Ve Francii vrcholí kampaň před prvním kolem parlamentních voleb, které se koná v neděli. V průzkumech zatím těstě vede centristická koalice Spolu podporující prezidenta Emmanuela Macrona. Prezidentovu většinu v Národním shromáždění však může ohrozit levicová formace Nupes Jeana-Luca Mélenchona.
Francii čekají parlamentní volby. Macronovu většinu mohou ohrozit socialisté
Události: Francii čekají parlamentní volby (zdroj: ČT24)
Průzkum agentury Elabe z minulého týdne připisuje koalici Spolu 24,5 procenta. O půl procentního bodu více by podle něj mohlo získat levicové uskupení Nupes. Na třetím místě s 22 procenty je krajně pravicové Národní sdružení (RN) Marine Le Penové. Další kandidující subjekty v průzkumu výrazně zaostávají.
Vzhledem k systému voleb do Národního shromáždění však průzkum nemusí odpovídat reálným výsledkům. Získaná procenta odevzdaných hlasů se totiž nemusí projevit v počtu získaných mandátů, které o parlamentní většině rozhodují.
Výzkum Ifop-fiducial odhaduje, že Spolu by mohlo získat 275 až 310 z celkem 577 parlamentních křesel. Nupes by mohla mít až 205 křesel a další levicové formace dalších deset mandátů. Ze stejného průzkumu vyplynulo, že sedmatřicet procent Francouzů si přeje, aby Macron získal většinu.
„Kampaň je ostřejší, než se předpokládalo. Zejména Emanuel Macron cítí, že mu Jean-Luc Mélenchon šlape na paty a velmi ostře ho v posledních dnech kritizoval, především jeho program. Říkal, že pokud by měl být realizován, tak by se Francie dostala do obrovských problémů s rozpočtem, především by výrazně narostl deficit,“ informuje zpravodaj ČT ve Francii Jan Šmíd.
Situace před francouzskými parlamentními volbami (zdroj: ČT24)
Centrem předvolební kampaně se stala Normandie. Politici v čele s premiérkou Elisabeth Borneovou, ale i šéfové stran, jako Mélenchon, jsou v těchto dnech v tomto regionu, aby podpořili své kandidáty.
Veřejnost o hlasování přesto přílišný zájem nejeví, označují se jako třetí kolo prezidentských voleb. „V novinách vychází na zadní stránce takový jednoduchý komiks, opravdu téměř dětský, aby lidé měli alespoň základní ponaučení, co to vlastně ty volby jsou, a aby šli volit,“ popisuje zpravodaj. Předpokládá se, že hlas odevzdá jen polovina voličů. Hrozí rekordní neúčast.
Pro Macrona je však hlasování zásadní. Pokud by ve specifickém poloprezidentském systému, který ve Francii funguje, nezískal většinu křesel v Národním shromáždění, ohrozilo by to jeho výsadní postavení. V situaci takzvané kohabitace by musel spolupracovat s opozicí, což by zkomplikovalo prosazování jeho agendy a reforem. „Pokud prezident prohraje velice těstě, tak to pro něj samozřejmě není žádná katastrofa,“ dodává Šmíd.
O hlasy se uchází čtyři koalice
Do volebního klání vstoupily čtyři koalice. Ve Spolu, které podporuje Macrona, kooperuje středová koalice vládní strany Obnova, strany MoDem a nové strany Horizonty. Zahrnuje i menší uskupení, sdružuje křesťanské demokraty, konzervativní liberály a sociální liberály. Jejím lídrem je Richard Ferrand.
Nové lidové socialistické a ekologické unii (Nupes) vévodí neúspěšný prezidentský kandidát Mélenchon. Podle Šmída jde o takřka nepravděpodobnou koalici, protože sdružuje zástupce extrémní levice, komunistů, ale také tradičních socialistů. Nupes razí program zahrnující velké výdaje státu, všeobecný odchod do důchodu v šedesáti letech a fakticky vystoupení Francie z Evropské unie a z NATO, což odpuzuje řadu čelných socialistů.
Krajní pravici zastupuje Národní sdružení (RN) Marine Le Penové, která se také neúspěšně ucházela o místo v Elysejském paláci. Na krajní pravici se však koalice překvapivě neutvořila. A to přesto, že Národní sdružení by mělo programově velmi blízko ke hnutí Znovudobytí! Érica Zemmoura. RN se staví proti evropské integraci a proti imigraci.
Své kandidáty představili také konzervativní pravicoví a gaullističtí Republikáni kandidující společně se stranou Demokratický svaz středu. O hlasy usiluje i Unie pro Francii – konzervativní koalice strany Vzhůru, Francie, v jejímž čele stojí jeden z prezidentských kandidátů Nicolas Dupont-Aignan, a strany Patrioti, což je krajně euroskeptická strana.
Volební systém znevýhodňuje extremisty
Pro volby do Národního shromáždění se ve Francii používá dvoukolový většinový systém. Z každého z 577 obvodů vzejde jeden poslanec. Pokud v prvním kole nikdo nezíská nadpoloviční většinu hlasů, postupují do druhého kola, které se koná 19. června, ti, kteří překonali hranici 12,5 procenta, nebo minimálně první dva kandidáti.
Pro vítězství ve druhém kole stačí prostá většina hlasů. Voliči zpravidla odevzdávají hlas silnějšímu kandidátovi některé z blízkých stran. Při konkurenci dvou nejsilnějších rivalů je ve druhém kole zvolen nakonec ten, který získal sice relativní, avšak většinou již reprezentativnější většinu hlasů.
Volební systém, který se v zemi opětovně používá od roku 1988, znevýhodňuje extremistické strany, což je patrné na historii Národní fronty. Významné zastoupení v parlamentu měla jen po volbách v roce 1986.
Zajímavostí letošních voleb podle Šmída je, „že kandiduje řada ministrů, a tam platí pravidlo, že pokud ministr nevyhraje ve svém obvodu, tak bude muset rezignovat. Takže pokud se to stane třeba ve dvou, třech případech, tak se vláda nepochybně zatřese. I když ministři jsou ve svých obvodech favority.“ Zpravodaj zmiňuje také tendenci v myšlení Francouzů vyvažovat moc prezidenta, ve své volbě totiž často upřednostňují opoziční subjekty.