Arles

Pobyt stranou od rušné Paříže, ve vesnici Auvers-sur-Oise, byl dalším pokusem, jak by Vincent van Gogh mohl najít klid. Dalším marným pokusem. Klid totiž tehdy ještě nedoceněný nizozemský malíř našel až na tamním hřbitově poté, co ho opětovné deprese v červenci 1890 pravděpodobně dovedly k sebevraždě. V horečnatých dvou měsících, které v Auvers-sur-Oise strávil, vytvořil ale přes sedmdesát obrazů. Více než polovina z nich je k vidění v pařížském Musée d'Orsay na výstavě zaměřené právě na poslední období v životě Vincenta van Gogha.

Theodor van Gogh měl dobrý čich na umění. Obchodník s obrazy hrál zásadní roli v představení moderních impresionistů dnes už zvučných jmen. K tvorbě řady mistrovských děl však sám nepřímo přispěl. Byl to totiž právě on, kdo poradil svému staršímu bratrovi, aby opustil dráhu kazatele a věnoval se umění. Vincenta odjakživa obdivoval a byl jedním z mála lidí, kteří jeho složité osobnosti skutečně rozuměli. Přes řadu excesů se mohl rozervaný malíř vždy spolehnout na jeho podporu, často vyjadřovanou v dopisech, do kterých kromě řádků nezřídka vkládal také peníze. Po bratru pojmenoval i svého syna. Když Vincent tragicky zemřel, Theo jej nedlouho poté, 25. ledna 1891, následoval.

Nejlepší fotografickou výstavu letos podle deníku The Guardian připravila Libuše Jarcovjáková. Britský list do svého výběru deseti nejzajímavějších expozic roku vybral autorčinu kolekci černobílých snímků z undergroundového života v normalizačním Československu. Soubor prezentovala v létě na fotografickém festivalu ve Francii.

Seznamování kradmým pohledem, přetvařování před kolegy v práci, ale často i před vlastní rodinou. Homosexuální scéna v komunistickém Československu existovala, ale pouze ve společenském podzemí. Do něj nyní může veřejnost nahlédnout díky výstavě fotografky Libuše Jarcovjákové, která v osmdesátých letech jedinečným způsobem zachytila prostředí jednoho z dvou tehdejších pražských gay klubů.