Herečka, diplomatka a politička Magda Vášáryová se dožívá sedmdesáti let. Excelovala například ve snímcích Marketa Lazarová, Vtáčkovia, siroty a blázni nebo Postřižiny. Po sametové revoluci filmovou profesi opustila a stala se velvyslankyní v Rakousku, později v Polsku. Deset let zasedala ve slovenském parlamentu, kandidovala i na prezidentku. Nyní pracuje v nevládním sektoru a varuje před nedemokratickými tendencemi ve střední Evropě a rozdmýcháváním nenávisti ve společnosti.
Křest filmem byl pro mladou dívku s přísnou výchovou očistcem. „Vláčeli mě sněhem, bahnem, pořád byla strašná zima,“ vzpomínala. Středověké drama Marketa Lazarová, které patří mezi nejzásadnější díla české kinematografie, ji přes noc proslavil.
Režisér František Vláčil jí na natáčení vyprávěl historické příběhy, díky kterým zná dodnes dobře české dějiny. „Nebyla jsem herečka, měla jsem své přes metr dlouhé blond vlasy, gotickou tvář a veliké oči. On jako dobrý režisér vycítil, že mám zřejmě talent. Hodně pil, a to mi vadilo, vždycky jsem na to byla citlivá. Schovávala jsem mu placatku s rumem do sněhu a on se vztekal,“ prozradila v jednom rozhovoru.
Úspěch Markety Lazarové ji předurčil k profesi herečky, kromě toho však po útrapách ze strany komunistického režimu vystudovala sociologii na Komenského univerzitě v Bratislavě. Celkem vytvořila na třicet filmových rolí, padesátku postav si zahrála v televizních snímcích a seriálech. Působila v Divadle na korze, na Nové scéně a ve Slovenském národním divadle.
Jedním z nejúchvatnějších snímků, jaké kdy natočila, byl snímek Vtáčkovia, siroty a blázni Juraje Jakubiska z roku 1968: „Ten film šel okamžitě do trezoru, dvacet let nebylo možné jeho název vůbec vyslovit,“ připomněla.
Další z její proslulých rolí byla paní sládková z Postřižin podle knihy Bohumila Hrabala v režii Jiřího Menzela. Ten byl podle Vášáryové velmi náročný, některé scény zkoušeli i dvacetkrát. S kolegou Jaromírem Hanzlíkem absolvovala i nebezpečnou scénu na pivovarském komíně.
„Vylezli jsme to dvakrát nebo třikrát. Nejprve v džínách a pak naostro. Jediné, co si pamatuji, je pan Menzel, který si zakrýval oči a ptal se rozechvěným hlasem: Už jsou dole?“ přidala k lepšímu.
Na divadle za autora, v politice za sebe
Naposledy se Vášáryová před kamerou objevila v roce 1990, kdy zároveň nastoupila na tři roky jako československá velvyslankyně v Rakousku. V roce 1999 neúspěšně kandidovala na prezidentku Slovenska, v letech 2000 až 2005 působila jako slovenská velvyslankyně v Polsku. Na podzim 2010 se také ucházela o funkci primátorky Bratislavy, skončila druhá.
„Politická pozice byla nejnáročnější. V divadle hrajete text, který napsal někdo jiný, jen ho tlumočíte. V diplomacii jste úředník. V politice jste sám za sebe, to je velká výzva,“ srovnala.
Proti rozdmýchávání nenávisti
Dnes Vášáryová předsedá správní radě Nadace Via Cultura, kterou sama založila. Stojí také v čele nejstaršího slovenského ženského spolku Živena a je členkou správní rady nevládní Slovenské společnosti pro zahraniční politiku, kterou v minulosti rovněž zakládala.
Vášáryová soudí, že země střední Evropy pochybily, když při migrační krizi, které čelila Evropa v roce 2015, nenabídly větší pomoc při zvládnutí přílivu uprchlíků. „Měli jsme možnost se vyhrabat z náhledu, že se Středoevropany je pouze problém. Samozřejmě jsme ale nemohli přijmout tolik lidí jako Německo,“ uvědomuje si.
V rozhovoru pro Českou televizi Vášáryová v minulosti řekla, že kvůli tématu uprchlíků vznikla atmosféra, kdy se normální lidé bojí, ale nevědí přesně čeho. Řada lidí včetně politiků toho zneužívá, strach dále rozdmýchává a lidmi manipuluje. Obavy se pak mění v nenávist, varovala.
„Každý intelektuál, každá matka, učitel nebo kněz, kdo má trochu odvahy, k tomu musí něco říct a začít to brzdit. Racionální argumenty vůči iracionálním představám jsou velmi slabý nástroj, ale musíme to udělat. Z minulosti máme příklady lidí, kteří toho byli schopní,“ míní jubilantka.
Vášáryová napsala několik knih, plynně ovládá vícero jazyků, hovoří německy, anglicky, rusky, francouzsky, polsky, srbsky, chorvatsky a pochopitelně česky a slovensky. Její maminka byla Němka, otec Slovák, dědeček Maďar, prapradědeček přišel z Itálie. Své kulaté životní jubileum slavit nehodlá.
