V dubnu 2004 byli v Iráku uneseni tři novináři – Michal Kubal a Petr Klíma z České televize a Vít Pohanka z Českého rozhlasu. Po pěti dnech se podařilo vyjednat jejich propuštění. Tehdy to byla pro českou diplomacii úplně nová situace. „Dnes jsme na to mnohem lépe připraveni,“ říká diplomat, který byl tehdy velvyslancem v Iráku. Tématu se bude věnovat nedělní pořad Newsroom ČT24 ve 22:02.
Patnáct let od únosu novinářů v Iráku. Dnes jsme připraveni lépe, říká tehdejší velvyslanec
Podle posledních dat organizace Reportéři bez hranic je v zajetí jako rukojmí drženo na celém světě 60 novinářů. To je o 11 procent více než v roce 2017. A počty unesených žurnalistů rostly i v předchozích letech. Většina jich je držena v Sýrii, Jemenu a Iráku – především ve válečných oblastech.
Ještě před třiceti lety ale únosy novinářů tak časté nebyly. „Únosy se rozmohly v polovině 90. let a od té doby je to taková profese, unášet novináře a požadovat za ně výkupné,“ říká válečná zpravodajka Petra Procházková, která v současnosti píše pro Deník N.
Únosy začaly po 11. září
Podle Michala Kubala, bývalého válečného zpravodaje ČT a současného zástupce šéfredaktora zpravodajství, nastal velký obrat v roce 2001. „Na Balkáně jsme byli skoro až nedotknutelní. Ve chvíli, kdy se novináři něco stalo, tak to byla velká tragédie, nehoda, náhoda. Málokdy úmysl. Ale najednou po 11. září 2001 se z novinářů stala velmi vyhledávaná kořist. Tím zlomem bylo to, že Usáma bin Ládin řekl, že novináři jsou lovnou zvěří,“ domnívá se Kubal.
S tím, že se během tažení proti al-Káidě situace změnila, souhlasí i Martin Klepetko, diplomat a tehdejší český velvyslanec v Iráku. „Tehdy to byla situace trochu nová, tehdy začínaly ty série únosů v Iráku. Oni jeli v podstatě standardní cestou z Bagdádu taxíkem do Jordánska a nikdo nemohl tušit, že se stane něco, co se poté stalo praxí,“ vzpomíná na 15 let starou událost.
Podle Klepetka byla tehdy situace nepřehledná a česká diplomacie neměla ani jistotu, že jsou novináři skutečně uneseni, natož v rukách koho by mohli být. Dnes je podle něj připravená lépe. „Tenhle konkrétní únos byl pro nás na ministerstvu takovým spouštěcím mechanismem,“ říká.
„Dnes jsme na to mnohem lépe institucionálně připraveni. Víme, kdo by se tomu měl věnovat. Nebudeme od začátku přemýšlet, koho bychom měli pověřit vyjednáváním a s kým se bavit,“ vysvětluje.
S postupem času se ale zlepšily i metody únosců. „Určitá pravidla nastavená už jsou, ale to vůbec neznamená, že bychom zase vůbec nebyli překvapeni nějakou úplně novou situací, to se nedá vyloučit,“ říká Klepetko pro Newsroom ČT24. „Metody vyděračů jsou dnes bohužel rozpracovány mnohem víc, než byly na tom začátku,“ vysvětluje.
Zachovat chladnou hlavu
Existují vůbec nějaké zásady, které by měli novináři dodržovat, když se stanou obětí únosu? „Vždycky je dobré navázat kontakt s těmi únosci, být osobnější, stát se něčím jiným než kusem masa nebo položkou v prodejním seznamu,“ říká dnes Michal Kubal.
„Klíčové je zachovat chladnou hlavu, což je samozřejmě velmi těžké,“ dodává. V tom s ním souhlasí i diplomat Klepetko nebo třeba válečný zpravodaj na volné noze Radan Šprongl. Ten už prošel kurzem zaměřeným na podobné situace. „Hlavní je být klidný a zachovat čistou hlavu. Nebýt hysterický, snažit se komunikovat, nevyhrožovat a tak podobně,“ říká Šprongl.
Proč jsou únosy novinářů častější? A jak se celkově změnila jejich práce? I to jsou témata nedělního Newsroomu. Vysílá ho ČT24 od 22:02.