V polovině listopadu 1941 vypravila německá správa první transporty Židů z protektorátu Čechy a Morava do táborů na území okupovaného Běloruska. Tam během jediného roku odvezla více než polovinu všech českých a moravských Židů. Téměř čtyřicet devět tisíc z nich nacisté zavraždili, přežilo pouhých 549.
Dějiny holocaustu českých a moravských Židů jsou většinou spojeny s pojmy ghetta v Terezíně a koncentračními a vyhlazovacími tábory Osvětim, Majdanek či Treblinka. Stranou zůstávají deportace do ghett, táborů nucených prací a koncentračních a vyhlazovacích táborů v oblasti současného Pobaltí či Běloruska.
Židé z protektorátu, ale i z Německa a Rakouska, byli převáženi do minského ghetta nebo vyhlazovacího tábora v Malém Trostinci. Místo pro ně nacisté zajistili tím, že krátce před jejich příchodem povraždili tam internované běloruské Židy.
Transport „F“
Například z Brna do ghetta v Minsku vyrazil 16. 11. 1942 transport s označením „F“. Z celkového počtu tisíce deportovaných přežilo 13 lidí. Cesta trvala pět dnů, protože vlak musel dávat přednost soupravám vezoucím vojáky na frontu. Z protektorátu vyjeli normálními vagony, do takzvaných dobytčáků přesedali teprve na hranici v Brestu Litevském. Z prvního transportu do ghetta Minsk přežilo nejvíce osob. Celkem ze sedmi transportů přežilo 22 lidí.
Češi z minského ghetta chodili na práci, to jim pomáhalo získat trochu větší příděl jídla. Většinou chodili do automobilových dílen. Někteří pracovali i při odklízení sněhu. Většina příslušníků z transportu zahynula na vězeňské útrapy, nemoci, zmrznutí, nebo byli určeni k likvidaci buď zastřelením do hromadného hrobu, nebo v pojízdné plynové komoře.
Přeživší se připojili k partyzánům
Dalším táborem v Bělorusku byl Malý Trostinec, koncentrační, pracovní a vyhlazovací tábor. Tam byli nejdříve likvidováni váleční zajatci, poté Židé z Minsku a následně Židé ze západní Evropy, Sovětská armáda osvobodila Minsk a Malý Trostinec v červenci 1944. Z Malého Trostince přežilo 80 vězňů, fyzicky zdatných mužů, kteří utekli do okolních lesů, přešli k partyzánům, později bojovali v Rudé armádě a v československém armádním sboru.
Celkem zahynulo za války 80 tisíc Židů z Čech a Moravy. Z celého Československa, jehož předválečná židovská komunita čítala 350 tisíc lidí, zahynulo 250 tisíc.
