Praha – Pád režimu znamenal uvolnění nejen ve společnosti jako takové, ale objevily se i nové podnikatelské aktivity, a to i v médiích. Na televizním trhu to šlo poněkud pomaleji, ale rozhlasových stanic začalo po roce 1990 růst jako hub po dešti. Vzhledem k tomu, že zpočátku chyběla potřebná legislativa, první rozhlasová stanice, předchůdkyně dnešní Evropy 2, začala vysílat díky spolupráci francouzské skupiny Lagardere s Československým rozhlasem. V českém éteru se její francouzský program objevil před 20 lety, 20. března 1990.
Potřebnou dohodu tehdy výrazně urychlila státní návštěva prezidenta Václava Havla ve Francii, která se uskutečnila právě ve dnech, kdy v Praze začínalo vysílat nové rádio. Vše bylo jednodušší i díky tomu, že v rozhlase dlouhá léta existovaly plány na stanici pro mladé (ty se podařilo dotáhnout do konce až začátkem roku 2006). Evropa 2, původně označovaná jako Evropa plus, která v hlavním městě a okolí dodnes vysílá na frekvenci 88,2 MHz, ale zpočátku jen přebírala signál z Francie.
V průběhu roku se nicméně ve vysílání začala objevovat i čeština, podle vzpomínek zakladatele stanice a jejího dnešního nejvyššího šéfa Michela Fleischmanna se koncem roku 1990 už vysílala také domácí reklama. Na program uváděný česky si ale posluchači museli počkat až na konec jara 1991. V té době se již Evropa 2 rozešla s rozhlasem, ve kterém postupně sílily hlasy proti spolupráci s komerční stanici. Osamostatnit se mohla díky tomu, že koncem března 1991 získala od ministerstva kultury zkušební licenci.
V Celetné ulici v centru Prahy, kde vybudovala vlastní studio, začala od 11. června 1991 konečně vysílat program v češtině. Konkurence v rozhlasovém éteru byla v té době minimální, kromě Československého rozhlasu se pomalu rozjíždělo jen několik dalších stanic (například dnešní Radio Faktor v jižních Čechách, rádio FM Plus na Plzeňsku). Některé z nich měly za sebou i ilegální epizodu - vedle Faktoru třeba pražské Radio 1, které jako Radio Stalin vysílalo už na podzim 1990.
