Teroristická organizace Islámský stát vešla do širokého mezinárodního povědomí dobytím měst v Sýrii a Iráku před dekádou. V těchto dnech je to pět let, co byla poražena na posledním zbytku svého území na východě Sýrie. Takzvaný Islámský stát ale dokáže dál udržovat ve strachu obyvatelstvo i ze stínů.
Islámský stát rychle vzestoupil i padl. Jeho krutosti a návratu se v Rakká bojí dodnes
Horizont ČT24: Vzestup a pád Islámského státu (zdroj: ČT24)
Teroristé ovládali samozvaný chalífát na vrcholu své moci na třetině území Iráku a Sýrie. Jejich prudký vzestup a krutovláda ale netrvaly dlouho, poslední fundamentalistickou enklávu porazily syrské a kurdské milice za podpory Spojených států před pěti lety.
„Tady skončil sen o islámském chalífátu a tady skončil také celý Islámský stát,“ reportoval v březnu 2019 mluvčí Syrských demokratických sil Adnan Afrín z tábora Baghúz, když oznamoval konec vojenských operací proti Daeši, jak se také Islámskému státu říkalo.
Glorifikace násilí inspirovala vrahy po celém světě
Už rok a půl předtím milice dobyly město Rakká, hlavní baštu teroristů v Sýrii. Se svými prapory na oslavu porážky takzvaného Islámského státu napodobovaly propagandistické video teroristů, kteří na stejném místě pod černými vlajkami túrovali tanky v době svého největšího rozletu v roce 2014.
Tehdy IS držel území větší než Česko, měl kolem třiceti tisíc radikálních sunnitských bojovníků a roční rozpočet přes miliardu dolarů. Do Rakká přicházeli i mladí muslimové z Evropy, přičemž Západ dodnes řeší, jak s nimi naložit.
Islámský stát měl propracovanou ideologii, která byla v té době přitažlivá pro nespokojené sunnity v Iráku, Sýrii i džihádisty v zahraničí, navíc mu pomohlo určité bezvládí ve jmenovaných státech a také fakt, že se dokázal zmocnit i nalezišť ropy, které zajistily příjmy, aby mohl fungovat jako stát, shrnul část příčin rychlého vzestupu organizace blízkovýchodní zpravodaj Českého rozhlasu Štěpán Macháček.
Na dvanáct milionů obyvatel uvalil vůdce abú Bakr Bagdádí přísný výklad práva šaría. Porušování lidských práv provázela glorifikace násilí proti jinověrcům, včetně genocidy jezídů. Chalífát zveřejňoval videa s dekapitacemi západních rukojmí, hlásili se k němu pachatelé krveprolití v pařížském klubu Bataclan, útoku v Nice, bombových atentátů v Turecku, na Srí Lance, v Pákistánu a dalších zemích, vrazi desítek a stovek lidí. Daeš ničil i kulturní památky, třeba starověkou Palmýru.
Skupiny, které nakonec islamisty zdolaly, nebyly armádami, ale milicemi. „V obklíčení nemohl Islámský stát tak, jak existoval, vydržet celé válečné úsilí. Už jen proto, že byl izolovaný a ostatní ozbrojené skupiny, které ho nakonec porazily, měly vydatnou podporu také ze zahraničí,“ připomněl Macháček.
„Jednou se Daeš vrátí“
Od vyhnání Islámského státu se syrská a irácká města postupně obnovují. Bývalí vládci nad životy a smrtí jsou ale stále přítomní jako neviditelný nepřítel. „Nevíme, odkud to může přijít, ale hrozba ze strany Daeš je trvalá. Snažíme se jezdit do všech částí města, jsme velmi mobilní,“ popisuje člen arabsko-kurdských hlídek v Rakká Ahmed Chalabíja.
Obchodníci dostávají požadavky výpalného. Kdo například sto tisíc dolarů nezaplatí, zemře. „Nezmění se to, svou ideologií ovlivnili sedmdesát procent obyvatel. Lidé se bojí o Islámském státu mluvit, bojí se. Jednoho dne, večer, v noci, se Daeš vrátí a znovu město obsadí,“ obává se obchodník v Rakká, který si nepřál zveřejnit svou totožnost.
Podle zpravodaje Českého rozhlasu je jasné, že existují zbytky Islámského státu – k občasným útokům dochází v Iráku i Sýrii. „Ale zpravodajské služby nemají jasno v tom, že by to byla ještě síť, spíš to jsou pozůstatky toho původního Islámského státu,“ poznamenává.
Po smrti je šest vůdců Islámského státu, noví ale šíří stejnou ideologii. Odnože teroristické organizace jsou stále více či méně aktivní v Libyi, Afghánistánu, na Srí Lance, v Turecku či v subsaharské západní Africe. Právě tam vidí Macháček potenciál a podmínky pro možný vznik podobné skupiny, jakou byl IS.
