Na Karlově mostě stojí třicet kamenných soch a sousoší svatých. Příběhy většinou historických postav i kontext vzniku děl přibližuje kniha Mystický koridor od Aleny Ježkové. Dvojjazyčnou publikaci s černobílými fotografiemi vydala Galerie hlavního města Prahy (GHMP), která je správcem této převážně barokní galerie pod širým nebem.
Kdo jsou svatí na Karlově mostě? Sochu tam chtěl mít kdekdo
Sochařská výzdoba na půl kilometru dlouhém Karlově mostě, jenž se začal stavět začátkem druhé poloviny čtrnáctého století, původně vůbec nebyla. Umisťovat sochy sem začali až v době barokní, tedy v sedmnáctém a osmnáctém století.
„Karlův most postavil Karel IV., ale tehdy se sochařská výzdoba soustředila na Staroměstskou mosteckou věž. První socha na mostě byla svatého Jana Nepomuckého, a najednou když stála, si všichni uvědomili, že tady sochy vůbec mohou být,“ vysvětila autorka knihy Alena Ježková. Ta ve svých dřívějších knihách, vyznamenaných či nominovaných na četná literární ocenění, přiblížila dospělým i dětem pražské legendy, staré české a moravské pověsti nebo Prahu za Karla IV.
Svatí z celého světa
Postupně sochy ozdobily všechny pilíře mostu. „Byla to živelná akce, protože se najednou řeholní řády, šlechtici, donátoři a také fakulty začali předhánět, kdo toho svého duchovního patrona umístí na most,“ popsala Ježková.
Na Karlově mostě se sešli svatí z celého světa, od Belgičanů přes Čechy po Syřany. Za života prosluli jako učenci, filozofové, spisovatelé a kazatelé, zvěčněni do kamene byli ale i lékaři, právník, tesař a prorok, poustevníci, ošetřovatelky, léčitelé a konatelé zázraků.
Realizace se ujali vrcholní barokní sochaři, jako byli Matyáš Bernard Braun, Jan Brokoff a jeho syn Ferdinand Maxmilián. V polovině devatenáctého století začala být některá barokní díla nahrazována těmi klasicistnějšími, tedy strnulejšími. Od počátku dvacátého století se na most osazují kopie, originály jsou uloženy v Lapidáriu na pražském Výstavišti nebo ve vyšehradských kasematech.
Dvojjazyčný průvodce
„Ještě před sto lety byly sochy na mostě samozřejmou součástí života Pražanů, kteří se k nim obraceli ve chvílích úzkosti, zdobili je květinami a zapalovali na jejich podstavcích prosebné svíčky. Dnes jsou sochy sice hojně fotografované návštěvníky Prahy, ale jejich skutečný význam zůstává spíše stranou,“ podotýká Ježková.
Kniha Mystický koridor je proto zamýšlena i jako průvodce, a to jak pro české, tak zahraniční zájemce, má totiž i anglické vydání. Text doplňují černobílé fotografie Jiřího Chalupy, které představují plastiky v úplnosti a umožní prohlédnout si i mnohé kamenosochařské detaily.