Amerika je krásná a děsivá zároveň. Rozdíly v tamní společnosti se ale prohlubují, říká Martin Řezníček

Zrušit let na poslední chvíli a vydat se na druhou stranu země; sbalit si sako a košili i na výlet s dětmi; nechat v obchodě plný nákupní košík a utíkat natáčet. I to pro Martina Řezníčka obnášela práce zahraničního zpravodaje ve Spojených státech. „Těžko se plánuje a rodina na to dost často doplácí,“ říká Řezníček v podcastu Background ČT24 k letům stráveným v USA. Dnes moderuje Události a Události, komentáře – dění v zámoří ale dál sleduje. „Spojené státy jsou více rozdělené, než když jsem tam žil, politika rozděluje i rodiny,“ dodává.

Kreativní dítě, které ale nic nedokončilo – tak sám sebe popisuje Martin Řezníček. „Teď jsem nedávno při úklidu našel knížku detektivních příběhů, kterou jsem v dětství psal. Byly v ní ale jenom dvě kapitoly,“ uvádí moderátor příklad jednoho ze svých nedokončených projektů. Byly to právě příběhy, které ho nakonec přivedly k novinařině, i když ne ty ze světa fikce. „Bavily mě příběhy ostatních. Bavilo mě jim naslouchat a předávat je dál,“ vysvětluje. 

Velká část Řezníčkovy kariéry je spojená s anglosaským světem. Kromě toho, že pracoval jako zpravodaj České televize v USA, strávil několik let v české redakci britské BBC. „K anglosaskému světu jsem tíhnul už od konce 80. let, byť možná velmi zidealizovaně,“ vypráví.

K prvnímu kontaktu s Anglií ho dovedla úplná náhoda. „Někdy v roce 1989 jsem napsal dopis, že bych si chtěl psát s někým z Anglie. Napsal jsem na obálku ,nějaké jméno a ulice v Londýně‘ a poslal jsem to.“ Po několika měsících přišla zcela nečekaně odpověď od mladé Londýňanky původem z Austrálie. V 90. letech se poprvé setkali naživo. „V kontaktu jsme dodnes,“ uzavírá příběh o nenadálém životním přátelství. 

I díky této zkušenosti dostal při studiu na univerzitě možnost psát krátké zprávy pro českou redakci BBC a projít si britskou novinářskou školou. Součástí práce bylo totiž i školení v Londýně. Jako svůj první úkol si tam Řezníček vybral docela velký oříšek. „Šel jsem na výstavu do galerie Tate. Nikdy jsem nebyl člověk, který by chtěl dělat kulturu. Mám ji rád, ale nedokážu o ní napsat recenzi,“ hodnotí své schopnosti.

První verzi textu mu sice editor neroztrhal na kusy, ale opakovaně mu ji „hodil“ zpátky k přepsání s instrukcemi, jak to udělat lépe. Asi minutu a půl dlouhou „depeši“, kterou začal psát v pondělí, dokončil až o tři dny později. 

Z této zkušenosti si vzal jedno důležité ponaučení do budoucna. „Pokud člověk v první větě nezaujme, ať už v televizní reportáži nebo v rozhlasovém příspěvku, tak diváka nebo posluchače ztratí.“ 

Lov na respondenty ve volebním štábu

Do Spojených států se Řezníček poprvé podíval v roce 2004, ještě coby novinář BBC, a rovnou pokrýval prezidentské volby. Země ho podle jeho slov nepřekvapila. „Všechno, co je o Americe v popkultuře natočené, je vlastně pravda. Amerika je krásná a děsivá zároveň, v mnoha věcech šílená a přitom upravená. Když ji pak vidíte poprvé naživo, tak vám to do sebe krásně zapadne.“

Dnes už má za sebou patery americké prezidentské volby. Většinu z nich – možná trochu překvapivě – strávil ve štábu kandidáta, který neuspěl. V roce 2008, kdy už pracoval v České televizi, pokrýval jako zvláštní zpravodaj dění kolem méně favorizovaného kandidáta Mitta Romneyho. O čtyři roky později už sice byl ve štábu favoritky Hillary Clintonové, ta ale nakonec volby prohrála. 

Volební štáby kandidátů na amerického prezidenta popisuje Řezníček optikou zpravodaje jako ohrady, kde se před podiem společně s novináři tísní také sponzoři stran nebo podporovatelé. Zahraniční novináři nemají takový přístup k zajímavým respondentům jako domácí americká média.

„Menší evropské televize se snaží odchytit na rozhovor lidi, kteří si jdou odskočit nebo někam zrovna jdou,“ usmívá se Řezníček s tím, že tak postupoval i jeho tým. „Podařilo se nám takhle například natočit rozhovor s Cher, která je dlouholetou podporovatelkou Hillary Clintonové.“ 

Volno si zahraniční zpravodaj neužije

Svou pětiletou štaci zahraničního zpravodaje zahájil Řezníček v roce 2013. V začátcích bylo nejtěžší vybudovat si síť kontaktů. „Není to ani tak o tom získat si jméno, ale spíš o budování důvěry,“ říká Řezníček a připojuje anekdotu o tom, že řada Američanů slovíčko Czech v anglickém názvu České televize chápala nejdřív jako anglické slovo „check“ znamenající kontrolu. 

Kontakty si budoval prakticky od píky. „Cesty jsem si hledal sám. Je to běžné. Dosluhující zpravodaj vám předá pouze základ. Doporučí vám třeba, jak si vyřídit akreditaci, případně řidičák,“ odhaluje Řezníček zákulisí práce. 

V tak velké zemi je podle něj velmi náročné cokoliv definitivně naplánovat. Například pečlivě rozvrženou cestu do Portorika, které v roce 2017 zasáhl hurikán, musel na poslední chvíli zrušit kvůli střelbě na koncertě v Las Vegas. Zahraniční zpravodaj si také neužije příliš volna. „Volný víkend určitě má, ale není jich moc. Byly situace, kdy jsme jeli s rodinou někam na výlet a já jsem si vzal do auta sako, kravatu a košili, kdybych musel při zpáteční cestě dělat vstupy do televize,“ říká Řezníček. 

Lidé se chtějí z tragédie vypovídat

Pokrývání tragických událostí, jako jsou už zmíněné přírodní katastrofy nebo masové střelby, pro Řezníčka snadné nebylo. „Na jednu stranu jste člověk a musí se vás to dotýkat, protože nejste takový cynik, abyste to bral jenom jako práci. Druhá věc je, že tam v uvozovkách nejste jako člověk, ale jako novinář, který má přinášet zpravodajství,“ popisuje vnitřní boj.

„V USA ale máte obrovskou výhodu. Lidé se z tragédie chtějí vypovídat, berou to jako součást terapie. Před mikrofonem brečí a zoufají si, ale není to tak, že bych je do toho musel nutit.“

Vedle práce novináře se Řezníček věnuje také psaní knih. Název jeho knihy Rozpojené státy je podle něj dnes přiléhavější než kdy dříve. „Amerika byla vždycky nějak rozdělená, ale bylo to tak, že rozdíly byly zdrojem síly. Teď jsou příkopy tak hluboké, že je to naopak zdroj slabosti,“ vysvětluje bývalý zpravodaj. „Jsou rodiny, které spolu nemluví jenom proto, že někdo volil někoho jiného než ten druhý,“ dodává pro příklad.

Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Background ČT24 na Spotify, Soundcloud, Podcasty Google, Apple a YouTube.