Mám obavu, abychom vůči ruské invazi na Ukrajinu neotupěli. Zuří tam už od roku 2014, ale přestali jsme ji jako válku vnímat, myslí si hlavní analytik Hospodářských novin Martin Ehl. Svoji obavu odvozuje z dění, které provázelo válku v bývalé Jugoslávii, kterou v 90. letech pokrýval jako začínající novinář. Kvůli reportážím mu zakázali vstup do Srbska. Na kontě má i jeden zvláštní rozhovor: jako pravděpodobně poslední zahraniční novinář ho pořídil s polským prezidentem Lechem Kaczyńským, který zahynul při letecké havárii u Smolenska. O rozhovorech s evropskými státníky i o polských médiích mluví v podcastu Background ČT24.
Jako student žurnalistiky začal Martin Ehl v roce 1992 pracovat v Lidových novinách. „Od několika lidí jsem ale dostal velmi dobrou radu, že nejprve je potřeba se naučit to základní, tedy chodit na služby, v mém případě na zahraniční,“ vysvětluje Ehl s tím, že práce mu dala mnohem více praxe než studium.
I přesto ale Ehl na vysokou školu nezanevřel a později dokonce na politologii vystudoval doktorát. „Měl jsem pocit, že vzdělání potřebuju jako fundament pro práci, kterou chci dělat – věnovat se mezinárodním vztahům,“ říká novinář, který chvíli koketoval i s akademickou dráhou. Nakonec ale zůstal u zahraničního zpravodajství, jemuž se věnoval i v Týdnu, MF Dnes a posledních více než 20 let v Hospodářských novinách.
Do Srbska mu zakázali vstup
Během angažmá v časopisu Týden vyrazil Ehl do zemí bývalé Jugoslávie, v nichž v 90. letech zuřila série konfliktů. „Přišlo mi to zajímavé. Nikoliv že bych byl krvelačný po válkách, ale měl jsem zkušenost s Latinskou Amerikou, která byla daleko a zájem českého publika o ni byl menší,“ vypráví s tím, že snazší bylo cestování i navazování kontaktů právě na Balkáně.
„Na místě jsem se učil s tím nějak naložit. Z dnešního pohledu jsme z hlediska bezpečnosti udělali spoustu šílených věcí, riskovali jsme,“ vzpomíná Ehl, který do oblasti jezdil s fotografem pokaždé nejvýše na pár týdnů. „Museli jsme vždy vymyslet něco jiného, co by přineslo nový pohled,“ říká. Pro čtenáře tak sledovali osud jedné rodiny nebo se snažili o rozhovory s představiteli místních vlád.
„Nejsložitější to bylo se Srby, ať už v Bosně, nebo v samotném Srbsku, protože tam nejvíce fungovala propaganda,“ osvětluje s dovětkem, že jednodušší bylo mluvit s lidmi v Kosovu. Právě zemi, která v roce 2008 vyhlásila nezávislost na Srbsku, podle Ehla Češi podceňují. „Často se na něj díváme srbskýma očima, nikoliv očima Kosovanů,“ dodává novinář, kterému v jednu chvíli zakázali vstup do Srbska. „Napsal jsem reportáže o tom, jak funguje paralelní kosovský stát. Tehdejší srbský ambasador mi pak řekl, že mi bohužel nemůže dát vízum.“
Válku na Ukrajině jsme přestali vnímat
Právě na války v balkánských zemích si Ehl vzpomněl po loňské invazi Ruska na Ukrajinu. Bojí se totiž, že i z tohoto konfliktu Češi postupně otupí. „Mám trochu obavu, aby se nám nepřihodilo něco podobného. Válka tam probíhá od roku 2014, ale přestali jsme ji jako válku vnímat,“ objasňuje, ale dodává, že se to podle něj tentokrát spíš nestane. „Tehdy nebyl internet, zatímco dnes to máte každý den na sociálních sítích. Konflikt na Ukrajině je taky mnohem větší a má na nás mnohem větší vliv.“
Že Rusko chystá další útok, Ehlovi došlo poté, co ruský prezident Vladimir Putin v televizním projevu uznal nezávislost separatistických republik na východě Ukrajiny. „Pochopil jsem, že to nebude nic hezkého,“ říká hlavní analytik HN, který ale v současném konfliktu nevidí paralelu s válkou v bývalé Jugoslávii. „Spíše doufám, že se Rusko nerozpadne, protože by to byl větší problém, než řešit Rusko jako entitu. Ale po 24. únoru 2022 nemůžeme vyloučit vůbec nic.“
S Ruskem souvisí i další událost, která se významně zapsala do Ehlovy novinářské kariéry. Právě nedaleko ruského Smolensku totiž v dubnu 2010 havaroval letoun s vysokými polskými představiteli včetně tehdejšího prezidenta Lecha Kaczyńského. Právě Ehl byl zřejmě posledním zahraničním novinářem, který s ním pořídil rozhovor. „Beru to jako kuriozitu osudu, není to nic, čím bych se chtěl chlubit,“ podotýká s tím, že tragédie se podepisuje na Polsku dodnes.
„Jednak si z toho polská pravice udělala modlu, jednak zmizela jedna politická garnitura,“ objasňuje Ehl, podle něhož se Polsko v mnoha věcech od Česka liší. „Poláci jsou obecně mnohem podnikavější než Češi a polská politika je neustále poměrně drsné napadání a útočení,“ říká s tím, že rozdělená jsou i tamější média. „Některá se snaží hrát roli politického hráče, nejenom napravo, ale i nalevo,“ dává za příklad veřejnoprávní stanici TVP a týdeník Gazeta Polska na provládní straně a soukromou televizi TVN a týdeník Gazeta Wyborcza na té protivládní.
Bylo mi řečeno, že s Orbánem rozhovor nedostanu
I když Poláci mají podle Ehla Česko rádi, tak polští politici českým médiím příliš prostor nedávají. „Dostat se k nejvyšším politickým představitelům a udělat s nimi rozhovor je poměrně složitá věc,“ odpovídá a popisuje obecný postup, jak získat rozhovor se zahraničním politikem. „Požádáte příslušnou ambasádu i kancelář politika, pokud v ní máte kontakty. Pak záleží na ochotě i na politické orientaci, jestli tu nemá jiné oblíbené médium,“ vysvětluje, proč s ním zřejmě maďarský premiér Viktor Orbán odmítá od roku 2015 mluvit. „Bylo mi řečeno, že já rozhovor nikdy nedostanu.“
V Hospodářských novinách Martin Ehl dvanáct let šéfoval zahraniční rubrice, poslední čtyři roky pracuje jako hlavní analytik. Zahraniční novináři by si podle něj měli číst světové deníky – sám jich má předplacených šest. „Většinu médií čtu přes e-mailové newslettery, protože mi to přijde nejjednodušší. Mám taky nainstalované aplikace některých médií, která mi posílají notifikace,“ dodává a na závěr upozorňuje na ověřování zdrojů na sociálních sítích, jako je Twitter.
Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Background ČT24 na Spotify, Soundclound, Podcasty Google, Apple a YouTube.
