Pobyt stranou od rušné Paříže, ve vesnici Auvers-sur-Oise, byl dalším pokusem, jak by Vincent van Gogh mohl najít klid. Dalším marným pokusem. Klid totiž tehdy ještě nedoceněný nizozemský malíř našel až na tamním hřbitově poté, co ho opětovné deprese v červenci 1890 pravděpodobně dovedly k sebevraždě. V horečnatých dvou měsících, které v Auvers-sur-Oise strávil, vytvořil ale přes sedmdesát obrazů. Více než polovina z nich je k vidění v pařížském Musée d'Orsay na výstavě zaměřené právě na poslední období v životě Vincenta van Gogha.
Do Auvers-sur-Oise přijel sedmatřicetiletý Vincent van Gogh 20. května 1890. Něco málo přes dva měsíce, které zde prožil, stačilo k vytvoření některých jeho mistrovských děl, byť (anebo možná právě proto) jeho intenzivní tvůrčí zápal byl poznamenán stínem psychického napětí.
Francouzská vesnice leží nedaleko Paříže, kde se o pár let dříve van Goghova paleta projasnila pod vlivem postimpresionismu. Přátelil se s Henrim de Toulousem-Lautrecem či Paulem Gauguinem a začal volně experimentovat s malířskými technikami, barvami, zátišími, autoportréty a krajinami. Jeho život měl ale k idyle daleko. Trpěl nouzí a někdy i hladem, neprodal jediný obraz. Pronásledovaly jej halucinace a myšlenky na smrt.
Z Paříže se přestěhoval do jihofrancouzského Arles. Maloval slunečnice a chtěl založit kolonii zneuznaných umělců. Jediný, kdo za ním ale přijel, byl Gauguin (a to až na naléhání van Goghova bratra Thea). Vyhraněné povahy a absint přispěly nejspíše také svým dílem, než se vztahy těchto dvou malířů vyostřily do událostí, jejichž průběh není zcela jasný. Každopádně na konci van Gogh donesl do nevěstince v kapesníku kus svého uříznutého ucha.
Hodně malujte, doporučoval lékař
„Trpět, aniž by si člověk stěžoval, to je jediná lekce, které se musíme v životě naučit,“ psal Vincent Théovi z psychiatrického ústavu v Saint-Rémy, kam nastoupil dobrovolně po pár měsících bezuzdného pití v květnu 1889. A právě Theo – obchodník s obrazy, který svého staršího bratra celý život morálně i finančně podporoval – našel pro Vincenta po pobytu v léčebně klidné místo v Auvers-sur-Oise.
Volba souvisela do značné míry s přítomností doktora Paula Gacheta, lékaře specializujícího se na léčbu melancholie, který byl zároveň přítelem impresionistů, sběratelem a amatérským malířem. Právě on van Goghovi doporučoval, aby hodně maloval.
Vincent si pronajal za 3,50 franku denně půdní pokojík v místním hostinci. Nové podněty v něm zprvu budily nadšení. „Člověk je tu dost daleko od Paříže, aby byl opravdu na venkově, je zde klid jako na obrazech Puvise de Chavannese… Vstávám v pět, chodím spát v devět,“ líčil v dopisech bratrovi.
Během pouhých dvou měsíců vytvořil 74 obrazů a 33 kreseb, uvádí Musée d'Orsay. „V tomto období pracoval jako maniak,“ vystihla malířovo tvůrčí vzepětí Emilie Gordenkerová, ředitelka Van Goghova muzea v Amsterdamu, které na výstavě spolupracovalo a letos ji také uvedlo.
Smutek potrvá navždy
Van Gogh tvořil rychle a impulzivně, aby uniknul démonům, s nimiž bojoval. V Auvers-sur-Oise se potýkal s obavami spojenými se svým duševním zdravím, vztahy s bratrem i svým místem ve světě umění. Jeho díla zachycují vesnici, venkovskou krajinu i melancholický portrét doktora Gacheta.
Pohled na auverský kostelík ovšem střídají malby odrážející van Goghovy vnitřní boje. Jako je obraz Kořeny stromů, který maloval nedlouho před svou smrtí. „Kořeny jsou holé a odsouzené k zániku. Jejich prostřednictvím chce ukázat, jak je pro něj obtížné žít. A přežít,“ interpretuje malbu Jean-Francois Serlinger, současný majitel pozemku, na němž van Gogh našel podobenství své rozervanosti.
Rozpoznat lze i místo, z něhož měl malíř pohled na pšeničné pole s vránami – zvěčněné na dalším plátně, jímž prostupuje hrozivost, navzdory van Goghově oblíbené kombinaci modré a žluté barvy. Na obilném poli se také nejspíše 27. července 1890 smrtelně postřelil. Přesto došel zpátky do hostince v Auvers-sur-Oise, kde o dva dny později zemřel.
Poslední sbohem mu přijela dát hrstka přátel a vůz pro rakev se musel zapůjčit z vedlejší vesnice, protože místní kněz nechtěl poskytnout lafetu na pohřeb sebevraha. I když o malířových sebevražedných úmyslech se stále pochybuje.
Poslední slova Vicenta van Gogha před smrtí prý zněla: „Smutek potrvá navždy.“ Dlouhé trvání má i hodnota malířova díla, rekord drží portrét doktora Gacheta namalovaný právě v Auvers-sur-Oise. V roce 1990 se v aukci prodal za 82,5 milionu dolarů, což ho tehdy posunulo na první místo nejdráže zaplacených obrazů. Za svého života přitom van Gogh prodal jen jediné plátno – Červenou vinici za čtyři sta franků.
