Okresní soud ve Vsetíně zprostil obžaloby Pavla Pryszcze za požár Libušína na Pustevnách. Hrozilo mu původně dva až osm let vězení za ohrožení z nedbalosti, které se měl dopustit při opravě komínů. Práci zadal dvěma zaměstnancům, kteří nebyli odborně způsobilí. Podle soudu není vyloučená ani možnost úmyslného zapálení památky, i když se ji nepodařilo prokázat.
Požár Libušína zůstane bez trestu. Soud zprostil obžaloby muže, který měl zajistit opravu komínů
Události: Požár Libušína zůstane bez trestu (zdroj: ČT24)
Oheň se měl na Libušíně rozšířit kvůli zanedbané opravě, kterou pracovníci provedli proti předpisům vyvložkováním komínů. Pryszcz podle žalobce jako odpovědná osoba závady nezjistil a neodstranil a vydal revizní zprávu, že kouřové cesty jsou bez zjevných závad. Když se potom v chatě topilo, vysoké teploty spalin poškozovaly podle obžaloby trámy mezi komínem a dřevěnou trámovou stěnou v kuchyni, což v noci z 2. na 3. března 2014 vedlo k rozsáhlému požáru budovy.
Předsedkyně senátu Alena Matochová při odůvodnění rozsudku uvedla, že nelze prokázat příčinnou souvislost mezi jednáním obžalovaného, jeho pochybením, a následkem, tedy požárem. Důležitost povinností ani zavinění se obžalovanému neprokázalo, Pryszcz byl navíc dosud netrestaný, nebyly zjištěny stížnosti na jeho práci. „Šlo o neobvyklý, nahodilý a nepředpokládaný souhrn událostí, ale i o opomenutí zásad požární bezpečnosti a ochrany kulturní památky,“ uvedla Matochová.
Ve výpovědi z přípravného řízení Pryszcz připustil, že revizní zprávu skutečně vydal, ale v dokumentu uvedl, že není uděláno zaústění, což znamená, že nejsou připojeny spotřebiče. Z fotografií po požáru podle Pryszcze vyplývá, že oheň vzplál zřejmě v okapové části, a ne v komíně. Z toho usuzuje, že nebyly řádně provedeny pozdější revize a čištění komínů.
Matochová uvedla, že komín byl v havarijním stavu, obžalovaný dokončil svou práci v roce 2007, ale kamna napojil až další rok kamnář. Na kumulaci tepla mělo vliv také to, že byla uzavřena mezera mezi komínem a stěnou. Odpovědnost za čistění kamen byla na nájemci objektu, který navíc připustil, že zkoušel topit i uhlím, přestože bylo doporučeno používat jen dřevo. Na rozsah požáru měl vliv také nefunkční protipožární systém, který neodeslal signál.
Soud: Možný je i scénář úmyslného zapálení
Státní zástupce navrhl obžalovanému za obecné ohrožení z nedbalosti trest dvou až tří let vězení s podmíněným odkladem na delší zkušební dobu, což je až pět let. Podle obhajoby mělo na požár vliv více věcí a nelze jednoznačně určit vznik požáru. Obhajoba navrhovala zproštění obžaloby. Pryszcz odmítl u soudu vypovídat.
Matochová ve čtvrtek při odůvodnění rozsudku uvedla, že soud se zabýval také možností úmyslného zapálení, tuto verzi se však nepodařilo prokázat. Podle soudkyně je však řada pochybností. „Soud se v žádném případě neztotožňuje se závěrem státního zástupce, že verze úmyslného zapálení je nesmyslná. Pochybnosti tady jsou, ale nepodařilo se tuto verzi prokázat,“ sdělila Matochová.
Požár zničil nejenom samotnou národní kulturní památku, ale také spoustu cenných děl, která byla uvnitř. Odborníci budují Libušín znovu a od základů, stavba by měla vyjít na sto milionů korun. Objekt bude mít mírně jiné barvy, vrátí se do podoby z roku 1925, kdy byly dostavěny všechny jeho části. Na obnovu přispěli také lidé ve veřejné sbírce. Vybralo se dohromady deset milionů korun, což je desetina celkových nákladů na stavbu.
Z požáru Libušína se hasiči a památkáři snaží poučit a intenzivněji se zabývají protipožární ochranou památek. Do hradů a zámků postupně umisťují elektrickou požární signalizaci a do těžko přístupných areálů chtějí dál zavádět suchovody, potrubí, která mohou v případě nutnosti hasiči zaplnit vodou.
Jurkovič ozdobil Pustevny před 121 lety
Dřevěná chata Libušín architekta Dušana Jurkoviče byla otevřena 6. srpna 1899. Interiér turistické útulny, která nese jméno bájné kněžny Libuše, byl vyzdoben freskami a sgrafity s motivy valašských a slovenských pověstí podle návrhu výtvarníka Mikoláše Alše. Portréty vytvořil akademický malíř Karel Štapler.
Zánik hrozil areálu v minulosti několikrát. V roce 1947 se ho podařilo odvrátit díky zásahu Jurkoviče, na přelomu 80. a 90. let byla kvůli nedostatku peněz zastavena rekonstrukce, komplikovaná sporem o vlastnictví objektů. V roce 1995 se vlastníkem areálu stalo Valašské muzeum v přírodě. V témže roce byl areál vyhlášen národní kulturní památkou.
V roce 1996 zahájilo muzeum rekonstrukci Libušína a Valašské zvonice, které byly zpřístupněny veřejnosti v roce 1999. V tomtéž roce byla zahájena rekonstrukce útulny Maměnka. Chata Libušín sloužila až do tragického požáru jako restaurace.