Spojené státy zrušily otrokářství před téměř 160 lety, ale dodnes se s tímto dědictvím vyrovnávají. Například potomci otroků si stěžují na systematické znevýhodňování a někteří mluví o nutnosti odškodnění. Agentura Reuters prozkoumala rodokmeny amerických elit. Zjistila, že rodiny téměř pětiny současných členů Kongresu vlastnily otroky. Stejně jsou na tom i všichni žijící prezidenti kromě jediného, Donalda Trumpa. Jeho předci přišli do Ameriky z Německa a Skotska až po zrušení otroctví.
Bývalý prezident Obama má v rodokmenu otrokáře i otroka. USA dál řeší dědictví minulosti
10 minut
Horizont ČT24: Otrokářští předci amerických prezidentů
Carter, Clinton, Bush, Biden… I Obama. Všichni mají mezi svými předky majitele otroků. Dokonce i první černošský prezident, jehož zvolení do úřadu vnímaly rasové menšiny ve Spojených státech jako důkaz, že se země – zatížená dědictvím otroctví – začíná měnit.
„Není to příliš vzdálené spojení mezi prezidentem Obamou a dědou jeho dědečka, který měl otroky,“ řekla genealožka Labrenda Garrett-Nelsonová. V Obamově rodokmenu ze strany jeho bělošské matky našli genealogové muže, který otroky vlastnil, ale zároveň i jednoho otroka. V amerických rodokmenech přitom nejde o úplnou výjimku.
Nejsme překvapeni minulostí naší rodiny
Faktem ale je, že u starých amerických rodů je spojitost s otrokářstvím velmi častá. Majitele černošských otroků mají mezi svými předky soudci nejvyššího soudu i stovka současných členů Kongresu od konzervativního republikána Mitche McConnella až po progresivní demokratku Elizabeth Warrenovou.
„Nejde o něco, co se odehrálo před dvěma sty lety. Jsou přímými potomky někoho, kdo z otroctví těžil. Mohlo to ovlivnit jejich pohled, především těch, kteří dnes tvoří politiku,“ domnívá se Labrenda Garrett-Nelsonová.
Pro většinu příslušníků americké politické elity nebylo velkým překvapením, když jim Reuters sdělil výsledky pátrání v jejich rodokmenu. Mluvit o rodinné minulosti ale mnoho z nich nechtělo.
Výjimkou byla kongresmanka z Kalifornie za Demokratickou stranu Julia Brownleyová. Ani ona nebyla zjištěním zaskočena, rodiny otce i matky pocházely z Virginie, tedy jednoho z největších otrokářských států. „Otrokářství bylo jedním z největších hříchů naší země. Je pro nás důležité učit se dějiny a pravdu o naší minulosti,“ řekla tato členka Sněmovny reprezentantů.
Amerika se neshoduje, jak o historii učit
Dnešní Amerika se však nemůže shodnout, jak o historii učit. V posledních letech se vedou na ose konzervativci – progresivní liberálové tvrdé spory o takzvanou kritickou rasovou teorii (CRT). Ta popisuje diskriminaci rasových menšin i výhody bělošského obyvatelstva, které podle této teorie trvají dodnes.
Kritici naopak usilují o úplné vyškrtnutí CRT ze školních osnov tam, kde už se podle ní učí. Velmi aktivně proti ní vystupuje například guvernér Floridy Ron DeSantis, který je mezi uchazeči o republikánskou nominaci do souboje o Bílý dům v příštím roce.
Podle Gregoryho Meekse, kongresmana z New Yorku za Demokratickou stranu, je pro budoucnost Ameriky naprosto zásadní, aby mluvila o své minulosti. Pro Meekse je to i osobní záležitost. Otec jeho dědečka byl otrok.
V Kongresu přitom jedná s lidmi, kteří mají opačnou rodinnou historii. „Někteří často říkají, že se musíme vrátit k tomu, jaká byla Amerika dřív. Tam já se ale vracet nechci a jasně to kolegům vysvětluji,“ zdůrazňuje Meeks.
Také George Washington měl otroky
Pro zemi je složité vyrovnat se s vlastními dějinami také kvůli otrokářské minulosti mnohých národních hrdinů. Mnoho „otců zakladatelů“ včetně George Washingtona mělo otroky a obchodovalo s nimi.
Potomci otroků žádají zadostiučinění. Nejčastěji zmiňují neschválený zákon, který navrhoval po zrušení otroctví odškodnění ve formě čtyřiceti akrů půdy a muly. Dnes už většinou nepožadují zemědělské pozemky a tažné zvíře, ale nejčastěji mluví o finanční kompenzaci.
Mezi americkými státy řeší možnou podobu odškodnění zvláště aktivně právě Kalifornie.
Amerikanista Jan Beneš řekl v Horizontu ČT24, že bavit se o historii USA a pominout nebo frázemi odbýt, že otroctví skončilo před nějakými 160 lety, se dneska nedá. Bohužel se to ale mnohdy podle něho na politické či na kulturně-válečné úrovni děje.
Připomněl, že teprve od 70. let minulého století se začala tato historie pořádně rozplétat. „Do mainstreamu se konečně dostali i černošští historici. Ale je to velmi krátká doba na to, jak dlouho to otroctví trvalo,“ řekl.
Debata je podle něj velmi těžká a jsou segmenty obyvatel, které se o tom nechtějí bavit. „Chtějí se posunout dál a zapomenout na celou tu kapitolu,“ dodal Beneš.
Možnost reparací stanovených na federální úrovni je podle něho sci-fi, ale na státní, případně lokální úrovni o některých reparacích uvažují. Zmínil stát Kalifornii, město Chicago či některé univerzity, protože i ty v minulosti vlastnily otroky.
