Před rokem 1989 svými texty vystupoval proti režimu, teď dlouhodobě píše pro děti. Jiří Dědeček pro ně vydal šestou knihu veršů s názvem Pozval Tatar tatarku. Písničkář, spisovatel a básník si sbírku nadělil i ke svým kulatým narozeninám, sedmdesátiny oslaví v pondělí.
Poťouchlý humor, jednoduché rýmy, hra se slovy. Rukopis Dědečka se ani u šesté knihy pro děti nemění. „To jsou takové žertíky na téma státní příslušnost, národnost, ale jsou tam taky výjimky,“ popsal spisovatel s tím, že se nařčení z nekorektního humoru nebojí.
Díky dvojsmyslnosti a jinotajům jsou básně nejen pro děti, ale i pro jejich rodiče. „Děti se smějí a dospělí za tím vidí tu další rovinu,“ vysvětlil Dědeček.
Dění kolem sebe glosuje i jako písničkář. I když s tím chtěl už přestat. „Já jsem občan a nedokážu to ze sebe setřást, takže občas se vyskytne něco, co se dá znovu a znovu nazývat protestsongem,“ podotkl.
Poslední desku se satirickými texty vydal předloni. V písních reflektuje i vlastní věk a konečnost života. „Občas mi bývá do breku, jak se mi tenčí šance. Nebudu bydlet v Québecu ani v Casablance,“ zpívá Dědeček v písni.
Jak sám písničkář říká, pesimista není. Svět je podle něj nádherné místo a jsou v něm úžasné kouty, které ale všechny už neuvidí. Dědeček žije už léta v Praze na Malé Straně a právě tam chystá v únoru i narozeninový koncert.
