„Snažíme se lidem politiku vysvětlit. Někdy možná až polopaticky, ale chceme, aby ji pochopil stejně dobře profesor na vysoké škole jako dělník v továrně,“ vysvětluje ředitel zpravodajství a publicistiky TV Nova Kamil Houska. Večerní zprávy už podle něj nepřinášejí divákům nové informace. „Je to show, která vám shrne den,“ popisuje Houska, podle kterého není vzhled pro televizní novináře tak důležitý. V podcastu Background ČT24 mluví také o prvním setkání s Milošem Zemanem, spolupráci se slovenskou TV Markíza nebo o informování o střelbě na pražské filozofické fakultě.
Chceme, aby politiku chápal i dělník. Na obrazovce mám radši obyčejné lidi, říká šéf zpravodajství Novy Houska
V mediálním světě začínal Kamil Houska v deníku Právo, kde se v poměrně brzkém věku stal politickým reportérem. Mezi tehdejšími novináři ale nebyl jediné „mladé ucho“. „Na tiskovce vlády byl průměr 25 let,“ naráží na fakt, že řada starších žurnalistů se zapletla s předchozím režimem. Houska se tak rychle dostal k vrcholným politikům – dnes už s úsměvem vzpomíná na rozhovor s Milošem Zemanem. „Řekl mi, že jsem nejmladší novinář, kterého kdy viděl. Byl to ten jeho rýpanec, ale pro mě to byl stres,“ vypráví.
Do TV Nova nastoupil v roce 2003 i přesto, že do televize původně nechtěl. „Ráčkuju, takže jsem si říkal, že tam přece nemůžu dělat,“ vysvětluje Houska, kterého přesvědčil tehdejší šéf zpravodajství Novy Martin Ondráček. „Uklidňoval mě, že kdyby měli všichni redaktoři vadu řeči, tak je to špatně, ale jeden se ztratí. Finálně jsem se ale rozhodl, protože mi v novinách řekli, ať to jdu zkusit, a kdyby se to nepovedlo, tak se můžu vrátit,“ vzpomíná s dovětkem, že od té doby už z Novy neodešel.
Zkušenosti s psaným textem si Houska zpětně cení, televizní práci se ale i přes počáteční problémy rychle naučil. „Kombinace slova a obrazu vám umožňuje něco, co noviny neumí,“ míní a vzpomíná na svoji reportáž z roku 2007, kdy na hranicích v živém vysílání informoval o vstupu Česka do Schengenu. „Velitel celníků nám řekl, že nechá rozsvíceno, ale že jestli pak nezhasneme, tak si nás na Nově najde. Tak jsme pak blok pomyslně ukončovali tím, že jsem šel zhasnout a končil vstup ve tmě.“
Emoce mají zaujmout
Houska se účastnil i zahraničních misí s českými vojáky, absolvoval také několikatýdenní stáž v americké CNN. „Překvapilo mě, že se tam neměří všem stejně. Bylo vidět, že pro někoho měli větší nadšení než pro jiné lidi, i když se to snažili korigovat,“ vybavuje si s tím, že u amerických televizí se ale inspiruje třeba v barvách nebo nasvícení studií.
Na Nově mezitím stoupal – po funkci hlavního editora se v roce 2010 stal šéfredaktorem zpravodajství a publicistiky, o sedm let později už ředitelem stejné divize. „První věc, kterou si uvědomíte, je zodpovědnost – a že cokoliv televize odvysílá, má na obyčejné lidi velký dopad,“ zamýšlí se Houska, který začal do vysílání tlačit více politického zpravodajství. „Myslím si, že se politika dá dělat tak, aby lidi bavila. Snažíme se jim ji vysvětlit. Někdy možná až polopaticky, ale chceme, aby ji pochopil stejně dobře profesor na vysoké škole jako dělník v továrně,“ objasňuje.
K lepšímu pochopení složitých témat podle Housky pomáhají emoce. „Člověka mají zaujmout, důležité ale pro mě je, aby danou problematiku neposunuly někam, kam by neměly,“ zmiňuje. V používání emocí ve zpravodajství se podle něj komerční televize liší od té veřejnoprávní, oba přístupy ale považuje za rovnocenné. „A dají se dělat kvalitně. Dokonce i bulvár se dá dělat kvalitně. Je to o tom nastavovat si mantinely,“ je přesvědčený.
Starší novináři odcházejí do PR
Jednoznačně se ředitel zpravodajství staví proti názorům, že by Nova stranila předsedovi hnutí ANO Andreji Babišovi. „Nemůžu mluvit za něj, proč některá média preferuje a některá méně. Stejně tak dobře najdu politiky, kteří zase preferují Českou televizi před Novou nebo Primou,“ vzkazuje a dodává, že obsah zpravodajství neovlivňuje ani majitel Novy, kterým je od roku 2020 skupina PPF. Ta přes společnost CME vlastní i další evropské stanice včetně slovenské Markízy.
„Snažíme se spolupracovat se všemi televizemi CME, ale je tam jazyková bariéra. U slovenštiny a češtiny je to jedna ku jedné použitelné,“ vyjmenovává Houska vzájemné „půjčování“ zahraničních reportérů nebo přebírání slovenských reportáží. „Občas je přemluvíme, protože někteří Slováci mluví hodně rychle, většinou to ale necháváme,“ nastiňuje.
Houska přiznává, že v redakci Novy nepracuje tolik seniorních redaktorů jako třeba v České televizi. „Základní problém je trh práce. Sehnat lidi, kteří chtějí dělat novinařinu a mají všech pět pohromadě, není jednoduché. Část starších lidí pak odchází pracovat do PR,“ popisuje. Dodává ale, že začínající žurnalisté jsou pro Novu přínosem. „Sám mám na řadu věcí jiný pohled než pětadvacetiletý člověk a je pro mě zajímavé, když na poradě otevřeně diskutujeme,“ tvrdí.
Zkoumat postup policie je normální novinařina
Mladí novináři se podle Housky liší také v názoru na sladění pracovní doby s volným časem. „Snažíme se je podporovat, i když chtějí na pár měsíců přerušit práci a vyrazit na stáž,“ popisuje. Při pohovorech považuje za nejdůležitější inteligenci, všeobecný přehled a chuť pracovat. „Milejší mi je člověk, který nemá prvotní talent, ale hrozně chce, protože dřív nebo později se to naučí,“ říká. Naopak prý nepřikládá velkou důležitost vzhledu.
„Ten je důležitý jen v tom, že člověk musí být na kameře upravený. Žena ale nemusí být modelka a kluk playboy, naopak mám radši normální a obyčejné lidi než umělé hezouny. Více jim důvěřujete, protože se do nich dokážete vcítit, jsou jedni z nás,“ myslí si Houska. Redakce Novy je podle něj různorodá, i co se týče menšin. „Nepřemýšlíme tak, že mám tabulku, do které si potřebuju dosadit lidi. Zdravý přístup je, že vzhled, pohlaví nebo národnost jsou mi úplně jedno,“ nechal se slyšet.
Budoucnost televize vidí Houska ve streamovacích platformách, zmiňuje i to, že Nova začíná postupně ve zpravodajství používat umělou inteligenci. Naopak třeba klasické večerní zprávy podle něj už nejsou pro diváky primárním zdrojem informací. „Je to taková show, která jim shrne den. Většinu věcí už totiž slyšeli v rádiu nebo četli v telefonech,“ vysvětluje.
Média naopak podle něj stále musí řešit etické problémy – ať už jde o informování o válce na Blízkém východě, živé vysílání rozsudku nad Dominikem Ferim, nebo pokrývání prosincové střelby na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. „Je třeba přistupovat citlivě k obětem a nevytvářet ze střelce hrdinu,“ upozorňuje Houska s tím, že za rozhodnutím vysílat první den video se záběrem pachatele si stojí. „Ukázali jsme, co se stalo, a pak už jsme se k němu nevraceli. Mám ale problém s tím, že jsou některá média kritizována za to, že otevírají otázku, jestli policie nepostupovala špatně. To si myslím, že je normální novinářská práce,“ uzavírá.
Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Background ČT24 na Spotify, Soundcloud, Podcasty Google, Apple a YouTube.