Vývoj posledních dvou týdnů ruské války na Ukrajině proměňuje nálady na obou stranách linie střetu. Zatímco ukrajinská armáda slaví úspěchy v Charkovské oblasti a podle prezidenta Volodymyra Zelenského dobyla zpět šest tisíc kilometrů čtverečních svého území, v Rusku ukrajinská protiofenziva proměňuje válečnou atmosféru – a kritika na hlavu ruské armády padá hned ze dvou stran.
Po změně taktiky, která slaví v Charkovské oblasti v posledních dnech jeden úspěch za druhým, se ukrajinská armáda probojovala až k hranicím s Ruskem.
„Pokroky Ukrajiny na východě a jihu dokazují, že všechny investice, které naši západní partneři poskytli našim obranným kapacitám, přinášejí ohromující výsledky,“ poznamenal ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba. „Nyní by nemělo být pochyb, že Ukrajina může vyhrát a Rusko může být poraženo na bitevním poli.“
Kyjev předem informoval nejvyšší americké generály o plánu zahájit současné útoky na dvou frontách – v Charkovské a Chersonské oblasti, ale vláda byla přesto úspěchem severovýchodní protiofenzivy šokována. „Všichni byli překvapeni, jak Rusové běželi,“ řekl ukrajinský vládní úředník pod podmínkou anonymity.
Okno příležitosti
Severovýchodní ofenzivu řídila podle nejmenovaného amerického úředníka a jednoho západního diplomata relativně malá síla – jen hrstka brigád, každá s několika tisíci vojáky. Mnoho ruských předsunutých jednotek se skládalo z branců a lehce vycvičených a vyzbrojených vojáků z okupovaných oblastí Ukrajiny, kteří byli přemoženi palebnou silou a obrněnými vozidly ukrajinských sil.
Ukrajinský tlak na znovudobytí území tak téměř vymazal těžce vybojované zisky, které ruské síly dosáhly letos na jaře, včetně města Izjum, jež Rusové obsadili v dubnu po týdnech krvavých bojů. „Současné období lze nejlépe popsat jako okno příležitosti pro Ukrajinu, která se chopila iniciativy a nejenže zabrala území, ale také zasadila rány ruské armádě, ze kterých se bude v zimě snažit vzpamatovat,“ řekl Michael Kofman z think-tanku CNA.
Nadšení z posledního vývoje ale mírnila náměstkyně ukrajinského ministra obrany Hanna Maljarová. „Cílem je osvobodit Charkovskou oblast a všechna další území okupovaná Ruskou federací. Boje pokračují a je předčasné tvrdit, že máme celou Charkovskou oblast pod kontrolou,“ řekla v rozhovoru agentuře Reuters.
Západ a zbraně
Dílčí ukrajinské úspěchy na severovýchodě země zároveň nutí evropské vlády k výraznější podpoře v dodávkách zbraní. Hlavní tlak na Západ, který byl překvapen rychlým postupem ukrajinské ofenzivy, vytváří samotná kyjevská vláda.
„Potřebujeme více těžkých zbraní a munice od našich spojenců, abychom navázali na dynamiku, zachránili více lidí a rychleji osvobodili více ukrajinských území,“ řekl Kuleba v prohlášení pro Politico.
Francie a Německo se dosud spíše zdráhaly k intenzivnější pomoci Ukrajině, zejména kvůli úsporám v obranných programech v minulých letech. Německý kancléř Olaf Scholz nicméně výzvy k výraznější angažovanosti odrážel tvrzením, že i dosavadní německé dodávky zbraní v ukrajinské protiofenzivě pomohly. „Zbraně, které jsme dodali, ve skutečnosti přispívají k tomu, že je nyní možné na východní frontě změnit výsledek způsobem, který v současnosti vidíme.“
Francie, druhá klíčová síla Unie, dosud zaostává ve vojenské podpoře Ukrajiny za Spojeným královstvím, Polskem, Estonskem, Dánskem – i zmiňovaným Německem. Prezident Emmanuel Macron se soustředí hlavně na diplomacii. Naposledy v neděli znovu vyzval Putina k ukončení války na Ukrajině a o den dříve hovořil i se Zelenským. V roli moderátora mezi oběma stranami se zaměřil hlavně na situaci okolo zajištění bezpečnosti v Záporožské jaderné elektrárně.
Zároveň se Macron vyjádřil v tom smyslu, že by se Francie měla zaměřit na to, aby se vyhnula eskalaci a aby působila jako „vyrovnávací mocnost“ a „nepřipojovala se k jestřábům, neboť by riskovala prodloužení konfliktu a uzavření komunikačních linek“.
Největším mecenášem tak nadále zůstávají Spojené státy. USA schválily další dodávky zbraní a v minulém týdnu oznámily podporu ve výši 675 milionů dolarů ve zbraních a také širší vojenský finanční balíček ve výši 2,2 miliardy dolarů pro Kyjev a osmnáct regionálních partnerů.
Armáda pod vlnou kritiky
Ačkoli by mohl tvrdý úder v Charkovské oblasti podle vojenských analytiků vést ke zvratu ve válce, bylo by předčasné vyhlížet její konec. Aktuální situace nicméně přispívá k výrazné proměně autmosféry uvnitř samotného Ruska. Po problémech, které okupanti od začátku září pociťují v Charkovské oblasti, sílí v zemi kritika – a projevuje se ve dvou hlavních liniích.
Tou první jsou hlasy pro odstoupení ruského prezidenta Vladimira Putina. Vedle tvrdě potlačovaných občanských protestů se začínají stále víc ozývat i političtí představitelé, naposledy několik zastupitelů ze 17 městských částí Moskvy a Petrohradu, kteří se postavili proti Putinovi a vyzvali ho k odchodu z politické scény.
„My, členové ruských městských zastupitelstev, jsme toho názoru, že jednání prezidenta Vladimira Vladimiroviče Putina škodí budoucnosti Ruska a jeho občanům. Požadujeme odchod Vladimira Putina z funkce prezidenta Ruské federace!“ zní prohlášení, které zveřejnila na Twitteru jeho signatářka Xenija Torstrjomová.
„Nyní je složité se kvůli represím veřejně vyjádřit. Ale vystupovat za odstoupení prezidenta zakázáno není. Proto jsme přijali jen takto lakonický text,“ vysvětlila zastupitelka stručnost nově přijatého prohlášení.
Už předtím si někteří politici stěžovali, že ruská armáda přichází o bojeschopné jednotky a z mladých a práceschopných občanů se stávají invalidé, přičemž kvůli konfliktu a uvaleným západním sankcím trpí i ruská ekonomika.
Nespokojenost se projevuje i ve vysílání ruských televizí. Například Boris Naděždin, bývalý poslanec Státní dumy, na ruské stanici NTV zcela otevřeně zpochybňoval šance na vítězství Ruska ve válce a dokonce uvedl následující: „Dostali jsme se do bodu, kdy musíme pochopit jednu jednoduchou věc: Je nemožné porazit Ukrajinu pomocí zdrojů, se kterými se Rusko nyní snaží bojovat, pomocí této metody ‚koloniální války', s najatými vojáky, žoldáky a bez všeobecné mobilizace.“
„Buď vyzveme k mobilizaci a půjdeme do totální války, nebo odejdeme,“ dodal Naděždin s tím, že jedinou další možností pro Moskvu, kterou preferoval, bylo pokusit se vyjednat mírovou dohodu.
Příležitost pro jestřáby?
Druhým hlavním projevem je volání po jednotě v rámci proválečného ruského vlastenectví. Tyto pobídky doprovázejí i výzvy k eskalaci války a zvýšení počtu vojáků, kteří na Ukrajině bojují.
V minulých dnech se do veřejného prostoru dostalo nelichotivé hodnocení vedení ruské armády ze strany vůdce ruského autonomního Čečenska Ramzana Kadyrova. Čečenské síly se tak podle Kadyrova na Ukrajinu vrátily a podle něj budou o síle „deset tisíc mužů“ bojovat v Chersonské, Záporožské a Doněcké oblasti.
„Nemůžu vystát záchvaty vzteku,“ napsala v sobotu na Telegramu Margarita Simonjanová, šéfka prokremelské stanice RT, ve snaze zmírnit rozhořčení přicházející od prokremleských vojenských blogerů a korespondentů, kteří ruský ústup (v ruském narativu „přeskupení“) v Charkovské oblasti nazývali „katastrofou“.
Simonjanová současně vyzvala k potrestání důstojníků odpovědných za situaci v Charkově. „Tiše, klidně pomáhejte, kde můžete pomoci, modlete se, uhaste své rozhořčení… dělejte vše, co můžete pro naše s Boží milostí nevyhnutelné vítězství,“ uvedla.
Mýtus o bodnutí dýkou do zad
Aktuální postoje části ruské společenosti tak mohou připomínat uvažování, které se po prohrané první světové válce šířilo v Německu; frustrovaná část veřejnosti i elit tehdy šířila konspirační teorii o „bodnutí do zad“, čili o zákeřné zradě německé armády usilující o vítězství – přičemž toto bodnutí měli spáchat socialisté, komunisté, židé a stoupenci republiky.
Podobně jako v Německu 1918 ani v současném Rusku nejsou propagátoři tohoto mýtu jednou stranou, hnutím nebo skupinou, píše server Foreign Policy. Jde spíše o volnou koalici. Aktivní je hlavně on-line a tvoří ji krajně pravicoví ideologové, militantní extremisté, veteráni války na Donbasu z roku 2014, žoldáci Wagnerovy skupiny, blogeři, váleční reportéři provozující vlastní kanály na sociální síti Telegram a jednotliví pracovníci ruských státních médií.
Někteří jsou vojáci nebo žoldáci bojující nyní přímo na Ukrajině a jejich komunikační kanály tak současně slouží jako náborové nástroje. Jiní měli skromné následovníky již před válkou díky tomu, že prosazovali různé nacionalistické nebo pravicové otázky jako obnovení vlády Sovětského svazu nad východní Evropou, budování nového ruského impéria nebo prosazování Ruska pro Rusy.
Tito přívrženci nemají žádné slitování – chtějí více válečných zločinů bez ohledu na smrt civilistů, dokud nebude Ukrajina zcela zničena a dokud idea ukrajinského státu nezmizí. Po porážkách v Charkovské oblasti někteří z nich otevřeně obviňovali nejvyšší ruské velení z neschopnosti a požadovali čistky a také rychlou odplatu bez ohledu na civilní oběti. Jiní doporučovali jaderný úder na Kyjev, případně na Hadí ostrov, jako například populární bloger Maxim Fomin (alias Vladlen Tatarskij). Další zase vyzývali k totální válce proti ukrajinské civilní infrastruktuře.
