V době čtvrtého výročí plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu uvádí česká kina politický thriller Čaroděj z Kremlu. Hraný snímek francouzského režiséra Oliviera Assayase popisuje nástup Vladimira Putina k moci a postupné formování nového mocenského systému. Ruského vůdce hraje Jude Law. Podle některých kritiků jde snímek příliš na ruku obrazu Putina, jaký se Západu snaží podsunout Rusko.
Režisér a též spoluautor scénáře Assayas upozorňuje, že Čaroděj z Kremlu nevznikal jako reakce na jednu konkrétní politickou událost, ale jako snaha pochopit, jak se utváří moc a jakou roli v tomto procesu hrají lidé v jejím bezprostředním okolí.
Snímek je adaptace bestselleru italsko-švýcarského spisovatele Giuliana da Empoliho, česky kniha vyšla před třemi lety pod názvem Mág z Kremlu. Empoli za svou prvotinu získal Cenu Francouzské akademie.
Děj filmu začíná v Rusku v devadesátých letech minulého století, tedy v období po rozpadu Sovětského svazu, kdy se společnost i politický systém teprve znovu utvářely. Důležitou postavou je Vadim Baranov, mimořádně inteligentní muž, který se z prostředí umění a televizní zábavy postupně dostává do blízkosti nejvyšší moci.
Stane se klíčovým poradcem tehdy málo známého muže z tajných služeb – Vladimira Putina. Baranov se podílí na vytváření veřejného obrazu budoucího prezidenta a pomáhá formovat způsoby, jimiž politická moc komunikuje s veřejností.
Pod přísným právním dohledem
Postava Baranova je fiktivní, vychází však ze skutečných zákulisních postav ruské politiky, což platilo už pro knižní předlohu filmu. Jednou z inspirací měl být Vladislav Surkov, někdejší šedá eminence Kremlu. Dlouhá léta působil jako vlivný Putinův poradce mimo jiné i pro otázku Ukrajiny. Putin „hlavního ideologa“ propustil v únoru 2020.
„Přesto tyto dvě osobnosti nelze zaměňovat. Surkov je arogantní, náš Baranov si navzdory spoluvině na nejhorších činech režimu a určité zvrácenosti zachovává jistou míru lidskosti. Záměrně jsme k němu však byli méně shovívaví než Giuliano ve svém románu – mimo jiné proto, že kniha vznikla před invazí na Ukrajinu a měla větší prostor pro ambivalenci,“ upřesňuje režisér.
Postava fiktivního poradce má podle něj univerzální platnost. „Ukazuje, jak se kdokoli z nás, v rámci svého vlastního měřítka, může stát součástí toho nejhoršího, co jeho doba přináší,“ vysvětlil.
Baranova hraje Američan Paul Dano. „Člověk může o něco hluboce pečovat a zároveň být schopen krutosti. Může někoho milovat, a přesto dělat rozhodnutí, která jemu samotnému dávají smysl, i když pro někoho jiného jsou nepřijatelná,“ shrnul dojmy ze své postavy. „Nemyslím si, že bych kdy pracoval na něčem, co by bylo tak přímo spojené se světem, ve kterém dnes žijeme. O to víc mě zajímá, jak to bude rezonovat,“ dodal k očekávanému přijetí filmu.
Assayas se během příprav v Lotyšsku, kde se film natáčel, setkal s ruskými novináři, kteří osobně znali Surkova či oligarchu Borise Berezovského, jenž se v devadesátých letech stal jedním z nejbohatších Rusů. Pár let po Putinově nástupu k moci ale odešel do Británie, kde získal politický azyl a kde v roce 2013 zemřel.
Postava Berezovského se objevuje i ve filmu, z podporovatele Putinova vzestupu se stává jedním z jeho hlavních odpůrců. „Vzhledem k tomu, že už nežije, můžeme o něm mluvit o to otevřeněji. U jiných postav jsme naopak pod přísným právním dohledem, a proto jsme museli některé rysy místy zmírnit, abychom se vyhnuli riziku pomluvy. Filmový Berezovskij je však své předloze velmi věrný,“ podotýká Assayas.
Smyslem není očerňovat, říká Law
Čaroděj z Kremlu se natáčel v angličtině. Celosvětově rozšířený jazyk a známá herecká jména pomohla sehnat peníze. A navíc producenti nepovažovali za pravděpodobné, že by našli ruského herce ochotného riskovat zapojení do filmu kritického vůči Putinovi.
Režisér přiznává, že nejobtížnější bylo najít právě představitele ruského vládce. „Věřil jsem, že dokáže vytvořit přesvědčivého Putina ‚zevnitř‘ i bez výrazné fyzické podobnosti,“ poznamenal k výběru britského herce Judea Lawa. Zároveň ale bylo obsazení postavy ruského autokrata tak obtížné i kvůli tomu, že jeho tvář znají všichni. Law proto pečlivě studoval postoj, chůzi i mluvu svého předobrazu.
Herec zdůrazňoval, že jeho cílem při ztvárnění Putina nebylo napodobovat skutečného politika. „Nešlo o imitaci, ale o zasazení této postavy do dramatického kontextu a nalezení něčeho, co bude působit pravdivě,“ upřesnil. „Nepůsobí to jako účelový ‚hon na čarodějnice‘. Smyslem tohoto díla – a rozhodně ani smyslem hraní této role – není někoho očerňovat, ale jednoduše vyprávět příběh, který snad zaplní některé mezery nebo pomůže lépe pochopit začátky jeho politické kariéry,“ dodal.
V roce 2023 se Law veřejně zastal lídra ruské opozice Alexeje Navalného. Spolu se spisovateli Salmanem Rushdiem či Světlanou Alexijevičovou, ale také třeba hereckým kolegou Benedictem Cumberbatchem připojil svůj podpis pod otevřený dopis, který vyzýval Putina k propuštění Navalného z vězení.
Točil o teroristech i špionech
Assayas už v minulosti filmovým vyprávěním zprostředkovával příběhy skutečných kontroverzních osobností. Snímek Kubánská spojka třeba sledoval kubánské exulanty, kteří na Floridě v devadesátých letech působili jako špioni pro režim Fidela Castra.
Assayas natočil i drama Carlos. Pod tímto jménem – nebo také přezdívkou Šakal – byl znám Ramírez Sánchez, téměř dvacet let nejhledanější terorista na světě. Skrýval se v řadě komunistických zemí, přicestoval i do Československa. Pod jeho vedením unesla v roce 1975 teroristická skupina sedmdesát lidí z konference Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC). Účelem akce bylo získat prostor v médiích pro palestinské hnutí, což se mu podařilo.
„Díky zkušenosti s filmem Carlos vím, že při práci s tématy současné politiky je věrohodnost naprosto zásadní,“ říká Assayas. „Bez pevného, fakticky podloženého základu nelze události zobrazit autenticky – je nutné vyhnout se zkratkám i nepřesnostem. Teprve na tomto základě si lze dovolit narativní volnost. Faktická a historická přesnost však musí zůstat nekompromisní – právě na ní stojí důvěryhodnost filmu,“ míní.
Přiznal také, že nedovede odhadnout, jaké bude přijetí takového filmu. Například u Carlose očekával, že vyvolává vášnivé politické reakce, to se ale nestalo.
Lotyšsko nahradilo Rusko
Čaroděj z Kremlu vzbudil značný zájem v Lotyšsku, velký dílem proto, že se v této pobaltské zemi částečně natáčel a účinkují v něm i tamní herci. Lotyšsko bývá vyhledávanou náhradní lokalitou za svého, filmařům momentálně špatně dostupného souseda.
Toho si všímá francouzský deník Le Monde. Publikoval článek ukrajinské investigativní novinářky Anny Koriaginové, která se zaměřila na financování filmu. Tvrdí, že na Lotyšsko byl vyvíjen Francií, mimo jiné tamním filmovým centrem, tlak poté, co Lotyšská agentura pro investice a rozvoj (LIAA) nepřiznala snímku podporu.
„Je trochu zvláštní, že francouzští filmaři zřejmě nemají problém natočit film o Rusku v zemi, která byla kdysi okupována, a to v době, kdy tento režim okupuje jinou zemi v regionu. Myslím, že je to... poněkud exkluzivní přístup, který si nemůžeme dovolit,“ komentuje tuto situaci filmový kritik z lotyšského rozhlasu.
Putin takový, jak ho vykresluje Moskva?
„Pochopení sociopolitické situace ve východní Evropě a jejích složitých historických zvratech ze strany západních Evropanů může někdy kombinovat dvě paradoxní vlastnosti – pevnou víru ve vlastní znalosti a jejich absolutní nedostatek,“ obává se kritička lotyšské veřejnoprávní televize a rozhlasu (LSM).
Je toho názoru, že tvůrci nepochopili vývoj v Rusku po rozpadu Sovětského svazu a navíc „odráží narativ Kremlu“, že za současnou situaci mohou postoje Západu, zejména Spojených států.
Podobně snímek vidí ale i třeba britský, tedy „západní“ list The Guardian. O Čaroději z Kremlu píše, že se „úzce shoduje s mytizovanou verzí propagovanou ruskými médii“, takže je v Rusku vnímán spíš jako kompliment než urážka.
Onen mýtus spočívá v obrazu Putina coby „politického superhrdiny“ vzdáleného od skutečného člověka – je vypočítavým stratégem neurčitého věku. Čaroděj z Kremlu představu „uměle vytvořeného Putina“ jen posiluje tím, že pozornost přesouvá na aparát kolem něj, jehož je ruský vůdce „symptom, ne příčina“.
Dokonce za „nebezpečný“ film označila socioložka a politička Anna Colin Lebedevová, narozená v Moskvě a působící v Paříži, kde se zaměřuje na postsovětské společnosti a ruskou agresi proti Ukrajině.
Soudí, že ačkoliv snímek anoncuje, že chce odsoudit autoritářství a je fiktivním příběhem, ve skutečnosti vzbuzuje dojem, že představuje „skutečného Putina“ a „analýzu současné ruské politiky“. A posiluje tak ruský narativ, podobně jako kniha, toho, jak chce být ruský vůdce vnímán na Západě. Třeba tím, že se v románu i filmu mluví o Putinovi jako o „carovi“, což evokuje Rusko jako společnost dokonale ovládanou všemocným Kremlem.
Označení „car“ coby zavedenou Putinovu přezdívku mezi Rusy a silnou pozici Kremlu přitom ale Lebedevová odmítá.
V Kremlu film prý neviděli, ale nepřekvapuje je
O Čaroději z Kremlu informují i ruská média. Podle všeho spíše popisně, tedy že film se natočil či zveřejnil trailer. Server Moskva 24 loni na podzim zopakoval, že v Kremlu si novinku nikdo zatím nepustil. Kremelský tiskový mluvčí Dmitrij Peskov uvedl, že od tvůrců žádná žádost o konzultaci nedorazila, a snímek odmítl hodnotit, dokud ho neuvidí.
Což se – oficiálně – nejspíš nestane. V době světové premiéry filmu na festivalu v Benátkách loni v srpnu totiž Peskov poznamenal, že Putin „o sobě nečte knihy ani nesleduje filmy“. Sám ruský vládce na dotaz ruské státní agentury TASS na podzim roku 2025 řekl, že o Čaroději z Kremlu s Judem Lawem slyší poprvé.
Zároveň ale Kreml neudivuje, že takový snímek vznikl. „Putin je jedním z nejzkušenějších a nejúspěšnějších světových lídrů. Je to světový lídr, jehož vliv na světové dění je těžké přecenit. Proto je zájem o něj v různých zemích světa zcela přirozený,“ předpokládá Peskov.
