Riskují svůj život, aby se ho pokusili zachránit mnoha dalším. Každý rok vyjíždí na mise do rozvojových zemí desítky českých spolupracovníků organizace Lékaři bez hranic, mezi nimi i farmaceut Stanislav Havlíček. Lékárník bez hranic své zážitky z Afriky popsal v knize Syn buvola.
Bývalý prezident České lékárnické komory se rozhodl vyměnit pohodlí domova za nebezpečí válečné zóny. Absolvoval půlroční misi v Agoku v Jižním Súdánu, kde Lékaři bez hranic provozují nemocnici se 120 lůžky. Pacientů, kteří potřebuji pomoc, je ale mnohem víc.
Jako lékárník musel mimo jiné zajistit objednávku léků na šest měsíců. „Není to až tak úplně odlišné od toho, co znají moji starší kolegové z let před rokem 1990, kdy se třeba léky ze zahraničí objednávali také jednou za rok, takže to byl takový návrat v čase. My jsme tady v lékárně zvyklí, že objednáme dvakrát i třikrát denně,“ říká Stanislav Havlíček.
Syn buvola léčí hadí uštknutí
Nejčastější zranění, která lékaři na místě řeší, jsou střelné rány, popáleniny nebo hadí uštknutí. Právě on učil místní zdravotníky používat nové protijedy, které dokážou vyléčit poranění od zmije, kobry nebo mamby.
„Měli jsme tam průměrně jedno hadí uštknutí denně,“ upozorňuje Havlíček. „Za tu dobu, co jsem tam byl, nám žádný z pacientů, kteří přišli do nemocnice, nezemřel, což považuji za velký úspěch,“ dodává.
Přesto byla mise velmi náročná. „Když přijdu na oddělení, chce se mi brečet. Na posteli sedí poloviční mumie zavinutá do obvazů. Z kukly na hlavě smutně hledí morfinem otupělé apatické oči,“ píše ve své knize.
„To je jeden z těch posledních příběhů, který jsem napsal až půl roku po tom, co jsem byl doma, nedovedl jsem to napsat dřív. Protože tam je nejčastějším dětským zraněním popálení a my jsme měli pacientku, holčičku malou, která byla popálená na víc než padesáti procentech těla,“ vzpomíná na jeden z těžkých případů.
Jen v loňském roce vyjelo na mise díky české pobočce Lékařů bez hranic 33 spolupracovníků do 20 různých zemí, nejčastěji do Iráku, Jemenu nebo Palestiny. Čtyři z nich byli právě lékárníci. I Syn buvola, jak Stanislavu Havlíčkovi začali v Africe říkat, se rozhodl vyrazit pracovně za hranice znovu. Druhou misi absolvoval v Bangladéši v uprchlickém táboře pro Rohingy a v současnosti přemýšlí, kam se vydá pomáhat příště.
