"Peníze jsou vždycky až na prvním místě." Kdopak to řekl? Myslel jsem, jak si to asi myslí mnoho lidí, že to byl Václav Klaus, ale jeden můj kolega si tím vůbec není jist a svými pochybnostmi mě natolik nahlodal, že to raději nebudu říkat. Zůstaňme tedy jen při tom, že tato myšlenka byla vyslovena a ptejme se, zda-li je to víc pravda nebo vtip.
Jistě se mnou budete souhlasit, že v naší zemi to jako pouhý bonmot vůbec nevypadá, obzvláště když slovo „peníze“ nahradíme jeho blízkými synonymy byznys, obchod nebo kšeft. Stačí číst noviny z poslední doby a třeba jméno po dlouhá léta nejoblíbenějšího politika Standy nás v tom silně utvrdí. Peníze také od počátku lítají v kauze Čunek a nic bych nedal za to, že to platí i o velmi podezřelém řešení toho případu. Úplné eldorádo peněz a byznysu však nacházíme v obstarávání prostředků k tak zvanému zajišťování naší bezpečnosti a obrany. A to ještě přesně nevíme, co se to doopravdy dělo v nejnovější záležitosti nákupů terénních vojenských aut z kopřivnické Tatry. Ale už dávno se přiznalo, že důvodem objednávky a nákupu zbytečných letounů L 159 byla záchrana továrny Aero Vodochody. Jak užitečná tato miliardová investice byla, to můžeme teď pozorovat při zoufalých pokusech aspoň něco z toho prodat někam do třetího světa. Také jsme se v minulých dnech mohli dočíst, jak náhlé procitnutí našich vojenských pánů a jedné vojenské paní, že poněkud nevhodných osmikolových transportérů najednou potřebujeme jen asi polovičku z toho, co bylo původně objednáno, málem zničilo rakouskou firmu Steyer, pro níž zřejmě pouze hloupost českého Honzy skýtala jistou naději na záchranu před krachem. I z tohoto případu dnes jasně vyplývá, že na prvním místě šlo o to čtyřsloví „peníze - byznys - obchod a kšeft“ a nikdo nám nevymluví, že o tom musel dobře vědět bývalý ministr obrany známý svým osobním vztahem k Rakousku, když už takřka mimo funkci po prohraných volbách své strany tuto historicky největší vojenskou zakázku ve výši více než dvaceti miliard podepsal.
Zajímavá byla také někdy na přelomu tisíciletí první, pouze půldenní, návštěva bývalého britského premiéra Tony Blaira v Praze, a to náhodou právě v době, kdy se u nás rozhodovalo o pořízení nadzvukových gripenů. Případná souvislost oné návštěvy s touto rovněž mnohamiliardovou zakázkou britsko-švédské firmě vynikla teprve později, když se začalo - a brzy ovšem také přestalo - mluvit o korupci s touto věcí údajně spojené a také o tom, že právě Tony Blair se vydatně zasloužil o zastavení už nastartovaného soudního řízení v Saudské Arábii v obrovité korupční aféře rovněž kolem gripenů.
Nu a copak ten radar v Brdech? Tam, když se někdo o nějakých případných obchodních zájmech jen zmíní, hned je hnán k pořádku poukazem na naši bezpečnost, případně na naši vděčnost a spojenecké závazky vůči Americe.
A přece i oficiálně se promluvilo aspoň o několika miliardách, které vláda z čisté lásky věnovala brdským obcím, odkud se ozývají nejhlasitější protesty. Asi proto nás také nedávno poctil svou návštěvou George Walter Bush, proto asi také ten kvalt, aby všechno bylo hotovo dříve, než vyprší termín nejen jemu, ale možná i těm, kteří na celé věci z peněz amerických poplatníků mohou mít ještě větší zájem než sám prezident.
Přiznám se, že je mi úplně jedno, jestli radar v Brdech bude či nebude a nevzrušují mě američtí ba dokonce ani ruští vojáci, kteří se kolem toho případně budou motat. Nepřeji si žádné referendum a kdyby náhodou přece jen bylo, tak bych k němu nešel. Zajímá mě jen to, zdali údajné Klausovo heslo o penězích až na prvním místě neplatí i pro ten tak vášnivě diskutovaný radar, v tomto případě možná hlavně pro jeho náročnou přepravu z Marshallových ostrovů, která by mohla významně pomoci firmě tím pověřené. Slyšel jsem, že by to měl být Boeing, silně ohrožený evropským Airbusem.
Komentář Jiřího Ješe pro Český rozhlas 6.
