Rekonstrukce rožnovského nádraží je hotová. Historická staniční budova prošla obnovou, místo původních nízkých nástupišť vznikly bezbariérově přístupné vysoké perony, modernizaci má za sebou také kolejiště či zabezpečení. Práce, které trvaly zhruba rok a půl, stály Správu železnic přes 230 milionů korun bez DPH.
Rožnovské nádraží dostalo novou podobu, město chce zvelebit i okolí
Správa železnic rekonstruovala nádraží v Rožnově pod Radhoštěm ve dvou etapách. Při první vznikla nová nástupiště vysoká 550 milimetrů, rekonstrukcí prošlo kolejiště a další části stanice sloužící bezprostředně vlakům. „Je zde nový informační systém, nový železniční svršek, osvětlení, rozhlas,“ shrnul Miroslav Bocák ze Správy železnic. Upravený je přechod k nástupištím, v blízkosti stanice vzniklo veřejné parkoviště, nový je také přístupový chodník.
Ve druhé etapě se dočkala rekonstrukce památkově chráněná nádražní budova. Podle generálního ředitele Správy železnic Jiřího Svobody naleznou cestující nyní uvnitř „rozšířené a moderní zázemí včetně komerčního prostoru a bezbariérových toalet“. Budova má opravenou střechu, nové podlahy, okna i dveře. „Víceméně zůstala hrubá stavba, která se dala do moderní podoby,“ doplnil Bocák.
Rožnovský starosta Jan Kučera (za Nezávislé Rožnováky) označil opravu nádraží za nový impuls pro město. „Nejenom pro návštěvníky, ale hlavně pro místní Rožnováky, kteří nástupiště a budovu využívají každý den,“ poznamenal.
Město podle něj na investici státu naváže rekonstrukcí okolí nádraží směrem ke křižovatce U Janíků. „Máme podepsanou budoucí smlouvu kupní na navazující pozemky, které vedou podél vlakového nádraží. Chceme to zrevitalizovat na parkování, ale hlavně park a nějaký příjemný prostor,“ avizoval Kučera. V budoucnu by chtělo město postavit také podchod pod tratí.
Rožnov pod Radhoštěm leží na konci lokální trati, která ve Valašském Meziříčí odbočuje od hlavní železniční spojnice Moravy se Slovenskem. Nádraží je v provozu od roku 1892, kdy byla otevřena celá třináctikilometrová trať. Ve 20. letech a znovu v 80. letech minulého století byla trať rekonstruována, aby unesla těžší lokomotivy, koncová stanice ale zásadní modernizací dosud nikdy neprošla.