Na počátku prázdnin přichází do kin další koukatelné finanční drama kombinované s mediálním thrillerem. Kombinace je to výživná a mix stejně atraktivní jako dobře souznící hvězdný tandem George Clooney – Julia Robertsová, s nímž drží krok i sympaťák se zbraní, který vlastně není zločincem, britský import Jack O'Connell. Hru peněz s nimi rozehrává jistou rukou coby režisérka Jodie Fosterová.
Filmové příběhy, zasazené do světa peněz, jsou divácky vděčné, neboť se (v intenzitě, jež nemusí být vždy přímo úměrná výši bankovního konta) nějak dotýkají každého z nás.
Koho by nezajímalo, kdy už někdo (jestli vůbec někdo) přistřihne finančnímu žralokovi Gordonu Gekkovi z Wall Streetu (1987) ploutev, kdo by se nechtěl nechat poučit Vlkem z Wall Streetu (2013) Jordanem Belfortem, jak za tři minuty vydělat dvanáct mega nebo prodat propisku, či kdo by neměl zájem seznámit se s trikem čtyř outsiderů, kteří v Sázce na nejistotu (2015) vybrali portmonky hlavounům z Wall Streetu, což způsobilo světovou finanční krizi. Od července v českých kinech se k nim přiřadila i Hra peněz.
The show must go on
Roztočí se při živém vysílání populární televizní show suveréna Lee Gatese (George Clooney), který se chystá zábavně vysvětlit kolaps společnosti Ibis, jejíž akcie ještě nedávno doporučoval a která, zřejmě v důsledku anomálie počítačového algoritmu, přišla ve vteřině o osm set milionů a své investory stáhla s sebou. S nějakou tou ztrátou se přece musí vždycky počítat, ale „the show must go on“!
Jenomže pak se v záběru kamery číslo dvě nečekaně objevil rozhořčený mladý muž s pistolí a vestou vycpanou semtexem, který způsobil, že Gatesovi zvadl make-up, žralokům z Wall Streetu se zvedl adrenalin a televizní stanici FNN sledovanost, o jaké se Leeovi ani producentce a režisérce pořadu (Julia Robertsová) nesnilo.
Co by byla hra bez herců
Jodie Fosterová už není drahnou dobu pouze skvělá herečka (Taxikář, Znásilnění, Mlčení jehňátek), ale také producentka a režisérka, která to vcelku úspěšně vyzkoušela hlavně v žánru dramatu (Človíček Tate) nebo psychodramatu (Pan Bobr). Tentokrát sebejistě vstoupila na půdu thrilleru, kde opět vsadila na v zásadě jednoduchou (a tudíž srozumitelnou) dramatickou zápletku, slušný, byť s kredibilitou (zejména v manifestačně pouličním závěru) lehce zápolící scénář, ale zejména na pečlivě vybraný casting.
Vévodí mu charismatický televizní okecávač George Clooney, který dělá všechno co umí, aby jeho charakterová proměna působila věrohodně. Z režie mu v tom vydatně pomáhá hlas Julie Robertsové, která se necpe do záběru, a přesto je její přítomnost patrná a nezastupitelná. A na place se k nim připojuje rozhněvaný mladík Jack O'Connell, jenž sympaticky ztělesňuje part oběti, která si přišla pro odpověď a je stále jasnější, že si ji také zaslouží.
Očekavané, ale ne odbyté
Hra peněz přináší jednoduchý příběh, v němž zoufalý čin zruinovaného naivy vyvolá až lehce kouzelnou proměnu cynického egocentristy. Je to story s docela očekávaným průběhem, která nicméně drží pohromadě, logiku fauluje jen mírně účelově, nedělá vám díru do hlavy s odbornou terminologií, nepřehání to se stopáží (a k tomu si lehce pohrává s reálným časem).
A i když – třeba ve srovnání se Sázkou na nejistotu – inklinuje spíše k zábavné fabulaci nežli k hlubší sondě, nepůsobí zbytečně nebo odbytě. Ani značná míra předvídatelnosti, spějící k nevyhnutelnému finále, tu není důvodem k nudě, a navíc ve vás může evokovat stejnou otázku, jakou pokládá oběť systému Kylu Gatesovi a televizním kamerám: „Je tohle fér?“
