Britští neurologové začali studovat vzruchy v mozcích ozbrojených policistů. A to v situacích, kdy jde o život – ať už jejich vlastní, nebo cizí. Sice jen v prostředí virtuální reality, získaná data ale skutečným stavům odpovídají. Cílem je lépe pochopit reakce ve vyhrocených okamžicích, a policisty na ně lépe připravit.
Většina britských policistů není ve službě ozbrojená. Princip nejdřív střílet, až pak se ptát, Spojené království neuplatňuje. Jiná je ale situace u zásahového komanda. Členové takových oddílů musí každý rok zpátky na cvičiště, kde reakce v ohrožení života trénují do zautomatizování. Aby neztratili rozvahu.
„Jednou budou muset na někoho doopravdy tasit zbraň. Potřebujeme, aby při komunikaci s nepřítelem i mezi sebou byli nejen vysoce profesionální, ale zachovali si i soucit a rozhodli správně,“ vysvětlil velitel taktického výcvikového střediska Ian Blakemore.
Pilotní studie dvou univerzit – Aston a Nottingham – začala srovnávat mozkovou aktivitu zkušených profesionálů a lidí bez výcviku. V krizových scénářích převedených do virtuální reality.
„Měříme signály z mozku, abychom zjistili, co tito policisté dělají v kritických okamžicích bleskového rozhodování z hlediska neurologie,“ uvedl Shaun Beebe z Nottingham university, který je sám bývalý policista.
V testu na policisty ze zákrytu vystupuje avatar s nožem, pistolí, nebo neozbrojený. Je třeba rychle reagovat. Vystřelit, použít paralyzér nebo zachovat chladnou hlavu. Během padesáti minut zkoumaný reaguje na 120 podnětů. Elektro-encefalogram zatím snímá mozkové vzruchy.
„Řešíme velmi konfrontační stresující scénáře, střílet nebo ne, zda použít smrtící sílu, nebo ne,“ nastínil profesor kognitivní neurologie na Aston University Klaus Kessler s tím, že se dá podobné „chování“ mozku stejným způsobem vypozorovat i například při řízení auta, nebo pilotování letadla. Dřívější pokusy nedokázaly navodit takto komplexní podmínky.
Autorem softwaru je Nick Alexander. Získává přesný záznam, co se přihodilo v kterém okamžiku, a reakci mozku. S přesností na milisekundy.
„Tady vidím marker osm, to znamená, že spatřil člověka s nožem. Tady je číslo dva, to znamená, že sáhl po paralyzéru,“ popisoval výsledky měření autor softwaru.
Vědci už nahráli tři desítky policistů, dvanáct neškolených lidí a ve studii pokračují. Na závěry je příliš brzo, rozdíly jsou ale patrné.
„Nikdy zcela nenasimulujete okamžiky života nebo smrti policistů a kolemjdoucích, ale myslím, že se dostáváme velmi blízko tomu, abychom rozklíčovali, co musí policisté rozhodnout a s čím pak musí žít,“ dodal bývalý policista Shaun Beebe.
„Chtěli bychom policii pomoci při zlepšování výcviku a chápání toho, jak vznikají rozhodnutí ve stresových situacích,“ dodal profesor kognitivní neurologie z Aston University Klaus Kessler.
Pokus prohloubí poznání funkce mozku, a v neposlední řadě usnadní identifikaci kandidátů s nejlepšími předpoklady pro stresovou práci. Laicky řečeno, policejní rekruty bude snazší rozdělovat mezi zásahová komanda a pochůzkáře.
