstání proti ústřední vládě k získání kontroly nad severem země.
Francie zahájila vojenskou operaci Serval na žádost malijské vlády v roce 2013. Tehdy se očekávalo, že zásah bude trvat jen několik týdnů a zahraniční vojska se následně ze země stáhnou. Povstání bylo skutečně potlačeno a s rebely z řad Tuaregů bylo následně podepsáno příměří ve snaze izolovat radikální islamisty.
Mírovou dohodu se ale reálně nikdy nepodařilo naplnit. Navzdory přítomnosti francouzských vojáků a 13 tisíc členů mírových sil OSN, které se v Mali označují jako MINUSMA, se konflikt ze severu Mali postupně rozšířil i do sousedních států, zejména Burkiny Faso a Nigeru.
Džihádisté v poslední době stupňují útoky proti vojenským i civilním cílům. Jen za poslední čtyři měsíce zaútočili ozbrojenci na čtyři hlavní vojenské základny v Mali a Nigeru a zabili stovky vojáků.
Kromě útoků islamistů sužuje obyvatele také etnicky motivované násilí. Téměř 70 procent obyvatel západní Afriky pracuje v zemědělství či pase dobytek. Potyčky vznikají zejména mezi převážně muslimskými pastevci kmene Fulani a farmáři. Obě strany vytvořily milice a navzájem se vraždí. Kmen Fulani přitom odmítá obvinění z přímého napojení na džihádisty.
Šéf OSN António Guterres nedávno varoval, že „teroristické skupiny získávají půdu“ a malijský prezident Ibrahim Boubacar Keita upozornil, že „počet mrtvých v Sahelu exponenciálně roste“. Počet obětí ozbrojených útoků podle informací BBC vzrostl v regionu od roku 2016 pětinásobně. Loni to bylo přes čtyři tisíce mrtvých.
Jen v Mali zabili islámští radikálové a etnické ozbrojené skupiny loni na 456 civilistů, uvedla organizace Human Rights Watch (HRW). Rok 2019 tak byl co do počtu obětí nejhorším obdobím od začátku malijské krize před osmi lety.
Černá těžba, pašování i spolupráce džihádistických skupin
Džihádistům se daří kontrolovat části Sahelu díky několika aspektům. Kromě propustných hranic jsou to zisky z pašování a prodeje drog, zbraní i lidí a také nedostatečný výcvik a vybavení místních afrických vojáků, kteří s islamisty bojují, informuje britská BBC.
Extremistům se navíc daří provozovat černou těžbu, která jim umožňuje financování operací, varoval začátkem ledna zvláštní zmocněnec OSN pro tento region Mohamed Ibn Chambas. V některých oblastech se už islamisté zmocnili kontroly nad těžbou zlata. Místním Afričanům nabídli ochranu za to, když jim budou odvádět daně.
V roce 2017 vytvořilo pět zemí, konkrétně Mali, Burkina Faso, Niger, Mauritánie a Čad, koordinované protiislamistické ozbrojené síly G5 Sahel, jež podporuje desítkami milionů eur také Evropská unie.
Právě tyto země tvoří epicentrum džihádismu v Africe, kde působí mimo jiné i místní odnož Islámského státu v regionu Sahary (ISGS) či organizace Skupina podporující islám a muslimy (JNIM) napojená na al-Káidu, za níž stojí asi dva tisíce bojovníků. Další klíčovou skupinou je Ansarul Islam neboli Obránci islámu působící převážně v Burkině Faso.
Útoky však páchá i řada dalších místních ozbrojených skupin s různou politickou a etnickou příslušností. K islamistům se přidávají hlavně mladí muži z chudých izolovaných regionů, na něž vlády zapomínají a jimž extremisté slibují práci a smysl života.
„Al-Káida, ať už se nám to líbí, nebo ne, přináší do některých oblastí spravedlnost a služby, které nezajistí centrální vlády. Reprezentuje menšiny, které se necítí být součástí širší komunity, jako jsou Fulani nebo Tuaregové,“ podotkl v rozhovoru pro AP velitel amerických zvláštních sil v Africe Dagvin Anderson.
Americký generál zároveň varuje, že Sahel je dosud jedinou oblastí světa, kde Islámský stát a al-Káida spojily své síly. „Zatímco v jiných částech světa mají různé cíle a jiný pohled na svět, takže mezi nimi vzniká spíš konflikt, zde jsou schopni to překonat a pracovat na společném cíli,“ obává se Anderson.
Podle řady nevládních lidskoprávních skupin ale páchají nezákonné vraždy v Sahelu i bezpečnostní složky v rámci protiteroristických operací. Humanitární organizace Akce proti hladu, Norská rada pro uprchlíky a charitativní organizace Oxfam tvrdí, že jen operace v Mali donutila opustit domovy na 80 tisíc lidí, což je zhruba 40 procent všech vysídlených osob v zemi.
Celkem žilo v Mali, Nigeru a Burkině Faso v roce 2019 mimo své domovy přes 945 tisíc lidí. Podle Dětského fondu OSN UNICEF bude potřebovat v roce 2020 v Sahelu humanitární pomoc na pět milionů dětí.
Stávající situace v Mali je už tak špatná, že prezident Keita dokonce v polovině února potvrdil, že jeho vláda zahájila s džihádisty dialog. Kvůli jednáním o míru se spojila s vůdcem organizace Ansar Dine, která se hlásí k al-Káidě, a s kazatelem Amadouem Koufou, který vede islamistickou skupinu Katiba Macina napojenou na Ansar Dine.
Zatímco USA mají v západní Africe asi 1400 vojáků a zvažují další snížení jejich počtů a uzavření nové americké letecké základny v Nigeru, Paříž povolává posily a varuje, že postup Pentagonu oslabí boj s islamisty v Sahelu.
Elysejský palác nutnost nasazení francouzských vojáků v afrických zemích dlouhodobě hájí. „Zkáza islamismu proniká do všech koutů a rozsévá bídu a nedostatek vzdělání. Neustoupíme, protože se jedná o budoucnost Afriky, tudíž i o naši vlastní budoucnost,“ zdůraznil v lednu loňského roku francouzský prezident Emmanuel Macron.
„Mnozí vůdci a členové různých teroristických skupin byli vyřazeni z boje, jejich zásobování a logistické operace byly narušeny, dostali jsme je pod tlak v místech, kde si mysleli, že mohou působit zcela neohroženě,“ prohlásil tehdy šéf Elysejského paláce.
Francouzská ministryně obrany Florence Parlyová začátkem letošního února oznámila, že Paříž pošle do boje proti islamistům v Sahelu dalších 600 vojáků. Celkem nyní bojuje s džihádisty v rámci vojenské operace Barkhane, která je nástupcem Servalu a probíhá od července 2014, na 5100 francouzských vojáků, kteří pomáhají špatně vybaveným a zbídačeným místním armádám.
Od konce roku Paříž oznámila hned v několika vlnách své úspěchy. Údery v rámci Barkhane měly vést podle francouzské armády k zabití desítek teroristů včetně zneškodnění jednoho z lídrů sahelské odnože Islámského státu.
Kromě „kolektivní bezpečnosti“ jde Francii o vlastní zájmy
Loni v listopadu zemřelo při nehodě vrtulníku v Mali 13 francouzských vojáků, což byla největší podobná ztráta pro francouzskou armádu od roku 1983. Incident vzbudil ve Francii nové pochybnosti o smyslu mise v Sahelu. Celkem zemřelo v bojích s islamisty za posledních sedm let přes čtyři desítky francouzských vojáků.
„Francie se ocitla v Sahelu na mrtvém bodě podobně jako Spojené státy v Afghánistánu a Iráku – přichází o roky a miliardy dolarů v boji proti vysoce mobilním islamistickým skupinám, pohybuje se v obtížném, neznámém prostředí a konec je v nedohlednu,“ poznamenal v komentáři americký list The New York Times.
Podle deníku jde o enormní výzvu, jelikož spojence rozděluje jazyk, kultura i zkušenosti. „Západoafrické bezpečnostní síly mají na rozdíl od svých francouzských partnerů jen málo vybavení, nejsou vycvičené, nebo jim dokonce chybí základní vzdělání. Většina malijských vojáků uvedla, že nikdy předtím neviděla kompas,“ upozorňuje NYT.
Africkými zeměmi se navíc začaly šířit protesty proti francouzské intervenci. V malijské metropoli Bamako v lednu demonstranti žádající odchod zahraničních vojsk zapálili francouzskou vlajku. Ve Francii se pak členové čadské diaspory brojící proti francouzské intervenci v Sahelu zapojili do protestů takzvaných černých vest, což je hnutí protestující proti vykořisťování afrických migrantů.
Macron v reakci na sílící kritiku na domácí půdě i za hranicemi nechal svolat hlavy zainteresovaných afrických zemí na lednový summit do Francie. Výsledkem bylo společné prohlášení, že si afričtí lídři francouzskou přítomnost žádají i nadále.
Francouzský prezident, jenž v minulosti označil zločiny kolonizace za nesporné, chce být zjevně vnímán jako někdo, kdo považuje demokratizaci v Africe za důležitý závazek a spojuje francouzskou vojenskou přítomnost v Sahelu s veřejným projevem loajality, píše v komentáři britský Guardian.
Francouzští vojáci střídavě působí v Africe od vyhlášení nezávislosti jednotlivých států ve 20. století. Operace Barkhane má podle Macrona význam pro celý svět, respektive zajištění „kolektivní bezpečnosti“. Francie však má v regionu stále vlastní obchodní a politické zájmy, upozorňuje Guardian.
Státní energetická společnost Orano získává značnou část uranu od Nigeru, koncern Total má ropná pole v Mali a v Čadu vlastní Francouzi vojenskou základnu. Klíčové zájmy – udržení se u moci – mají přitom i samotní afričtí vůdci, kteří se tak snaží s Paříží vyjít a nenechat protestům proti zahraničním vojskům větší prostor, píše Guardian. V prvním půlroce 2020 si má hned šest západoafrických zemí ve volbách vybírat nové vedení.
Například prezident Nigeru Mahamadou Issoufou v prosinci tvrdil, že protesty proti francouzské intervenci jsou záležitostí menšiny, přitom úřady nechaly o týden dříve demonstrace v metropoli Niamey zakázat. Zatímco Paříž Issoufoua podporuje, francouzská armáda má na oplátku volnou ruku vysílat z Niamey drony ke sledování džihádistů v Sahelu.
Loni v únoru také francouzské síly zaútočily na vojáky, kteří se postavili na odpor čadskému prezidentovi Idrissovi Débymu. Podobné zásahy přitom nepatří mezi stanovené cíle operace Barkhane. Podle Guardianu to spíše vypadá, že Paříž chtěla hlavně posílit pozici Débyho, jenž v roce 1990 převzal moc právě s podporou Francie.
Vznik nového protiteroristického uskupení pro Sahel s podporou české vlády
Zatím to vypadá, že boj s africkými džihádisty naopak dostane širší rozměr. Na tři tisíce vojáků chce poslat v nejbližší době do Sahelu Africká unie. Francie a další spojenecké evropské státy oznámily koncem března oficiální vznik úkolového uskupení Takuba, které bude v rámci operace Barkhane pomáhat malijské armádě v boji s džihádisty v regionu Liptako na východě země.
Takuba má podle zástupců vlád Belgie, Česka, Dánska, Estonska, Francie, Mali, Německa, Nigeru, Nizozemska, Norska, Portugalska, Švédska a Velké Británie „poskytovat konzultace, asistenci a doprovod ozbrojeným silám Mali, a to v koordinaci s partnery z G5 Sahel, misí OSN (MINUSMA) a misemi EU“.
Dosud se ale jen Belgie, Dánsko, Estonsko, Nizozemsko a Portugalsko oficiálně zavázaly, že se do nového protiteroristického uskupení vojensky zapojí po boku Francie. Norsko a Německo už oznámily, že vojáky do Mali nevyšlou, Švédsko čeká na svolení parlamentu, aby do Sahelu poslalo 150 vojáků a bojový vrtulník.
Česká vláda vyslání vojáků podpořila, svůj souhlas ale musí ještě vyjádřít parlament. Na šedesát vojáků by v regionu mělo působit ode dne schválení parlamentem do konce roku 2022. Náklady ministerstvo obrany odhadlo minimálně na 598 milionů korun.
V Mali dosud působilo asi 120 českých vojáků. Letos česká armáda převezme velení výcvikové mise Evropské unie v Mali (EUTM Mali), vojáci budou mít půlroční velitelskou zodpovědnost. Hlavním úkolem unijní mise je pomoc při výstavbě a výcviku malijské armády, která bojuje proti islámským radikálům.
V Mali působí rovněž mise MINUSMA Organizace spojených národů (OSN), která si klade za cíl zajistit bezpečnost a vytvořit podmínky pro další humanitární a politickou asistenci malijské vládě. Česká armáda v ní má pět vojáků.
Volání po „Marshallově plánu“ kvůli šířícímu se koronaviru
Napjatou situaci v Sahelu by mohla v nejbližší době ještě víc zkomplikovat pandemie koronaviru. Francouzská armáda začátkem dubna oznámila, že nemoc COVID-19 se prokázala u čtyř vojáků účastnících se Barkhane. Paříž ale tvrdí, že situace nemá na vojenskou operaci vliv.
V Africe jsou sice zatím hlášeny „jen“ tisíce nakažených, experti ale varují před možnou katastrofou na kontinentě, který trpí hlady a jeho zdravotnictví značně zaostává. Více než polovina z 54 afrických států už uzavřela své pozemní, vzdušné i námořní hranice. Omezení už nyní brání dopravě zboží i humanitární pomoci.
„Afrika potřebovala Marshallův plán k zajištění svého rozvoje a na boj proti chudobě už před epidemií. Koronavirus je další argument pro vyhlášení Marshallova plánu pro Afriku,“ prohlásil nigerský prezident Issoufou v odkaze na pomoc, již poskytly po druhé světové válce Evropě Spojené státy.
Světový potravinový program (WFP) upozornil, že v centrální oblasti Sahelu hrozí humanitární krize. Nedostatkem potravin je tam už nyní ohroženo pět milionů lidí a krizi podle WFP nebude možné zvládnout, jestliže se tam začne šířit koronavirus. Subsaharská Afrika dováží ročně až 40 milionů tun obilovin.
Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) varovala, že v západní Africe, která v letech 2014 až 2016 bojovala s epidemií eboly, vedlo vyhlášení karantény k hladovění a podvýživě. Omezení pohybu lidí zamezilo farmářům najímat potřebné dělníky a také přepravovat úrodu na trhy.
