Válka na Ukrajině zkomplikovala život i mnoha lidem s postižením. Olena Fadieieva, která v dětství přišla o obě nohy, byla odkázána na staré a opotřebované protézy, kvůli nimž už téměř nemohla vycházet ven. Až dobrovolník z Havířova jí pomohl v Česku zařídit nové. Nyní se pro ženu snaží sehnat i invalidní vozík.
Jako dobrovolník začal Tomáš Mlčák z Havířova pomáhat hned na začátku války. „Nakoupil jsem plné auto věcí, něco jsem dostal od svých přátel, něco posbíral na Facebooku. A vydal jsem se směrem Užhorod. Soucítil jsem s nimi, cítil jsem potřebu něco udělat,“ popisuje.
Později organizoval i dopravu uprchlíků do Česka, pomáhal jim s vyřízením dokladů. Protože sám má postižení, obraceli se na něj i lidé s handicapem – takto se seznámil i s Olenou a její rodinou. „Paní má úplně stejný problém. Navíc já mám jednu nohu, ona nemá dvě, takže je to pro ni dvojnásobně obtížné,“ podotýká.
Rodina Oleny uprchla z Doněcké oblasti. Z jejich domu a školy, kterou navštěvovaly Oleniny dvě děti, zůstaly trosky. Válka zkomplikovala ženě také výměnu protéz. O obě nohy přišla po úrazu v dětství. Nové jí až v Česku pomohl zařídit právě Tomáš Mlčák.
„Používala jsem staré protézy, měla jsem je šest let. Nové protézy se hodně liší od těch ukrajinských, v mnohém jsou lepší. Docela už zvládám chodit bez berlí jako předtím, ale trvá tak zhruba tři čtyři měsíce, abych je vůbec nepotřebovala,“ říká.
Na Ukrajině Olena napřed vedla kurzy pletení, pak pekla dorty na zakázku. Práci ve stejných oborech by si ráda našla i v Ostravě. I proto pro ni nyní Tomáš Mlčák shání ještě invalidní vozík. „Sedím na invalidním vozíku – i když bych mohla chodit s protézou. Ale v domácnosti to není úplně snadné,“ říká.
Ani Olena protézy doma nepoužívá. „Nevydržím s protézami chodit dlouho, je to náročné. Když delší dobu chodím, potřebuji tak co půl hodiny odpočívat,“ popisuje.
Tomáš Mlčák se tak pro ni chystá vypsat veřejnou sbírku nebo sehnat starší vozík od někoho, kdo ho už nepotřebuje.
