Rodiče Svatopluka Baumana byli zatčeni a transportováni do koncentračního tábora v létě roku 1942. Svatoplukovi byly tenkrát dva roky. Jeho otec pomáhal Jozefu Gabčíkovi a Janu Kubišovi. Rodiče už nikdy neviděl, byli popraveni v Mauthausenu. Malého chlapce gestapo odvezlo do zámečku na Jenerálce, kde bylo internováno téměř pět desítek dětí popravených odbojářů.
- Seriál Paměťová stopa představuje osudy desítek lidí, kteří trpěli v totalitních režimech 20. století. Jde o lokální příběhy s nadregionálním přesahem. Dokumenty vznikají ve spolupráci s brněnskou pobočkou VHÚ Praha a AMERFO o.p.s.
Svatopluk Bauman se narodil 21. června 1940 do rodiny mlynáře ve středočeských Vyšehořovicích. Otec Břetislav Bauman objevil v zimě roku 1942 při obhlídce svého pole ve sněhu stopy, ty ho dovedly k úkrytu Kubiše a Gabčíka, kteří měli za úkol zlikvidovat zastupujícího říšského protektora. Tajně jim nosil jídlo.
„Když parašutisti seskočili v tom trojúhelníku mezi Horoušany, Nehvizdy a Jirny, tak se schovali ve starém opuštěném lomu a tam je táta na Nový rok našel. Oni mu řekli, že chtějí obnovit lom na lámání kamene, což táta samozřejmě věděl, že je nesmysl,“ popisuje syn mlynáře Baumana Svatopluk.
Po atentátu na Reinharda Heydricha otce zatklo gestapo. „Tatínka sebrali někdy v červenci a mě s maminkou někdy v srpnu,“ vzpomíná Svatopluk. Rodiče skončili v koncentračním táboře, dvouletého chlapce odvezli do pražského zámečku na Jenerálce. „Jak jsem se posléze dozvěděl, tak všechny děti těch, kteří pomáhali Anthropoidu, shromáždili právě na Jenerálce,“ říká.
Z Jenerálky do Masarykových domovů
Na Jenerálce bylo v roce 1942 ještě asi pět legionářů, když tam Němci postupně přivezli téměř padesát dětí. „Na Jenerálce jsem byl asi šest týdnů a mě přemístili do Masarykových domovů (dnešní Thomayerova nemocnice), to byl dnešním jazykem domov důchodců,“ vysvětluje.
„Z toho období, kdy to bylo zřízení pro důchodce, tam zbylo oddělení, tenkrát se říkalo pro lidi s kostižerem (tuberkuloza kostí), a nás tam dali údajně s cílem, abychom se nakazili. Vím, že tam pár dětí umřelo. Byly tam také asi tři nebo čtyři děti z Lidic,“ říká pamětník.
Po válce si pro malého Svatopluka přijel dědeček. „To asi ještě moc nejezdily vlaky, jak je kotláři rozstříleli, tak přijel s koníkem a povídá: Svaťa, kommst du mit mir? Tak jsem řekl - ja a jeli jsme. Večer mi chtěla babička obléct pyžamo, ale když jsem uviděl ty pruhované hadry, tak jsem vyskočil z okna a honili mě po návsi. Museli mi ušít kytičkovanou noční košili,“ vzpomíná Svatopluk Bauman.
Maminčina výšivka
„Tohleto vyšívala maminka v Terezíně. Tady je ještě datum a ještě tady je jeden nedošitý kapesník,“ ukazuje výšivku. „Pohlednice od tatínka z Terezína…píše…Liebe Eltern… a pozdravujte taky Milku a to chudák nevěděl, že už tam je taky,“ přibližuje.
„Mně utkvělo v paměti, po té válce, když přišly Vánoce, tak v novinách byly články, kde se psalo, že se ještě někdo vrátil z lágru. Tak jsem ještě tajně doufal, jestli mě něco podobného nečeká,“ vzpomíná na Vánoce.
Později, když už byl dospělý, ale zjistil, že babička s dědečkem věděli, že jsou rodiče mrtví, a tajili to před ním. „Objevil jsem úmrtní listy, které přede mnou babička s dědečkem schovávali, teprve pak jsem pochopil, že už se rodiče nikdy nevrátí,“ říká Svatopluk Bauman.
Snubní prsten v konvici
V Baumanově mlýně bydlel až do sedmdesátých let dědečkův bratr, a když zemřel, zůstalo stavení prázdné. „Od tety jsem půjčil klíč a myslel jsem si, že tam najdu nějakou památku po rodičích, v tom parádním pokoji, tam se nebydlelo. Našel jsem tam kávový servis, odvezl jsem si ho domů do Úval a představte si, že doma jsem v té konvici našel tatínkův snubní prsten,“ popsal.
Mlýn pak čekala demolice. „Když ho bourali, tak našli za trámem dva balíčky nábojů. Nevím jestli tam byla snad údajně i pistole. On táta tenkrát asi po tom atentátu cítil, že je zle. Šel za tchánem, když to špatně dopadne, jestli se o mě postará,“ uvedl pamětník.
Je důležité rozpoznat zlo
Po roce 1968 Svatopluk Bauman vyjádřil nesouhlas se vstupem vojsk Varšavské smlouvy. „Soudruzi si mě pozvali na pohovor a já jsem říkal, že jsem nesouhlasil se vstupem německých vojsk, protože sem přišli i Němci. A oni se mi snažili naznačit, že to jsou úplně jiní Němci. Nakonec řekli, že nemůžu dělat vedoucího úpravny, takže jsem mohl dělal jen technologa, abych nemohl negativně působit svými oportunistickými názory na podřízené,“ směje se.
„Děti musí dneska dávat pozor na to, co je to zlo, protože zlo je nějakým způsobem zakamuflované a je důležité ho poznat,“ vzkazuje těm nejmladším Svatopluk Bauman.
